ptactvo nebeské * birds of the air

• 
  
• 
  
• 
  
• Matouš 6:25-34
• Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
• Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
• Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
• A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –
• a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
• Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
• Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
• Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
• Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
• Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.

*

* ještě sukni a tričko jsem si ušila. teda dvě trička ptáčkový a to druhý nemám vyfocený. k tomu zavinovací triko a legíny, moc mi lahodí ta barva. 

* ptactvo nebeské...moje oblíbená slova z bible. ptačí motivy mám tolik ráda. na látkách, všude. 

* a venku, nádherný koncerty tyhle dny. když se ráno vzbudím, začíná to pomaličku...když běžím lesem, už to je naplno a tolik radosti...děckám jsem umixovala kaši z hrušek a banánu, na to skořice a ghí, prý lepší než krupicová. teď běhají spolu po lese, fotí přírodu a zvířata a odlívají stopy, jako včera. půl dne v lese, to je pěkný. vím, že přijdou a budou jako beránci...zatímco ze školy si i lecjaké rozlady donesou, z lesa jen klid...

včera jsem běžela svý ranní kilometry. bylo jasno, hezky a ptáci zpívali nádherně. vypnula jsem si hudbu v uších, protože tohle, co šlo zvenku, jsem nechtěla propásnout. bylo to naplňující až přes okraj. chvílema jsem si nemohla pomoct, hltala jsem očima stromy, slunce, lesní cestu a měla pusu od ucha k uchu, opojné štěstí. doma. jak mi to Sokol říkal minule, tady je doma. tady jsem venku, já vím, ale je mi tu jako doma, chápeš? jo, to víš, že jo...

 ten pocit života ve mně tak skutečnej...uáááááájuchůůůů!!!!

pěknou neděli přeju ♥