co jíme IV * what we eat IV

* polívky jsou důležitý. máme je každý den. k obědu a většinou i k večeři. ale vyfotila jsem jen tuhle jednu polívku, ostuda. je to polívka napůl mixovaná, část zeleniny na cibulce uvařená ve vodě a rozmixovaná, část zeleniny se dělá zvlášť a do polévky se dá až na konec.

krémové polévky dělám často. cibulku nejčastěji smažím na přepuštěném másle - ghí. dělám si ho sama. děti nesmí nic mléčného, ale když máslo přepustím, všechny alergeny tím oddělím a zbyde jen čistý tuk - s tím problémy nemají. ghí je moc dobré, právě v polévce jeho chuť se zeleninou úžasně vynikne.

dělávám často krémové mixované polévky, protože vždycky mají úspěch a zmizí. přitom do takové mixované polévky můžu beztrestně propašovat tu a tam kousek zeleniny, kterou děti jinak moc nemusí. třeba celer. anebo petržel. anebo, světe, div se, ještě mi nepřišli na to, že vlastně nevědomky jedí ten úděsný fenykl!

na krémovou polévku je dobré a pěkné dát něco navrch. trošku smažené cibulky a hub, nebo naklíčenou řeřichu.

pak dělám hodně vývary, z krůtí kostry například, anebo z kachní. kuře už nee. kostru nechám v pomalém hrnci vařit na low celý večer a noc a ještě i ráno, mnoho hodin, s himalájskou solí a (sušeným) libečkem za zahrádky. vývary mají v sobě tuk z masa, esenciální aminokyseliny, minerály...cítím tu sílu. používám je pak na různé polévky a omáčky.

* dýni hokkaido milujeme na všechny způsoby. tady je zrovna pečená s česnekem a cibulí, s vařenou čočkou a salátem.

* ty obrázky už není třeba popisovat, je to na nich dobře vidět, co tam je. 

* ze vší zeleniny mám asi nejradši tu ...prostě tu zelenou. vždycky, když si můžu vybrat, sáhnu po zeleném. zelené fazolky prostě miluju. jako někdo má rád brambory a může je denně, anebo rýži...já mám tyhle fazolky. dělám je jednoduše, jen se solí, ale na konci úpravy přidávám česnek, jak už jsem psala, a trochu lněného panenského oleje...mňam!!! loni se mi poprvé fazolky krásně urodily na zahradě. není nad čerstvé domácí.

* zjistila jsem, že mě tyhle fotky baví. zachytit si to, co jinak zmizí rychlostí blesku, denně několikrát to padá někam do nenávratna, den za dnem...a s tím i moje práce...ale ty dobrý, hezký jídla, není špatný si trošku zdokumentovat a připomenout, prodloužit si potěšení :-).
tak ať Vás to taky těší...a třeba i inspiruje.