košilky * tiny shirts

*

Skrytost oblékla se

do Světla

abychom dotkli se jí

a srdce provoněno

tichem bylo

v úžasu tonuli jsme v Jeho

hlubinách

a nic se stalo vším...

Jsme stále Jedno i když oči se

nesetkávají

autorka: Ztepilá Sosna

*

den je obzvláště hebký, když přijde báseň ve zprávě. moderní technologie ve službách krásy a blízkosti. děkuji, Ztepilá Sosno, přítelkyně.

dlouhý rozhovor, ve kterém opět vidím, za co všechno si jí vážím. dlouho se třeba nevidíme, ale to nevadí, jsme stále Jedno. děkuji Ti za přátelství, za inspiraci, za moudrost.

slova, která napsala, Skrytost oblékla se do Světla, myslím na tu skrytost, když běžím lesem a všechno to skryté se náhle dere ven z půdy, účinkem Světla z tmavých větví tryskají miniaturní erupce lístků. zastavuji se tu a tamhle a pasu se. trhám malinký lístečky a ochutnávám život, vtělené transformované světlo. chutnají dobře, natrhám si ještě hrstičku do kapes a přidám doma do zelenýho pití. mladé bukové lístečky mírně nakyslé. borůvčí hebce úderné, vrcholky kopřiv jemně zemité a kořenitá bršlice. všechny ty odstíny a formy života, jak podivuhodné.

někde po pěšině za mnou dobíhá docent Brebent a doráží se zpožděním: 

mami, já jsem se napás, proto běžím tak pozdě. ochutnala jsi tohle?

jo, to jo, právě odkvetlý borůvky, jsou jako lehoučký košilky, viď.

jsou tak sladký a voňavý, já je mám rád.

jsou průsvitné, jemné, dokonalé ve vzhledu i chuti. taky květy plicníku vytvořily na cheesecaku tu nejživější voňavě sladkou korunu všech chutí. a tam v rohu u plotu, tam kvetly fialky a to vám řeknu, to byla síla... 

před týdnem jsem dobíhala ranní běh a v ruce jsem nesla pár větví na velikonoční stůl. zatímco jindy si mě ani nevšimnou, najednou stádečko kopyt kluše vedle mě za plotem podél silnice, velké ovce, skoro čerstvá jehňátka, i taťka se zakroucenými rohy. větvičky jsem jim nedala. ale natrhala jsem trávu, braly si ji skrz oka plotu mlsnýma tlamičkama.

rozpuky omamné

* u nedělní chvilky poezie bych ještě pro chvíli setrvala.

* v paměti mi uvízla báseň od muže, známého pod přezdívkou Školník, asi protože dělal školníka, že ano. nikdy jsem s ním nemluvila, ale ta báseň je prostě geniální, vzpomenu si na ni každé jaro už po mnoho let...

Jiří Mašek

JARO

Ženy se rodí

z kabátů a čepic

krásné

rozcuchané

a zcela prostě

vysvětlitelné

*

uvízlo mi v hlavě ještě slovní spojení z písně Dagmar Andrtové-Voňkové, taky mi to vyplave vždycky na jaře... rozpuky omamné... je to z CD Slunci ležím v rukou a O vždycky povídá, že je to napěchovaný, že Zdeněk Zdeněk tam většinou na ten klavír moc prdliká a ona taky do kytary buší...on míní, že těch zvuků je hodně, asi až moc někdy. taky si vážím ticha. ale čijara je prostě čijara a na jaře je to dění venku taky napěchovaný...takže tak.

pěkné svěží dny přeju. tu sílu, která vyhání zelené křehkosti ze země, tu mízu, která dává rašit lístkům stromů, ten ohňostroj mocných krás, který dává kvést kytičkám a stromům...ať pocítíme i v sobě.

velikonoce * easter

* a byly veselé. trochu bylinkové, Opi si vyžádala bylinkové polštáře a samozřejmě celou pohovku jarně obléct do zeleně.

* a byly venku, v přírodě. roky se sešly a osiřelé pod postelí už snad nebudou....juchů! opojný vzduch a dar pohybu, větřík ve vlasech, zpěv ptáků, slunce, les. ach!

* a byly tvořivé. vejce jako dárek k svátku, druhá půlka pro nás. ještě jsem na ně ušila pytlíčky, ale fotky se nepovedly. inspirace zde. 

* malování vajec...a proč ne kreslení? dejte jim dvě lihovky a skoro na mě nezbylo vajíčko. ale užili si to, všichni tři.

* a byly... radostné. protože znovuzrození ze smrti, veliké odpuštění...v něž se může obrátit i to nejhorší utrpení, to je prostě Radost. chci ji, vždycky ji najít, byť bolest a zlo se může tvářit tolik důležitě a mocně, ony nejsou. Světlo, Radost, Odpuštění a Osvobození je víc.

* první semínka. protože u nás přichází jaro později. poradila Lněná, a tak jsem je olízala, poplivala a některé rovnou strčila do pusy a z pusy pak do zeminy....no fuj! (ba ne, mně to neva :)

* a byly...prostě mňam. na větvích břízy napučely lístečky, mám chuť je sníst.

* z čeho mazanec, když nejíme mouku? žádný obilí? umlela jsem kešu a pak ladila poměry, vejce a troška sody... aby to nějak drželo. med, rozinky, celý lusk vanilky. tahle kombinace sama o sobě dává tušit něco dobrého,...ale výsledek nás okouzlil. umlčel. pohladil. je to hutnější, nesníš toho krajíce, jako klasického mazance. ale pomaličku ukusovat, nechat rozplývat chuť na jazyku, nos plný vanilkové sladkosti, vychutnat si každý drobeček.... 

* vychutnat si každý drobeček života. snad ty vaše taky byly fajn.

Where brilliant light is all around

And endless joy is the only sound

Oh, rest my heart forever now

...

I am they: From the day