rozpuky omamné

* u nedělní chvilky poezie bych ještě pro chvíli setrvala.

* v paměti mi uvízla báseň od muže, známého pod přezdívkou Školník, asi protože dělal školníka, že ano. nikdy jsem s ním nemluvila, ale ta báseň je prostě geniální, vzpomenu si na ni každé jaro už po mnoho let...

Jiří Mašek

JARO

Ženy se rodí

z kabátů a čepic

krásné

rozcuchané

a zcela prostě

vysvětlitelné

*

uvízlo mi v hlavě ještě slovní spojení z písně Dagmar Andrtové-Voňkové, taky mi to vyplave vždycky na jaře... rozpuky omamné... je to z CD Slunci ležím v rukou a O vždycky povídá, že je to napěchovaný, že Zdeněk Zdeněk tam většinou na ten klavír moc prdliká a ona taky do kytary buší...on míní, že těch zvuků je hodně, asi až moc někdy. taky si vážím ticha. ale čijara je prostě čijara a na jaře je to dění venku taky napěchovaný...takže tak.

pěkné svěží dny přeju. tu sílu, která vyhání zelené křehkosti ze země, tu mízu, která dává rašit lístkům stromů, ten ohňostroj mocných krás, který dává kvést kytičkám a stromům...ať pocítíme i v sobě.