My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

July 26, 2017

obal na mobil běhací * run mobil cover















































* měla jsem tu zbytky softshellu po běhací bundičce a ještě i zbytek kytičkové látky po sukních a věděla jsem, na co to bude. ty běhací obaly na mobil totiž jsou zbytečně drahý, ne moc pěkný, ne moc dobře vypracovaný a navíc mi nesedí na ruku, vypadávám z toho, jsou moc veliký. běhala jsem s šedivou ponožkou na ruce a ta mi dlouho stačila, ale stejně, těšila jsem se, že jednou si ten obal udělám a pěknej.
* bylo jasno. nad fólií jsem chvilku dumala a pak jsem zkusila starej obal od sešitu po Sokolovi...vyhovuje. dobře, jdeme dál. vyhrábla jsem k tomu zářivý suchý zip. když jsem ho objednala přes internet a on přišel, zděsila jsem se. myslela jsem, že tuhle. tak. moc. zářivou!!!! růůůůžovou!!! nebudu! NIKDY! potřebovat! a nikdy! nebudu! takovou! nosit!!!!
* takže jsem ten zip pokorně vyhrábla z krabice a on se tak hezky hodil. úplně krásně pasuje. a jo, je zářivej. jenže se hodí. on ladí. 
* nikdy neříkej nikdy. 
a nos zářivý barvy, pokud chceš.
a běhej, jestli chceš. 
je to strašně fajn :)

*



July 24, 2017

svátek * name day































































































































* a už to je měsíc. nějak to letí. 
* dostal obrázky od dětí, miluju ty jejich akvarely. ode mne pyžama a kalhoty letní pod kolena, z bambusové  teplákovinky na přání. je jemná, tenká a prodyšná, blaží mě pocit tohle pro něj ušít, a vůbec, pro ně pro všechny šít krásný věci, který nosí na těle, miluju to.
* ušila jsem Muži bílé triko k pyžamu a 

to nemyslíš vážně, v tom přece nebudu spát. to budu nosit ve dne normálně.
aha. tak abych zas šila další, jo?

* pak Malina natiskala druhé triko. říkám jen pár lodiček stačí.
natiskala to fakt poctivě. ne pár... někdy ho sem dám...
takže zase

to je na spaní škoda...

* ale letní rána. pomalý. nemusím vystřelit v šest a jen to je taková úleva. běžím lesem, nebo mířím na svou jógovou podložku. v lese klidně zmoknu a vůbec to neva. 
děti jsou pár dní na táboře dokonce i... i na tábor jsem jim dělala jídlo s sebou, takže teď, když je pár dní bez toho množství jídla, co musím udělat, protože to potřebují a já to nikde nekoupím, je to úleva. chvilku změna, přestávka. pro sebe si něco vezmu, na raw je to neskutečně jednoduchý...a pro Muže...tu trochu uvařit a připravit...brnkačka. 
nezvyklé ticho, ale jednou za rok se to pár dní snese. můžu spát, jak dlouho chci. měla bych umýt okna, ale ještě ne, ještě chvilku naberu síly, pak to půjde líp. šiju si deku, úlevnou, hojivou, kytičkovou a puntíčkovou, růžovou deku. pletu z bílé bavlny schoulená na gauči. večer někam jít spolu ve dvou, za ruku. vyjet si někam Běloušem. anebo sedět jen tak na pohovce a dívat se na filmy, krásný klidný bezlepkový filmy a na pohádky...léto jak má být.
* na zahradě sklidit maliny a rybíz. angrešt tak dobrý, sladký, kouzelný. 

July 21, 2017

vyšívání * machine embroidery































* mám tu spoustu fotek, které čekají na úpravu, tuhle oříznout a tuhle tamhle tamto...a nemám čas. žiju a pro ten život živej to všechno čeká...tak aspoň prozatím vložím obraz. 
* Kocourek toho hodně umí. docela rychle jsme se sžili a brzy si začali tykat, i když já si s každým opravdu netykám. naše vzájemné naladění došlo tak daleko, že ho často důvěrně oslovuju Kočičák. máme se hodně rádi. 
Kočičák, Kocourek. je roztomilej, takovej japonsky úhlednej a jemnej, hezkej...no, jako kocourek prostě. zatímco Frajer je namakanej, robustní už od pohledu, takovej ten týpek z posilovny, holedbal se, co všechno dokáže a...jako jo,...ne že by nic...ale tuhle ho píchá, tamhle najednou už nestíhá, nemůže...někdy mě napadá, jestli nesype nějaký ty anabolika...všechno, co se uměle nafoukne a je nepřirozený, někde pak drhne, najednou splaskne, něco rupne, píská v letadle, zanítí se v tkáni, rychle se kazí, hnije, nefunguje, nebo tak něco...

zato ale Kočičák! zdá se, že to je něco jako vitarián. štíhlej, vypadá nenápadně a skoro obyčejně. je ale neuvěřitelně silnej, ty svaly tam jsou, jen prostě tolik nekřičí. nevypadá, ale umí. je navíc neskutečně pečlivej a precizní. Kocourek hodně umí a tohle ani nejsou všechny stehy. navíc jen tak tiše přede, to se hodí hlavně v noci, aby nerušil...no prostě Kocourek. 



July 18, 2017

peněženka * wallet



































































* Malina potřebovala peněženku, měla jsem ještě zbytek z oblečení, co jsem si šila, jemná pružná džínovinka to je.
* motiv ptáků mě rozradostňuje. miluji tyhle vzory. při běhání se zastavuji na skále, na louce, na kopci... pozoruju letící ptáky. někdy, s hudbou v uších, si užiju i trochu tance a ruce jsou jako křídla... krásný den přeju.

a díky, Stromová, za báseň...díky Ti!
návštěva u Stromové, krásný večer to byl. miluju příběhy o tetě, co pásla krávy a chodila k doktorovi s kbelíkem. totiž proč s kbelíkem, na to by nikdo nepřišel. možná to sem někdy napíšu. 
probírat se obrazy, co Stromová kreslí. obdivovat její skromnost. uměřenost. pak domů se vezou dva krásný obrazy (růžový, haha, jaký asi jiný :) a kupička látek, z nichž některé už nejsou, hned druhý den šiju a už se nosí na těle...děkuju.



Skřivan
Stromová

.
Mám lásku v srdci
je jak pták.
Najednou míří do oblak...

Pak v jednom bodě zastaví se:

Co Země, co moje zázemí?
Té patřím! Je tu tvoření...

a jako smyslů zbavený
padá zas dolů
- v důvěře - 
nad loukou křídla rozevře - 
a zpívá.

Jen zpívá...

July 17, 2017

Krabat holidays black & white I








































































































































































































































































































































































































































































































































































































* dovolená v zemi Krabata. cestování, který si užiju. Sokol sčítá havrany a kolem cest ohromné duby, ty se počítat nedaj. poloprázdný kemp a prázdná pláž, jen pár dětí. voda, slunce a pláž a mnoho jezer, mnoho cest kolem nich skrz borové lesy, cesty, po kterých se dá jet tam a sem, kilometry mezi stromy s výhledy na vodu a plachetnice, krajina tak kouzelná, že občas jen zírám a uvnitř mě to jásá štěstím z té krásy. lesy o mnoho jiné, než ty naše. spaní blízko Země, celé dny venku...
* můžeš se procházet novými městy, můžeš na pláži jíst mangové čipsy, můžeš...prostě hlavně že vůbec můžeš, tak bych to asi řekla, hlavně že můžeš, jen to je ohromný.
* večeře a snídaně u vody, spaní v hamace, cestování s běloušem a Standou... ačkoli bělouš na chvíli odmítal jet dál, i navzdory cizí záhadné řeči našli jsme pro něj pomoc. ani Standa nezklamal. v noci ohromná bouře, zachraňování spícího dítěte z hamaky, propustil dovnitř jen pár kapek, jinak poskytl solehlivý úkryt všem lidem i jídlu i nádobí, náš cestovní domov.
* krásný i trochu dobrodružný to bylo a doufám, že ještě bude i příště.