My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

May 25, 2017

bílé ticho * white silence










































PO DNĚ DEN
Stromová

anotace: I já si vzpomněla - že není čas ztrácet čas a vracet se, kde jsme byly/i.

Jsem čarodějná.
Dějová.
Nikam se už neschovám!

Chci jít v záři, chci jít v světle
poznávat, zřít.
Ve dne, ve tmě.

Pamatuju hranici
i mou sukni hořící.
Domnělé jen viny;
trestání a špíny.

Pak po věky jsem se kryla,
raděj´ nenápadnou byla
- v ženském lůně ženská síla
pouze na dně ve mně zbyla - 
různě jsem ji dávala..
že snad přijde pochvala.

Když zvědomím si, napravím?
Vodu živou
pohladím?

Zas 
v celém těle prostoru
- jen si tiše zasyčí - 
stoupá zdola nahoru;
vidím Evu cítím Lilith
- klidně v sobě
přijmu obě -
soucitnou i potvoru...

Zářím napřed. Zářím nazad.
Rozhodla jsem se DNES v ohni
všechny "hříchy" smazat!
.
.
.

Žít za sebe,
svou silou,
přestaňte mě strašit!
třeba černou dírou..
.







* měla jsem starou košili ze sekáče. naposledy jsem ji měla na sobě před patnácti lety, je to možný? ale nechtěla jsem ji vyhodit, ty krásný jemný sámečky se mi tak líbily, a malý potažený knoflíčky. proto se zrodil nápad na šaty. tohle jsou moje sváteční šaty! 
* stačilo horní díl i rukávy zúžit, přidat sukni nabranou do skladů a všít skrytý zip. práce na jeden večer a tolik parády, aspoň v mým měřítku.

je to jako bílé ticho, obléci si bílé šaty.
je to jako chvíle bílého ticha, když...
...když nejsou zbytečnosti v životě, když se zastavím na chvilku v běhu a pozoruju 
dva dravce s širokými křídly, jak plachtí nad loukou, jeden z nich drží v drápech kořist a plachtí a plachtí a ta myš, nebo co to je, se jemně pohupuje v jeho drápech...
...když jím a sedím na slunci a s prvním soustem se v mém těle rozlévají vibrace života, život sám, energie, kterou jsem necítila z housky se salámem, ale teď ano, vždycky při tom živým jídle...je to slavnost Matky Země...
...když sedím nad rybníkem a moje oči se ztrácejí v hladině, stromy šumí a jen pár kaprů občas rozčeří hladinu...
...když běžím a běžím a mým tělem protéká čirá radost. když tělo pracuje v harmonii a les kolem je taky v naprosto dokonalé harmonii toho slunečného, ptačím zpěvem naplněného okamžiku, oka-mžitku... 
...když Chlapec, můj Sokol milený běží se mnou a já ho nechám vybrat, kudy a jak poběžíme...když si nazýváme pro sebe ty naše běžecký okruhy. máme Dračí okruh neboli Dračák, kolem Dračích skal. máme Královský okruh, to je ten největší hodně do kopce. máme Malou kličku, kde je heboučká zářivá tráva a nádherný výhled na kopce a osamělý velký starý dub a posed, Malou kličku, na které jsme objevili  ukrytou Tajnou roklinku s převisem. když ochutnáváme listí a pozorujeme zvířata a říkáme si názvy rostlin.
... když se vrátíme domů šťastní a zjistíme, že jsme uběhli sedm kilometrů a nejsme vůbec unavení, ale naopak, plní energie.

tak to je dokonalost.


* dokonalá je báseň od Stromové. zase jsem se začetla do jejích básní a tolik ve mně rezonují. určitě sem zase nějakou dám, s jejím svolením. občasné rozhovory s ní, kolik obohacení to je. třeba říkala tu větu od své kolegyně v práci, tohle prý říká Saša:

* je důležité to správně nazvat, protože vesmír to už slyší * 

* anebo jsme si říkaly, že nemusíme být před sebou ty nejlepší. jak je dobrý přijmout, jaký jsme, jak očistný a úlevný. že chceme to lepší, chceme někam směřovat, k vnitřní svobodě, ke světlu, ale tak nějak lehce, bez úsilí, bez křeče. a říkaly jsme si, že samota je fajn. samota je dobrá, když to není osamělost, psala nedávno Zářivá. 
a taky psala: 

Jsem Ti v posledním mailu chtěla a nenapsala, jak se cítím v lese…jdu a prostě jsem. Jsem ta bytost uvnitř, bez věku a vzhledu…šťastná.

Nádhera.

a jo, já vím. úplně vím.

* děkuji Vám za komentáře a maily. je to moc milé, číst si od Vás. číst si každodenní události, radosti. jak ženy pracují na tom, aby jejich svět byl lepší. aby jejich rodina se měla hezky. aby zvládly všechny těžkosti. děkuju za to, že se někdy sejdeme na blogu, v mailu, v telefonu. 
...hele a jak jsi psala na blogu..

anebo mi přišla esemeska od L., že teď má těžký období, učí se na zkoušky...a když si čte na mým blogu, dodává jí to síly. 
anebo mi píšete, že Vás to dojímá. 
posledně jak jsi psala o dceři, jsem zatlačila slzu...
anebo si to čte Muž a taky je pak takový...jak to říct, zkřehlý... a jde mě obejmout.
anebo si Malina přečetla o sobě a pak se na mě dívala rozzářenýma očima...

* dostávám maily a můžeme si vyměnit trochu upřímnosti, všednosti i vzácnosti. vím, že jedna má psa, kterej děsně slintá. viděla jsem fotky dlouhovlasý víly v zahradě v krásný lněný mentolový sukni, viděla jsem fotky nově natřený kuchyně.
vím, co ta a ta ráda snídá. K. mi poslala svou fotku po ránu, nečesaná nemytá... to je panečku důvěra a odvaha :), díky. píšeme si o vráskách a o porodech. prohlížím si fotky ušitejch šatů a sukní a vidím ženskou krásu na fotkách, na vlasech, ve slovech...
vím, jak to bylo tenkrát s babičkou. někdy i se dozvím, jak Žena bojuje s nemocí, o které neví nikdo, ani její rodina.
* vážím si toho.*
* cítím lásku.*
* cítím pospolitost, setkávání. *



May 20, 2017

Malina






































































* Malina. schovávala jsem si to jméno pro kočičku, kterou mám slíbenou. až jednou. až děti budou tak velké, že tulit se nebude už (tolik) potřeba.
ale teď je to ona, Dívka, potkám ji tu každý ráno zahalenou do oblaku malinové vůně. svěží a učesaná, s navlněnými vlasy, anebo s copem. s nějakou originální kombinací svršků na sobě. i tu pusu má jak malinu. dávno je to, co bych ji, malinkou a roztomilou, jak tu malinu samou láskou snědla, jak se to říká, když prostě člověk přetéká blažeností, pouze vidí-li sobě drahou bytost. a ty děti takové jsou. malé, ale i velké.

* ano, už puberta zaklepala na dveře a někdy mám co dělat. v tu chvíli si ji pro sebe označuji jako Opici, anebo, je-li hůř, je to drzá Vopice. 
ano, vidím, v čem chybuje. možná horší ale je, že ona vidí velmi dobře, v čem chybuju já :-D
 ano, někdy je chytrá prostě moc a musí mít poslední slovo a odpověď úplně na všechno. to si pak lezeme na nervy a trochu se hádáme a je hlučněji. 
ale to musí být. možná jsem to už sem psala, nevím... v tu chvíli si připadám jako trenažér, takový jako škrabadlo pro kočku... kde jinde si má natrénovat svý prosazení ve světě, kde jinde než nejdřív doma? já jsem tu nejblíž. já, autorita i kamarádka i partner, učím se komunikovat s dospívající mladou ženou. potřebuju ji nechat. někdy mlčet a někdy, někdy se zas ubránit. protože ona je odmalička velice silná a svérázná osobnost. někdy mi prostě dává kapky a je třeba pečovat o dobrý způsoby, udržet komunikaci ve správných hranicích. děkuju Muži, v pravý čas zasahuje klidnými moudrými slovy, dává rodině stabilitu a řád.

* nic to nemění na tom, jak moc ji miluju. miluju, jak je svá. je chytrá jako vopice. je silná. má výdrž. je pracovitá a má disciplínu. ráda si dělá, co chce, a je v tom dobrá. většinou nedělá blbosti. jako jo, hraje si, tvoří. ale má v sobě právě ten řád. touhu po dobrém. má hranice. je nejen chytrá a inteligentní, ale i moudrá. emoční inteligence je její zvláštní superpower. superpower of my superhero. tohle na ní žeru asi nejvíc - má nejen mozek, ale i srdce, a to všechno správně propojený.
nejen že má výborný výsledky ve škole a vymetá všechny možný vyšší kola olympiád, především tu svou chytrost dovede aplikovat v pozorování světa. kolikrát mě překvapila, jak moc si dokáže všímat, vidět pod pokličku věcí, lidí, vztahů, jak si to spočítá a kolik toho odhalí. ačkoli její pozorovací talent a schopnost glosovat to, co se děje kolem, jí dává do rukou velký zbraně a v kombinaci s pubertální kritičností by se mohly stát sžíravě nepříjemným kulometem v každodenním kontaktu, jí nechybí nadhled, láska a soucit.

* některý lidi má přečtený, zná je nazpaměť jak leporelo, co nedávno vyřadila z knihovny, ale přesto svýho vědění, svý svýho druhu převahy, nezneužívá. dívá se na ně shovívavě. (i na mě, což mě někdy šíleně vytáčí. to její klídek, mami...)
nikdy jsem si nevšimla, že by podrazila, shodila, zesměšnila někoho, jehož slabiny odhalila. nemá potřebu všem ukazovat, jak moc je chytrá, jaký mají lidi chyby, jak je má přečtený.

* díky tomu je to holka, se kterou je ti dobře. prostě fajn. víš, že se nebude schválně hádat, nebude tě ponižovat. i když si všímá a glosuje a já jen zírám, jakej má postřeh, snaží se především chápat, má ráda lidi. 
zbožňuje malý děti a hodně to s nimi umí. pro svýho malýho bráchu vždycky byla nej a dokáže úžasně budovat jejich vztah. tyhle děcka se sice taky handrkujou, ale především se milujou a jsou spolu rády a to je hlavně její zásluha. ona dělá vstřícný kroky k němu. ona se o něj zajímá a odmalička se mu věnuje. já mu tuhle ségru skoro závidím. miluju ji za to ohromný srdce.

* má to, co bych nazvala transformační silou ženy. podle mýho totiž ženy svým způsobem můžou strašně moc dokázat. není to tvrdá síla, není to sžíravá kritika, není to hecování, ponižování, dření. je to nekonečná trpělivost a touha po lepším zabalená do ohromný síly lásky. ta láska je tam nezbytná. touhle silou každá matka a partnerka drží svou rodinu a vyživuje. hlídá do detailu hranice, aby děti neuklouzly a nedělaly špatný věci. (a taky muž, ehm ehm.) vysvětluje a drží to všechno v dobrých mezích, drží to, aby to drželo. vždycky je nějak vidět, jak jí to jde. vidíš to na dětech i na muži. není to jen dobrý výživný jídlo a čistý oblečení, není to jen dobrý chování. je to hlavně o tom, jestli jsou naplnění, vyživení na duši. vždycky poznáš, zda doma vládne hrubost a kritika, anebo láska a podpora. 
vím, že Malina tohle umí. jednou snad bude maminka a pokud jo, bude skvělá maminka i partnerka, vím to. dokáže to tím svým pozitivním způsobem a proto je ti dobře, když je blízko, proto je ti s ní líp.

* třeba něco dobrýho okoukala ode mne (a já ji taky často hltám a tolik se od ní učím), ale bohužel někdy přebíráme i to horší... má stejně vychýlenou páteř jako já. 
než se dívat, jak se mi z dítěte v růstu stává před očima paragraf, najeli jsme na cvičení. zpočátku to byl boj, jak nechtěla. ale Malina má správný jádro. je taková opravdická, ona nakonec ví, co je pro ni dobrý. spoustu věcí jsme jí řekli jen párkrát a pak už není třeba vysvětlovat. cvičí skoro každý den a když začala, během pár týdnů nám už fyzioterapeutka hlásila, že půlku zad si srovnala. ty lopatky už jsou v pořádku. teď jen vydržet, srovnat ten zbytek. ale zvyk už si vytvořila a to je moc dobrý.

* je dobrá brankářka ve florbalu.
mami, ono to tam letí strašlivě rychle, já to ani snad kolikrát nevidím, ještě s brejlema pod helmou, ale já se prostě hejbu nějak, jak cítím, a já jsem to prostě skoro všechno chytila.
místní trenér ji lanaří do týmu. chytala jsi na tom zápase neskutečně dobře, píše jí na facebook a do mobilu. tělocvikář se přimlouvá slyšel jsem, že jsi moc dobrá, měla bys je přece reprezentovat.
mohla by být dobrá, ale mám ráda svý kolena, říká. občas si někde svátečně zachytá, ale jinak má jasno. chce hlavně kreslit, tvořit.
no tak jo.

* je to taková Lesana. chodí do lesa a chodí bosa. vezme si foťák, já jí připomenu, aby nezapomněla pepřák (svět je takovej)...a pak jde na lov. vím, že se mi vrátí domů se špinavými chodidly, ale naprosto klidná, zjemnělá, odpočinutá, s načerpanou energií. zatímco ze školy si přináší nelady všelijaké, co a jak se dá nasbírat mezi lidmi, z lesa se vrací hodnej beránek. fotí žáby při páření. pozoruje mechy. zkoumá stopy zvířat a řekla bych, že určitě i mluví tajnou řečí se vší tou havětí a se stromy a rostlinami. 

její zkoumání přírody je totiž opravdu důkladné. dodnes vzpomínají její spolužáci: v první třídě jedla mravence! 
v družině na zahradě paní družinářka: teď jdeme dovnitř a ty vyndej tu myš z kapsy! 
už doma několikrát chovala pulce, všichni měli jména. 
nedala si říct a přinesla žábu, jmenoval se Jožka. bohužel Jožka někam zmizel a já se už roky připravuju na to, že na nás někde vykoukne při malování, nebo stěhování. Tomáš taky zmizel, ale už na nás vykouknul. housenka drvopleně, taková ohromná tlustá. 
pořád jsem jí říkala zavři tu sklenici! 
ale mami, Tomáš by nemohl dýchat! 
po několika měsících jsme ho našli, vykousal velkou díru do skládací matrace, nechápu, jak to přežil, chudák, když se živil molitanem.
živé hady a pavouky má zakázané, přes to nejede vlak. tak aspoň raka z Ikey si naložila do lihu a měla ho na polici...no, na můj vkus trochu dlouho. 
chovala cvrčky. všechno si nastudovala, vzorně je krmila a čistila jim domečky, pozorovala, jak rostou, a pak...pak je snědla. fakt. 
některý tyhlety její pokusy nesdílím, nějak to v sobě nemám, smaženej cvrček mě kupodivu nelákal...ale já ji nechám. i ty cvrčky jsem jí koupila k narozkám, když si je přála. 
mami, dyť je to dobrý! hmyz je neskutečně zdravej a výživnej!!! víš, kolik minerálů takovej cvrček obsahuje? a víš, jakou má cvrček uhlíkovou stopu oproti takovýmu hamburgru?
no, nevím.... ale já ji nechám...je úžasný, jak přistupuje ke světu, jak všechno zkoumá. všechno ji zajímá a já jen zírám, co novýho zas objevila, a co mi o tom poví.

* nosí barevný oblečení a užívá si to, i když je asi jediná ze třídy. zatímco její vrstevníci s protáhlými obličeji s unuděným výrazem nosí převážně černou a šedou, ona kašle na trendy teenagerů a tvoří si vlastní styl, kterému říká chodící skittleska. strašně jí to sluší. ráda hraje všemi barvami a já to žeru. schválila mi látku na triko s motivem louky, nosí kalhoty s kytkama (ty jsme ještě nestihly vyfotit), vypadá prostě vesele, i když ve třídě frčí upíři a černej lak na nehty. 

* takže dík, Malino. díky, že jsi taková, a jako bonus k tomu všemu, že Ti můžu šít barevný oblečení, moc mě to těší. a pak Tě ráda vidím, jak v tom kveteš.

ušila jsem jí to triko a jednoduchý světle zelený kalhoty z plátna s elastanem. ještě má jedny stejného střihu, světle modré. a ještě ty třetí, s kytkama, a ty snad někdy příště. nějak to tvoření přerůstá mé dokumentární schopnosti, ale to tak bylo vždycky. radši žiju, než ten život zachycuju.
krásnou neděli přeju!

p.s. její milovaná. ona tam někde JE. a já jsem tak šťastná, Malino, že JSI. že jsem dostala Dar být Tvou maminkou. je to čirý požehnání, že jsi prošla mým tělem na tenhle svět.

May 17, 2017

sušený chlebíček



























*
protože už se sešlo víc žádostí o recepty na chlebíčky, tady to máte, dívky :)

když odšťavňuju bio mrkev a/nebo řepu, je mi líto hodit odšťavněnou drť do kompostu. je to výborný základ pro sušené chlebíčky - krekry ze sušičky.
v mixéru nejdřív umelu slunečnicová a lněná semínka. pak přidám zeleninovou drť. někdy místo drti dávám naklíčené luštěniny: hrách, čočku. 
přidám trošku vody, pár lžic psyllia, sůl a česnek. nejpohodlnější je dát sušený česnek. někdy dávám i lahůdkové droždí, sušený medvědí česnek...
zkoušeli jsme různé kombinace koření, mně nejvíc chutná kombinace bazalka, sůl a česnek.
rozmixuju do konzistence husté kaše, podle potřeby přidám vodu.
pak natírám kaši ve vrstvě asi půl centimetru na pláty sušičky vyložené pečicím papírem. nožem naznačím zářezy, aby se sušené krekry v nich lehce zlomily. jejich velikost jsem přizpůsobila velikosti krabiček na svačiny :)
nechám sušit při nejnižší teplotě, aby si krekry zachovaly enzymy - tedy raw kvalitu.
můžete si je udělat sušší, nebo vlhčí, podle chuti. já je vysouším dokřupava, protože pak vydrží ve spíži v krabičce několik týdnů.
nemám přesně odměřené množství ingrediencí, dělám vše od oka, podle chuti. pro odpozorování postupu a představě o poměru surovin je dobré toto video Síly pro život, které taky pro mě bylo prvotním impulsem a inspirací:


recept na lněný chlebíček jsem zkoušela poprvé podle paní Radmily Zrůstkové a její kuchařky Zdravě a syrově.
1 hrnek zlatého lněného semínka
1 hrnek hnědých lněných semínek
1 hrnek sezamu
2 hrnky medvědího česneku
2 hrnky vody
2 lžičky soli

semínka namočit na 2 hodiny
poté rozmixovat medvědí česnek, vmíchat semínka
rozetřít na pláty sušičky a nožem naznačit řezy
sušit při 42°C asi 24 hodin


chlebíčky jsou dobré do školy, do práce, na cesty. s pomazánkou, k polévce. někdy si chlebíček lehce namažu kokosovým tukem.

*





May 16, 2017

a co vlastně jíš? * and what do you eat?
































































































* dělala jsem "pizzu". no, není to úplně pizza, ale i tak, moc moc dobrá.
* těsto z klíčků a semínek ze  sušičky. omáčka z červených paprik, kořeněná jako kečup. zelenina a "sýr" z kešu. no jasně, taky to není žádnej sýr...
ta "normální" pizza z bílé mouky se strouhaným kravským sýrem mi samozřejmě moc chutnala, vždycky. je v ní tolik dobrých chutí. tahle raw pizza je ale taková pro mě nějak jinak uspokojující a ta stará pizza už mě neláká. živý jídla vůbec, uspokojují mě nějak jakoby do větší hloubky, skutečněji, nebo jak to popsat. a přitom, bez závislosti na cukru, lepku, mléku...cítím se svobodněji a netušila jsem, jak krásný ten pocit pro mé tělo i duši může být.
teď jsem psala Zuzce, že stejně jako ona, u raw jídel mám pocit posvátnosti, když je jím. vkládám sousta do úst a mým nitrem se rozlévají vibrace blaženosti, jídlo je jako modlitba díků k Matce Zemi.

* karbanátky ze sušičky taky príma. využila jsem drť z bio mrkve z odšťavňovače, to je škoda hodit na kompost.
* skleněné nudle z vodnice, ve špenátové polévce musí být. příště ve vývaru.
* dort byl jablíčkový - hraběnčiny řezy podle Love of raw - balada!
* oreró už známe a opět jsem dělala banánové palačinky v sušičce a pro změnu se zmrzlinou. zas ta změna nebyla tak velká, protože zmrzka je taky banánová. bylo hodně banánů, prostě. čili: byla sleva, prostě :) u nás se banány vždycky nějak vsáknou...takže máme dva druhy banánové zmrzliny: jedna jen  s vanilkou, druhá s vanilkou, skořicí a rozinkami.
dělám jídla většinou obyčejný. polívky denně a luštěniny. klíčím klíčky a hlavně hromady zeleniny, aby byly. vymýšlím dobrý dresinky a tím jim zeleninu polívám. sypu semínkama. klíčky hrášku a čočky stojí pár korun, děti je berou do školy a Dívka musí mít vždycky velkou krabičku pro kámoše. někteří z puberťáků už doma taky začali klíčit, jak jim to chutná :-) a to je dobrá bilance.
složitější jídla si schovávám na víkend, to není denně. ani dezerty nemusí být pořád. (ony tedy většinou jsou, někde mám schovaný zásoby dobrot, i několik druhů a ty jim postupně dávám s sebou do školy a do práce...teď jsou i ty různý zmrzky v mrazáku a během léta jich bude víc...dobroty jsou, ale nemusí být, to je důležitý vědět :) ke spokojenosti často stačí ovoce, pár datlí. a občas nějaká pracnější sladkost...je to takový pocit luxusu, péče, to jim chci dopřát.
děcka mi někdy říkají, že když někdo slyší, jaká mají dietní omezení, lidi je litujou. 
jé, ty nemůžeš mlíko, to máš blbý. a rohlík taky nemůžeš? to jsi chudák. 
ale mami, já nejsem žádnej chudák. kdyby věděli, jaký děláš dobroty, to je mnohem lepší než ty normální jídla, říká Chlapec. pochvaluje si to jídlo každej den a tím mi dělá radost, čumáček.

 utrpení bylo vidět jejich kůži rozežranou ekzémem. blbý bylo, když jsem přestávala chodit, vidět, když jsem měla velký bolesti. když měl Muž nadváhu a neustálej kašel a jiný problémy. ale konečně se cítit dobře, zdravě, starat se o jídlo a dělat je poctivě, to není utrpení. je to sice hodně práce, ale ty odměny, zdraví a životní pocit, to za to rozhodně stojí. každej den to ve mně jásá radostí, vyběhnu do lesa, anebo cvičím, pracuju, šiju a nejsem unavená. nemůžu uvěřit, že se to stalo, a děkuju za to každej den. makala jsem na tom vlastně roky, hledala a zkoušela znovu a znovu, četla a studovala. pořád to je cesta, vývoj, nekončíme, pořád se učím. ale už je to jiný. dlouho to bylo takový nahoru dolů, ne úplně jistý výsledek. ale jak se tělo očistí, duše taky, vztahy taky, postoje k životu, přichází ještě pevnější zdraví, jistota, imunita. zdravější vztahy i tělo. makám na tom denně a vyplácí se to. juchůůůů!!!!


mám ráda obyčejnou zeleninu a ovoce a semínka a ořechy čím dál víc. mám ráda samozřejmě raw dorty a dezerty. (i když mám pocit, že tak nějak i od nich se možná pomalinku odpoutávám...) ale vrchol gurmánství jsem zažila včera při běhu v lese, když jsem si udělala přestávku na pastvu...ochutnala jsem poprvé čerstvě vyrašené, křehoučké výhonky, lístky a pupeny lípy. a to byl pro mě ohromný zážitek, naprostá slast.
mňam!

krásný dny přeju, teď už víc a víc slunečný. mám chuť výskat, když to slunce svítí :-)


May 14, 2017

jarní polštáře * spring pillows































*

snad už opravdu to jaro přišlo?
ráno do postele kytky, co natrhali na louce. kvítky řeřišnice byly tak krásně svěží, jejich jemný odstíny a kapičky vody... ale udržela jsem se a nejedla je :-)
malý dárečky k svátku maminek. to nebylo tak vždycky, ale časem se nějak dovtípili, naučili. díky za to. protože když je to tak, jak má (aspoň někdy :), je krásné být maminkou.
potřebujeme na sebe myslet, na sebe sama a navzájem na sebe.
nejhezčí to je v lese. dneska mě vzal Chlapec, Sokol milený na kopec na Dračí skály a ukázal mi Dračí jeskyni, kterou objevil. vylezl na vrcholek, koukal do kraje a křičel mami, to je hustý!!! 
podívej, tady pod skálou se asi schovávají zvířata. je tady takovej pelíšek, sem neprší.
hele, a tady je nora!
tolik objevů.
vzduch je zase více plný zeleně a tohle období, když listy přibývají, miluju. každý rok si to vychutnávám.
ochutnala jsem pár lístků a přemýšlím, jakou kapsu odepínací, oblíkací přes běhací sukně si ušiju, abych si mohla pastvu nosit domů.
vzduch plný radostného ptačího zpěvu, hudba v uších a mix běhu a tance na lesních cestách. ve slunečních paprscích se hned jinak běží a i tancuje. to mě v zimě nenapadlo.
setkání s Mužem u rybníka, klidné rozjímání a věty nad vodní hladinou a zpátky za ruku. to je taky svátek.
díky za dnešní den.

*

May 12, 2017

květinové jaro * blossom spring































* nedávno jsem si dodělala šálku, jen takovou úzkou, jarní. anebo předjarní. a donedávna jsem ji i nosila. než to vyfotím a dopravím fotky sem, na blog, mi to chvíli trvá, no. někdy i větší chvíli. například dvoje šaty z loňska tu ještě nejsou. snad je vyfotíme dřív, než je onosím...
* ale včera a dnes...že by? že by....už? včera bylo u nás tak krásně teplo, ááááách! konečně jaro? budu jen ráda, když tu šálku už nebudu nosit.
krásný jaro přeju všem.

May 10, 2017

narozky * birthday





















































































































































 * zaslouží si hezkou oslavu. zaslouží si super extra dort se svým oblíbeným obřadním čajem. zaslouží si spoustu dárků. sondovala jsem, jak chce strávit den. co chce k obědu. co přesně do dortu. cheesecake vede u nás všech, takže základ byl jasný. na višních se taky shodnem a zeleň čaje...jé, to musí prostě pro Muže být! dort byl moc dobrý, jen zas příště budeme zase zjednodušovat, jsme se shodli. 
* jeden den jsem dělala koprawku a druhý den raw svíčkovou. tyhlety knedlíkový jídla jsou nejoblíbenější nejen v českých vita restauracích, ale i u nás doma. hezky ty recepty vymysleli. uspokojení možná souvisí s tím, že v tom jídle najdeš důvěrně známé chutě už od dětství, které v nepatrně nové úpravě jsou snad ještě lepší. ne snad, ale určitě. pro mě a oni říkají, že pro ně taky...
* přišel balík a v něm krásný dárky. Lněná, nikdo jiný neumí dát takovou péči. hodně čajů a čajové vůně. převracel to v ruce, jednu věc po druhé, trochu v rozpacích. to je moc, říkal. ona umí člověka zahrnout péčí a láskou. měl radost.
* Dívka se ptala, jaký obrázek na triko by se mu líbil. třeba květák, plácnul. a tak ho má. ona kreslila a já to ušila. Chlapec kreslil a sám šel nakoupit dva zelené čaje. sám objevil nový obchůdek po cestě ze školy a sám ty čaje vybral, požádal mě o vybrání trošky ze svých úspor. hezky to zvládl. 
* a já, já jsem jenom šila. dvě sváteční bílý košile. nejdou moc vyfotit, škoda. ta jedna je lněná s jemnou tkanou strukturou. a ta druhá má zase takový pěkný grafický vzor, jenže je to bílá na bílé a to se špatně fotí. tu látku si vybral jednou sám na našem výletě do velkoměsta. a přišel čas na sváteční bílý košile na míru. myslela jsem, že na košile dám knoflíky, ale nakonec zvítězil minimalismus a nenápadné patentky. košile sednou a Muž je spokojený.
* plavky byla nutnost. všechno na něm teď vlaje a já nechci, aby v bazénu dopadl jako Mister Bean. zcela prozaicky.