My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

July 14, 2016

čivava a hadí jazyky * chihuahua





















































































* směju se. když jím svůj ovocný talíř, zalitý panenským kokosovým olejem, posypaný oříšky, probíhají mnou všechny ty šťavnaté chutě a vůně, neskutečná svěžest, kterou můžu cítit přímo na jazyku. léto je božské, sedím venku na slunci a jím lžíci za lžící. hebkou měkkost nektarinek a modř borůvek, jablečnou poezii a hladivost banánu, všechnu tu nebeskou sladkost vnímám na jazyku i v nose, snad i v srdci a v hlavě a v konečcích prstů, všude. rozkoš.

* směju se, když běžím k rybníku a pak, ó nádhero, ještě dál a větším okruhem. směju se, když k jednomu okruhu přidám další. chechtám se, když běžíme s dětmi deštěm. šumí v lese všude kolem, zavane vítr a na hlavy nám leje ještě víc a je to krásný. není to tak dávno, kdy chůze bolela a byl strach, že nedojdu zpátky. tady jsem se kdysi belhala a tady jsem počítala metry. teď tudy běžím, běžím pomaličku a vím, že se nic zlého nestane. můžu se vydýchat a dojít domů, kdybych potřebovala. nemusím se k něčemu nutit, ne. děti zásadně nenutím. ale můžeme šťastně běžet ještě dál a ještě kousek a radovat se. můžeme se vrátit úplně promočení a s pusou od ucha k uchu. O vstává, směje se a říká něco o endorfinech.


* směju se, když navrhnu Oovi, že mu ušiju tyrkysový triko s zářivě růžovou čivavou a on souhlasí. něco, co nikdy na sobě neměl. taky se směje, rád ho nosí a prej kdy spolu půjdeme vyvenčit čivavy? říká, že někdy se mnou poběží, no to chci teda vidět :)
z čivaví výšivky mám hodně velkou radost. líbí se mi ze všech, co jsem propasírovala skrz  vyšívací stroj, asi nejvíc. jednoduchá, jednobarevná, vypracovaná ve stehové lince jako kresba, její grafičnost mě naprosto uspokojuje. prozatím mám dvě čivavy já a jednu O, ale možná, možná ještě nějakou čivavku do smečky nenápadně vmáčknu. no ňuňu, ne?



* směju se, když s někým mluvím a slovy pronikne hadí jazyk jedu. jestli to ještě nevíš, tak hadí oči totiž sledují každý tvůj pohyb, každý centimetr tvé postavy, oblečení, každé slovo a čin, tvůj příjem, auto, vlasy i mejkap. můžeš se snažit jak chceš, ale stejně je to prej špatně. pokud dáš moc hadím jazykům, můžeš mít pocit, že nemá cenu se ani snažit, všecko je dycky špatně a ten jazyk tě stejně dostihne. hadí jazyky jsou, prostě jsou, smiř se s tím. je dobrý to vědět a trochu je mít zmapovaný. líp se pak zařídíš. nemá cenu se s nimi hádat, pokud si vážíš svý energie a dobrý nálady. nemá cenu se hájit, obhajovat, vysvětlovat, zas a znovu opakovat. někdy tě možná zaskočí, když jed vytryskne tam, kde se zdálo být milo a bezpečno. chvíli jsi v šoku a ta chvilka stačí, aby se jed rozlil do malýho rybníčku. ale není třeba to nechat růst dlouho. není třeba ztrácet čas, energii a lásku. prostě pochopíš a pak už ty jedy nepustíš k sobě domů, ke svýmu plnýmu stolu, do svýho volnýho krásnýho času, do srdce, do telefonu, na svou zahradu a na svůj pěknej výlet.
a jen se směju, když ten jed odhalím. směju se radostí, je to cenná informace, výborný souřadnice v navigaci - já totiž už vím, kudy dál. pryč od jedu (odjedu), okamžitě pryč od toho. netřeba o tom přemýšlet. jed je jed a to prostě nevymyslíš. odkud přišel a proč se šíří... ztracenej čas. lepší nedat mu už nic, ani myšlenku, ani vteřinku, ani vzpomínku. prostě konec, šmytec, nazdar.
tohle je můj život a umím si ho zařídit, jak nejlíp dokážu. je ti tady dobře? tak tady zůstaň. je ti s tímhle člověkem fajn? tak jo, zkus to. třeba mu to vydrží, vzdálit se můžeš vždycky. když se chová prima, využije prostor a vrátí laskavost... je pěkné vyměňovat  a sdílet laskavosti. říkat se dá tolik krásných a milých a legračních věcí, dávat se dá tolik darů. může to být nádherný společný čas, život... jen si to hlídej. není ti tu dobře? není ti s ní/s ním dobře? nabídneš to nejlepší a zpátky jed? anebo nic, ticho po pěšině? už neplýtvej. to nevadí, s každým se nesejdeš, neporozumíš, to je prostě život. tak ahoj. sedni na kolo a šlapej. viď, Stromová ;) odjedu od jedu...
nepotřebuju lidi jen proto, aby tu nějací byli. a jací? jako jací? kdokoli pro iluzi pospolitosti? svůj volnej čas si dokonale dokážu naplnit sama (sebou). když se někdy doopravdy potkám, je to hluboce uspokojující, sladce nádherné, uklidňující, dokonalé a radostné. pochovat sebe v náruči. skrz svý srdce, svý jádro, svou náruč, cesta do náruče Všehomíra... svoboda, vztahy bez lepení, schopnost být sám, to jsou tak velké dary. netřeba ženských slepenců a propletenců, závislostí, nároků a očekávání, komentářů, netřeba lajků, netřeba stovek "přátel", kteří tě nepozdraví.
* děkuji za Stromovou a za Zuu, obě jsou totiž tak silné a samostatné osobnosti, je úleva mít takové kamarádky. děkuji za Piip, která je daleko v cizí zemi, s nikoli neproblematickou životní konstelací, ale pokud volá nebo píše, tak věcně a informativně, i když vím, že musí prožívat někdy i  bolest tak jako my všichni ostatně. ale ona to nerozmazává, bojuje a nevzdává to a je s ní vždycky velká sranda a proto jí v klidu můžu vzít telefon.
* Křehká volá zrovna uprostřed bitvy a v přímém přenosu u ucha vnímám, jak dostala přímej zásah. hodně to bolelo, slyším, jak pláče. ale nevadí. nenimrá se ve zbytečných detailech. vím, že když je jí nejhůř, vylíže se z toho sama, nevisí na telefonu. když se setkáme, už zase kráčí vzpřímeně. ví, že jí fandím, že fandím tomu dobrýmu. všechny svý velký rozhodnutí udělala zodpovědně a zrale sama, nedojímá mě a nemačká ze mě rady. je to jen její život a víme to obě. napsala jsem jí, že právě teď získává velkou sílu, jen prostě je to tak, že síla asi nevznikne úplně bez bolesti. ta bolest jednou přebolí a v čase se rozplyne, úplně zmizí, ale síla už zůstane napořád.
* volám Stromové a ona nebere telefon, protože zrovna je sama se sebou, v lese snídá borůvky a já vím, že to je posvátný jen její čas a nečekám, že jako pejsek poběží a bude se mi zpovídat z toho, co a kde dělá. však to dobře vím, plní si čas SEBOU a je SEBOU nadšená, hihi :D, to je celá ona. potkáme se pak stejně náhodou někde v lese a chechtáme se, ona má ruce po lokty modrý (se v těch borůvkách snad válela, nebo co, no to je jí podobný) a vlasy mokrý, jak se koupala. říká, že zažila pocit velkého odevzdání a štěstí a slasti z elementu v*o*d*y a já už vím, proč nezbytně nepotřebuje muže. ona má les a má rybník a má borůvky. má to svý kolo, ale hlavně má sebe a když se velmi radostně vyobjímáme, pusy na tváře, ona na něj pak nasedne a ahoj, je pryč. 
* Stromová říká "buduj si svou bezpečnou zónu", a to je ono. zóna přátelství bez agrese, bez hadích jazyků a kyselých prdelí. no sorry, ale to je terminus technikus a líp to nevystihnu. jo a ještě, a tohle je strašně důležitý: hadí jazyk i ta prdel, to jsou vysoce infekční záležitosti. nejvíc si musím hlídat ne okolí a druhý lidi, ale sama sebe, abych to taky někde nechytla. když náhodou pozoruju, že vznikla nákaza a ono to někudy proniká do systému, je potřeba to zastavit, naplnit  se něčím lepším, pohlídat cesty, kudy to do člověka chodí. nemuset to vracet, nepoužívat stejně jedovatý zbraně, ale nezlobit se ani na sebe. jen si toho nevšímat a poodejít jinam, opustit slepý cesty v sobě. přeju si to.


*

* dlouho ke mně nepřišla báseň, až zase teď. je to jako s během, nečekám výkony, jen nechat radost, ať se děje. anotaci jako útvar jsem si vypůjčila od Stromové, snad dovolí.

*

KVETENÍ

 někdy je potřeba hnoje, aby z toho vyrostlo něco pěknýho. a možná dokud se neumažeš, není touha po čistotě tak veliká.


semínka vyklíčila a květy kvetou, 

plody pijí sluneční svit a pomalu se zbarvují, 
šťáva sládne. 
někdy tě zaplaví mír a někdy pohltí zloba. 
ale slunce zase vyjde a voda teče vždycky dolů. 
můžeš si přát, ať je vše dokonalé, 
ale stejně to nebude. 
a stejně to vždy, hluboko uvnitř, 
bude. 
některé myšlenky a řeči jsou jak páchnoucí stoka. 
ale i ta teče vždy dolů. 
a tam, kde je pohlcena Zemí, 
vyrostou květiny.


*


a tak...krásný léto. tobě a vám.
svěží a mladý.(proklik na písničku - takovou "mladou" :)
s hvězdnou oblohou. (tuhle píseň miluju...taju.)
vím, že sem chodíte. díky za reakce. mám nějaký, když se potkáme. někdo i zavolá a někdo napíše i mail. někdo i sem napíše :) dokonce. někdo pak i doporučuje dál "hele, přečti si to" a pak vyřizuje vzkazy "hele, ona to četla a prej dobrý" :) díky, že Vás mám.

July 11, 2016

sukně a kyselá prdel * skirts






































































































































































































































* sukně, něžná výstroj z arzenálu ženství. je nutná, je pěkná. tak nějak od Země to stoupá jinak. proto ji nosím, já prostě musím. anebo šaty, tu slavnost na těle. šila jsem sukni za sukní, vzorečky a proužky látek ladit k sobě, jak sladké... jedna sukně jako dort a jedna jako louka. tahle pro mne a tahle pro Opi. je tak pěkňoučká v růžový sukni a vyšívaným tričku. procházely jsme nákupním centrem a nic jsme nepotřebovaly. tak moc jí to slušelo, byla čisťoučká a heboučká a všechno jsme měly svý, z kvalitních látek a za zlomek ceny těch tretek všude kolem. spolu s (velkou) hodnotou mé práce, ovšem, samozřejmě. radostný hodiny u stroje investuju nejraději pro ty svý drahý (včetně sebe až v první řadě :)...

* a trička a pyžama konečně Sokolovi, už je moc potřeboval. včera ráno jsem ho pozorovala, když ještě spal. jeho tvář se mění, je už zas o kus větší a mužnější. Opi ho ostříhala a je to ušák ušatej. uši má fakt krásný. dneska mi popisoval, jak mu rostou chlupy, haha, dospívání je vskutku pozoruhodné.

* taštičky s vílama ještě ke Dni dětí. červená sukně je recyklovaná ze staré zástěry a mám velkou radost z té látky, len s malými kytičkami, och! ušila jsem taky nějaké to, ehm, spodní prádlo...a možná i budu pokračovat, sním i o krajkách...ale boxerky, který jsem ušila Oovi jsem nesměla vyfotit :-), ale nosí je moc rád a to potěší.

* Vědma s dlouhým copem z šedivých vlasů, ta, která ví všechno a umí přednášet na roztodivná témata, umí i sanskrt a rozumí knihám a slovům, myšlenkám a dávným věcem a snad i hvězdám, ta moudrá s rozhledem od obzoru k obzoru, píše nejen intelektem, ale i srdcem. a toho si nejvíc vážím:
Milá ...,
posílám vzpomínku jen tak. Totiž, vždycky, když na Tebe zaměřím pozornost, ucítím bylinky, hlavně mateřídoušku a hřebíček a je tam taky spousta včel.
Prý ta země, která voní, je svatá - a chodí po ní svatí lidé.
Tak ať Vám to všude voní!



* v jednom filmu ten člověk řekl: gratitude is a key to welcome more what you love in life.


* děkuju každej den za život. moje srdce září, já to nedělám... miluju oči dětí, jak jim taky září a Sokolovi září jako diamanty, ta jiskra života v nich...

* a děkuji za návštěvy. Milan, tedy Miláno, Lombardie a pak hned Úholičky, Twiste a Simi Valley v Californii chodí opakovaně... a taky Rokytnice, že by A., ta s mečem a křídly :-)? mávám do světa a zdravím!!!  říkám si, jak pěkný tam mají dnes den, v Rokytnici a v Californii a v Úholičkách?


* byli tady kluci z kláštera. byli moc fajn, nasmáli jsme se. zahradník mi dovezl čínskou růži. mnich dětem sušenky, který rozdaly a byly to prý vynikající sušenky, fakt přímo z kláštera? dostali jídlo a byli tak krásně spokojení, nádherně s chutí jedli a vykřikovali u toho nadšeně a tím mě skutečně potěšili :). a byli to už dost velcí kluci, to jo, ale pořád kluci, fakt. nějaká otrávenost, zklamání, hořkost, kyselost (kyselá prdel, jak tomu říkám), jak by se dalo čekat od lidí toho věku...nic takovýho. 
mimochodem v určitým věku ta kyselá prdel je snad infekční onemocnění, jak pozoruju. přehoupne se čtyřicítka a máš co dělat, aby tě to neskosilo. u mužů i u žen to má svoje specifika, proč ta otrávenost životem narůstá a šíří se jako mor lidmi, vztahy, rozhovory, roky to jen přibývá a ani dovolená to nespraví, ani panák něčeho ostrýho, ani...ale tady ani stopa! ó, Bože, díky za ty dary, ani špetička!

jak jsme povídali a tolik jsme se nasmáli, zase nějakou jiskrou do života navíc jsme byli obdarováni. vybrali si pár mýdel a zase odjížděli, veselí a usměvaví. a my jsme pak šli spát a říkali jsme si, že takový lidi nepotkáváme denně a bylo nám dobře. protože potkat někoho, kdo rád žije, rád pracuje, dělá, co má rád, plánuje si nový věci, který chce zkusit, přemýšlí, jak zlepšit sebe a svět, oči mu září nadšením ze života svého i z cizích životů, má schopnost poděkovat, pochválit to dobré, být za to vděčný, umí i vyslechnout... to je prostě dar, byl to naplněný čas. díky, kluci, zase se zastavte. mýdla pro Vás mám vždycky. :-)


* byli jsme na harfovém koncertu. nevyslovitelný, plný zážitek. charakter nástroje a energie lidí, neopakovatelnost. a i tady, okouzlující, v kombinaci s hlasem tak osobitým a naléhavým, že celek odnáší člověka někam...Ricky to hned poznal a odneslo ho to hodně daleko, až je mi ho trochu líto.