My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

March 31, 2017

co jsme jedli v březnu II * what we ate in march II





tady je čočkový chlebíček ze sušičky. je v tom naklíčená čočka, slunečnice, nějaké koření, česnek...moc dobré.

















na mírně opečený lilek jsme udělali raw "kečup" z mixované mrkve a červené řepy. na to avokádo, klíčky...a místo sýra pražené mandle v umeoctu trochu pomleté. na lilek ale měla Dívka reakci, takže ho asi kupovat nebudeme.
rozhodla jsem se pro alternativní přezdívky Dívka a Chlapec, univerzálnější, neutrálnějsí a pro ty mý větší děti taky jaksi důstojnější. ale Opi a Sokol jsou to pro mě stále...






moje první raw polívka. dýňová. rodina dostala navrch i smažené žampiony. a ta polívka byla jemně ohřátá, ne studená!

vždycky jsem si myslela, že je raw strava móda a trochu blbost. protože sama jsem dlouho nebyla schopná strávit syrovou zeleninu, byla pro mě těžká. ale už můžu a víc a víc po syrovém toužím...

pozoruju, jak skrz sebe vidíme svět, jak je to omezující a poučné... o SCD jsem si taky myslela, že je to blbost. no jo, jojo...muselo to ve mně ležet delší dobu, než se ty podivné informace uležely a já si přestala ťukat na čelo.
když jsem stále víc četla zkušenosti lidí, kteří si těmito systémy stravy vyléčili nemoci podobné a stejné, jako je ten můj kámen úrazu...musela jsem zkusit tyhle obě blbosti. SCD mi tak neskutečně pomohlo. otevřelo mi nový život a teď je možná čas na ještě víc života. nedávám si cíle. nedávám si omezení. nepotřebuju za každou cenu 100% raw, 100% vegan, 100% dokonalost. nepotřebuju zákazy a omezení. potřebuju život, zdraví, radost. radost i z jídla. a tak to je. velký věci se dějou. velký lekce pro mě.
přeju si nezavírat si mysl před tím, co neznám. přeju si nenechat se omezovat svými soudy a představami. přeju si přistupovat k věcem svobodně, tvořivě, bez odsudků a hodnocení, bez posměšků, pokorně.
no není to jídlo krásný?



co jsme jedli v březnu I * what we ate in march I








vařené luštěniny a fazolky s česnekem, paraořechy a pražené mandle, pickles, salát.




tady byl krůtí guláš (ten jsem neměla) s květákovomrkvovým pyré - na něm smažená cibulka. salát, sezamový dresink, naklíčená slunečnice, vojtěška a řeřicha.







tady je to dobře vidět, co to je. dresinky jsem prostřídala - sezamový a slunečnicový, abych zjistila, že nejlepší je kombinovaný, napůl slunečnice a sezam. dám namočit do vody, pak rozmixuju s trochou soli, citronové šťávy, sůl, pepř, lahůdkové droždí. je úžasné do dresinku přidat něco zeleného, vyzkoušeli jsme medvědí česnek a bršlici, je to lahůdka!





























do smoothie dávám k banánu a namočeným datlím třeba jablko, kapustu, polníček, listy salátu, okurku...různě kombinujeme, co zrovna doma je. hrachové výhonky pěstuju na okně na vatě... je potřeba je ostříhat ještě mladé, jsou nejlepší.
do smoothie taky rozmixuju semínka ostropestřce a chia semínka, obojí namočím přes noc.


March 26, 2017

ptactvo nebeské * birds of the air
































































  • Matouš 6:25-34
  • Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
  • Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
  • Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
  • A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou –
  • a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.
  • Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
  • Nemějte tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
  • Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
  • Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
  • Nedělejte si tedy starost o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost vlastního trápení.
*


* ještě sukni a tričko jsem si ušila. teda dvě trička ptáčkový a to druhý nemám vyfocený. k tomu zavinovací triko a legíny, moc mi lahodí ta barva. 
* ptactvo nebeské...moje oblíbená slova z bible. ptačí motivy mám tolik ráda. na látkách, všude. 
* a venku, nádherný koncerty tyhle dny. když se ráno vzbudím, začíná to pomaličku...když běžím lesem, už to je naplno a tolik radosti...děckám jsem umixovala kaši z hrušek a banánu, na to skořice a ghí, prý lepší než krupicová. teď běhají spolu po lese, fotí přírodu a zvířata a odlívají stopy, jako včera. půl dne v lese, to je pěkný. vím, že přijdou a budou jako beránci...zatímco ze školy si i lecjaké rozlady donesou, z lesa jen klid...

včera jsem běžela svý ranní kilometry. bylo jasno, hezky a ptáci zpívali nádherně. vypnula jsem si hudbu v uších, protože tohle, co šlo zvenku, jsem nechtěla propásnout. bylo to naplňující až přes okraj. chvílema jsem si nemohla pomoct, hltala jsem očima stromy, slunce, lesní cestu a měla pusu od ucha k uchu, opojné štěstí. doma. jak mi to Sokol říkal minule, tady je doma. tady jsem venku, já vím, ale je mi tu jako doma, chápeš? jo, to víš, že jo...

 ten pocit života ve mně tak skutečnej...uáááááájuchůůůů!!!!



pěknou neděli přeju ♥

March 23, 2017

tisíc a jedna chyba * thousand and one mistake




























* detailní fotky by odhalily chybu za chybou na téhle tunice. ale co, to neva. nosit ji můžu, tak prima. chybama se toho stejně učím nejvíc.
* vlastně jsem měla při šití radost, jak se ty chyby "děly" jedna za druhou, že jsem se na sebe nezlobila. jen jsem se na sebe dívala a divila se, jak chybuju zas a znovu, že mi tohle nedošlo a tohle jsem neohlídala... a chvílema jsem se musela sama sobě smát.
* je to z látky, kterou mi kupovaly děti k narozeninám. váhala jsem, že si vezmu půl metru...a ony ne, mami, vem si toho víc...byli milí. tak přece si šití z týhle krásný látky s ptáčkama, která se mi neokouká, která se mi strašně líbí, nepokazím nějakou představou nereálné dokonalosti, že? :-)
* tuniku jsem pojmenovala tisíc a jedna chyba :-)

March 21, 2017

hubený džíny * skinny jeans















































































































* kalhoty nosím málo, ale někdy se hodí. tyto jsem potřebovala zúžit. zjistila jsem, že jsou tak pružné, že je obléknu i zapnuté...a už mi to šrotovalo. tak, jak to vidíte na fotkách, totiž kalhoty většinou nenosím. mám ráda něco přes boky, tuniku, anebo i minisukni. mini bych normálně nenosila, ale přes kalhoty, barevně ladící...proč ne?
* pod tunikou nebo sukní se pak ale rýsuje knoflík a poklopec, taková boule...rozhodla jsem se, že se boule zbavím a všiju pružný pas.
* výsledek mě potěšil tak, že si dělám zálusk s tímhle zlepšovákem i na další kalhotové adepty.
* děkuju Opičce za fotky. dělá přímo akrobatický kreace v miniaturním prostoru, který máme k dispozici na focení.

March 18, 2017

co jíme VII * what we eat VII




































































































* sladká tečka závěrem. teda závěrem...! mě to focení jídla nějak začalo bavit! na malou chvilku pozdržet ty barvy a chutě pomíjivé. vychutnat si výsledek malinko víc, pokochat se...
* tohle jsou moje evoluční talíře ovoce. evoluční, protože mi pomohly přejít z fáze cukru do fáze zelené. juchů!
* po vynechání cukru jsme si pomaličku zvykli na přirozenou sladkost ovoce. nejprve, jak už jsem psala, byly větší chutě na med. pak různé ty dezerty, zákusky pečené a raw nepečené...musela být vždy zásoba. postupem času jsem si uvědomila, že to nemusím. přišel čas, kdy jsem to upekla pro rodinu, a ani jsem si nepotřebovala ochutnat. dala jsem přednost raději čerstvému ovoci, protože v něm cítím život. když si vyberete ovoce, které máte rádi, nakrájíte na talíř, na to pár ořechů a sušeného ovoce, to není jako zakousnout se do jablka, nebo banánu. už ta úprava a kombinace barev, chutí a vůní spolu na talíři povyšuje obyčejné ovoce na dezert.
* jedla jsem svý ovocný talíře politý panenským kokosovým olejem (zdá se vám to divný? ale ne, je to fakt dobrý!) a bylo to dobrý, ale taky jsem věděla: všeho do času. musím se pohnout dál. i když je ovoce a ořechy lepší než cukr, taky ho nesmí být moc. pomalinku jsem ubírala a nahrazovala v denním jídelníčku zeleninou. pomalinku, žádná křeč. stejně jako moje frekvence jedení masa se snižovala a stejně tak i množství. zdá se mi, že když tělo nerušíme umělými složkami stravy,tělo si řekne. co mu dělá dobře, co chce, stačí naslouchat.
* teď už nepotřebuju ani tyhle talíře. občas talířek, občas zobnout, už ne tolik. trochu ovoce ale dávám do zelených smoothie a ty u mě teď vedou. sladkost banánu dodá hromadě lupení hned větší přitažlivost. smoothie nejsou tolik sladká, jen tak akorát, ale efekt listové zeleniny je na zdraví nesmírně znát. a proč bych to nechtěla? proč bych se nechtěla cítit ještě líp? ještě víc živá? teprve když to zkusíš, pochopíš proč.
* a tak tyhle fotky jsou spíš takovou vzpomínkou. dobrou, sladkou vzpomínkou. na borůvky, které sbíraly děcka loni. na lívanečky, které Opi smažila ještě za vajíčkových časů. 
ale já vím, že se jim zas vajíčkový časy blíží. možná. určitě uměřeně vajíčkový. vidím, že když zachováme poměry potravin, nejvíc zeleniny a v tom zbytku množství pak už to nepřehánět... funguje to a alergické reakce nemají. lidský tělo toho totiž hodně dokáže (juchůůů!!!). 
* nebude ale asi potřeba těch vajíček moc. v tomto mezidobí, kdy jsem nahradila vejce v pečeném lněným odvarem a soustředím se hlavně na raw dezerty, v tomto mezidobí se nám hodně líbí. a raw strava, přirozeně teď i s jarem, u nás vládne víc a víc.
* občas namočím třeba mandle a udělám z nich mléko. s troškou soli, medu a mixovanou vanilkou je dokonalé. teď už si dají i děti, pomaličku mandle zkoušíme a taky se zdá, že jim nic nedělají. mandlové mléko mi chutná o tolik líp než kravské.