konečně * finally

* jsme běželi spolu. po Vánocích to všechno zapadalo, tak jsme měli přestávku. trampolína je fajn, ale Země...je ZEMĚ!

maminko, tady bych si lehnul na zem a povídal bych si s ní. já bych ani nic neříkal, víš, ale povídal bych si, rozumíš mi? já nevím, jak bych to řek, ale tady se cítím doma, i když nejsem doma. podívej, tamhle je motýl!

* rozuměla jsem. udělala bych to samý. viděli jsme motýla a ještě jednoho. bílýho a žlutýho. Sokol zahlídnul veverku. povídali jsme si o Zemi, jak je silná.

my lidi tu Zemi moc zlobíme. ale ona se jen tak trochu zavrtí, trošičku se zakucká a může být konec celýmu lidstvu.

hele mami, tady se trochu zakuckala. ukazuje na strom přes cestu. bylo jich tam víc, po vichřici před týdnem.

cítili jsme se doma. a bylo jedno, že jsem běžela zase senior běh. pomalu po zimě, ale jistě. ačkoli vždycky jsem běhala s hudbou v uších, teď to nejde. musela jsem to vypnout a nechat prostor všem úderným informacím, které šly z přírody. jaro ve vzduchu, vzduch zase až na dně plic a kyslík v každý buňce těla, potok a rybník, kopec a les, ptáci a....Země.