moje běhy - listopad * my november run

* when a fog is white like...a milk. and thick like...a cream. this creamy fog. love it.

* když mlha je bílá jako...mlíko. a hustá jako...smetana. tuhle smetanovou mlhu...miluju.

* autumn nature, darker and deeper colors...love it.

* podzimní příroda, tmavší a hlubší barvy...miluju.

* running outside after long days and weeks of heavy rain and wind and one orcan...many trees laying across a path and branches on the groung everywhere.

* běžím zase venku, ách, po dlouhých dnech a týdnech, kdy hodně pršelo a foukalo...výsledek toho, mnoho ležících stromů přes cestu a všude po zemi větve.

* my childishness reached a top with this new pedometer. I realised that it has watches. digital. and pink. my most daring child dreams came true and are materialized in this big pink boxy thing on my wrist. maybe few decades later but...wooohoo :-D today running was super happy ♥

* moje dětinskost dosáhla vrcholu s tímto novým krokoměrem. uvědomila jsem, si, že má hodinky. digitální. a je růžový! mé nejsmělejší dětské sny se materializovaly v této velké růžové krabičce na mém zápěstí. možná o pár desítek let později, ale....juchůůůůůůů!!! :-D dnešní běh byl super radostný ♥

* today Forest was wet and rainy and muddy. but this buddy made it really nice. I love running with him. sometimes he takes my hand and we run together little bit ♥

* dnešní Les byl mokrý a deštivý a blátivý. ale tenhle kámoš to vylepšil. miluju společný běhy se Sokolem. někdy mě vezme za ruku a běžíme trošičku spolu ♥

* all leaves are on the ground. the Forest was hugging me so tight and holding in his arms...:)

* všechny listy už jsou na zemi. to je ten buk, nedávno zářivě žlutý, všechno listí už je pryč. Les mě tak pevně objímal a držel v náruči...:)

* a nature is not shining so much but still giving its quiet and harmony.

* příroda tolik nezáří, ale stále dává svůj klid a harmonii.

* we left in the Forest few burdens again. as usually. Forest handles them, no problem. thank You so much, dear Forest ♥

* nechali jsme v Lese zase pár závaží. jako obvykle. Les to zvládne bez problémů. moc Ti děkujeme, drahý Lese ♥

říjnové běhy * october running

* říjnové běhy byly krásné.

* dlouhé. rozzářené podzimními stromy. měkké na polštářích z listí. občerstvující, ve vzduchu už ostřejším a chladnějším.

* ale neženu se, nehoním kilometry jen pro dobrý pocit z čísel, když bych z toho neměla radost. třeba když prší. teď mám dojem, že když jsem měla zrovna čas na běh, pořád pršelo. zima mi neva, ale ten studený déšť a mokro v botách si neužívám. takže zase někdy přichází ke slovu trampolína. jo, jsem za ni ráda.

* pohyb je tak osvobozující a očišťující. 

moje běhy * my runs

* dny jsou ještě teplé. tráva mokrá, někde bláto, ale když slunce zasvítí do mokrých kapek na trávě a na listech stromů, je to nádhera. běžím se Sokolem, běžím sama. když běžím sama, je to klid a meditace. po třech kilometrech jsem v tom, v rytmu a v dechu, v sobě a v Lese. jsem zcela přítomná, jsem sebou. po šesti kilometrech prožívám Jednotu a Lásku :). ale opravdu! běžím a běžím, blažená a sama. běžím jako Forrest Gump, možná jako forest jump. běžím pořád dál a nechci zastavit. běžím a místo rovné cesty domů si proběhnu každou kličku a odbočku. proběhnu si Horskou stezku, proběhnu si Bačkůrkovou, pak i Malou a Velkou kličku. a to by mohlo stačit, ne? jenže slunce tak nádherně svítilo, bylo tak krásně...a já najednou s údivem pozoruju samu sebe: ačkoli před chvilkou jsem přece běžela domů, náhle samu sebe přistihuji, jak probíhám kolem našeho domu a běžím dál, dál a zase dál. a ještě jeden neplánovaný okruh prostě tak nějak sám vyplynul...nádhera to byla dneska.

* děkuju Nebesům a děkuji Zemi, že můžu běhat. že klouby a svaly fungují a mají sílu. že dech mi stačí a srdce tluče a zvládá to dobře. jsou to zázraky, po letech boje s nemocí, která se nezdála, že by mohla někdy opustit moje tělo. ale opustila. a já, pokud to půjde, nechci opustit svý běhy. ten nádhernej Les. a nechci opustit svou cvičící podložku a chci dál jíst ty krásný dary Země, co mě vyléčily. a už nikdy nechci opustit samu sebe, protože potkávat se a objevovat se, být sebou, to je ohromný dar.

* the days are still warm. grass is wet and it is beautiful when sun is shining into water drops on the grass and on the leaves. I am jogging wit Sokol or alone. when running alone, it is quiet, it is my meditation. after three kilometres I am inside, in the rythm and in my breath, inside myself and in the Forest. I am completely present, I am myself. after six kilometres I feel Unity and I feel Love :) but really!
running and running, completely happy and alone. I am running like Forrest Gump, maybe like forest jump. I am running on and on and do not want to stop. I run on all forest paths I meet. sun is shining so bright and I am observing myself running about our house not turning to it but running on and on ...a moment before I was running home but now I am running another round to the Forest...can,t help myself, you know? so much joy!
* I am thanking to the Sky and I am thanking to the Earth that I can run. my joints and muscles are working, they have enough power. I have my breath ang i have enough of it. my heart is working so well now. there are such miracles, after years of war with a disease which did not seem could ever leave my body. but it left. and I if possible, don´t want to leave my running. this fantastic Forest. I do not want to leave my yoga mat and I want to eat farther these wonderful gifts of the Earth. and I want never leave myself, because to meet myself, to discover myself, to be myself, it is a huge Gift.