moje běhy * my runs

* dny jsou ještě teplé. tráva mokrá, někde bláto, ale když slunce zasvítí do mokrých kapek na trávě a na listech stromů, je to nádhera. běžím se Sokolem, běžím sama. když běžím sama, je to klid a meditace. po třech kilometrech jsem v tom, v rytmu a v dechu, v sobě a v Lese. jsem zcela přítomná, jsem sebou. po šesti kilometrech prožívám Jednotu a Lásku :). ale opravdu! běžím a běžím, blažená a sama. běžím jako Forrest Gump, možná jako forest jump. běžím pořád dál a nechci zastavit. běžím a místo rovné cesty domů si proběhnu každou kličku a odbočku. proběhnu si Horskou stezku, proběhnu si Bačkůrkovou, pak i Malou a Velkou kličku. a to by mohlo stačit, ne? jenže slunce tak nádherně svítilo, bylo tak krásně...a já najednou s údivem pozoruju samu sebe: ačkoli před chvilkou jsem přece běžela domů, náhle samu sebe přistihuji, jak probíhám kolem našeho domu a běžím dál, dál a zase dál. a ještě jeden neplánovaný okruh prostě tak nějak sám vyplynul...nádhera to byla dneska.

* děkuju Nebesům a děkuji Zemi, že můžu běhat. že klouby a svaly fungují a mají sílu. že dech mi stačí a srdce tluče a zvládá to dobře. jsou to zázraky, po letech boje s nemocí, která se nezdála, že by mohla někdy opustit moje tělo. ale opustila. a já, pokud to půjde, nechci opustit svý běhy. ten nádhernej Les. a nechci opustit svou cvičící podložku a chci dál jíst ty krásný dary Země, co mě vyléčily. a už nikdy nechci opustit samu sebe, protože potkávat se a objevovat se, být sebou, to je ohromný dar.

* the days are still warm. grass is wet and it is beautiful when sun is shining into water drops on the grass and on the leaves. I am jogging wit Sokol or alone. when running alone, it is quiet, it is my meditation. after three kilometres I am inside, in the rythm and in my breath, inside myself and in the Forest. I am completely present, I am myself. after six kilometres I feel Unity and I feel Love :) but really!
running and running, completely happy and alone. I am running like Forrest Gump, maybe like forest jump. I am running on and on and do not want to stop. I run on all forest paths I meet. sun is shining so bright and I am observing myself running about our house not turning to it but running on and on ...a moment before I was running home but now I am running another round to the Forest...can,t help myself, you know? so much joy!
* I am thanking to the Sky and I am thanking to the Earth that I can run. my joints and muscles are working, they have enough power. I have my breath ang i have enough of it. my heart is working so well now. there are such miracles, after years of war with a disease which did not seem could ever leave my body. but it left. and I if possible, don´t want to leave my running. this fantastic Forest. I do not want to leave my yoga mat and I want to eat farther these wonderful gifts of the Earth. and I want never leave myself, because to meet myself, to discover myself, to be myself, it is a huge Gift.