starý svetr * an old sweather

* starý svetr jsem vylepšila háčkovaným okrajem.

* an old sweather upcycled with a crocheted edge.
přeju všem krásný víkend a poslechněte si tohle, to fakt stojí za to. my to milujem ♥.

letní tisk * summer print

* Malina tiskala a já jsem šila triko pro Muže. vyrobila si tiskátko - linoryt - a tiskala a tiskala, trvalo to dlouho, ale stálo to za to, myslím. mělo to být triko na spaní, ale to je asi škoda :)

* Malina had printed fabric and I had sewed Tshirt for Muž. she had made a stamp a then had been printing...and printing...it took a long time but worthed it, I think. 

* já jsem si potiskala košili, kterou jsem šila už před lety...ptáčky. ten motiv miluju.

* I have printed a shirt I had sewed years ago with birds. I love it.

* a recyklovala jsem nějaké staré body po Malině, když ještě byla malá. tak jsem ho rozstříhla a ještě ho užiju.

* I had upcycled some old Malina´s body, cut it and will wear it. 

bílé ticho * white silence

PO DNĚ DEN

Stromová

anotace: I já si vzpomněla - že není čas ztrácet čas a vracet se, kde jsme byly/i.

Jsem čarodějná.

Dějová.

Nikam se už neschovám!

Chci jít v záři, chci jít v světle

poznávat, zřít.

Ve dne, ve tmě.

Pamatuju hranici

i mou sukni hořící.

Domnělé jen viny;

trestání a špíny.

Pak po věky jsem se kryla,

raděj´ nenápadnou byla

- v ženském lůně ženská síla

pouze na dně ve mně zbyla - 

různě jsem ji dávala..

že snad přijde pochvala.

Když zvědomím si, napravím?

Vodu živou

pohladím?

Zas 

v celém těle prostoru

- jen si tiše zasyčí - 

stoupá zdola nahoru;

vidím Evu cítím Lilith

- klidně v sobě

přijmu obě -

soucitnou i potvoru...

Zářím napřed. Zářím nazad.

Rozhodla jsem se DNES v ohni

všechny "hříchy" smazat!

.

.

.

Žít za sebe,

svou silou,

přestaňte mě strašit!

třeba černou dírou..

.

* měla jsem starou košili ze sekáče. naposledy jsem ji měla na sobě před patnácti lety, je to možný? ale nechtěla jsem ji vyhodit, ty krásný jemný sámečky se mi tak líbily, a malý potažený knoflíčky. proto se zrodil nápad na šaty. tohle jsou moje sváteční šaty! 

* stačilo horní díl i rukávy zúžit, přidat sukni nabranou do skladů a všít skrytý zip. práce na jeden večer a tolik parády, aspoň v mým měřítku.

je to jako bílé ticho, obléci si bílé šaty.

je to jako chvíle bílého ticha, když...

...když nejsou zbytečnosti v životě, když se zastavím na chvilku v běhu a pozoruju 

dva dravce s širokými křídly, jak plachtí nad loukou, jeden z nich drží v drápech kořist a plachtí a plachtí a ta myš, nebo co to je, se jemně pohupuje v jeho drápech...

...když jím a sedím na slunci a s prvním soustem se v mém těle rozlévají vibrace života, život sám, energie, kterou jsem necítila z housky se salámem, ale teď ano, vždycky při tom živým jídle...je to slavnost Matky Země...

...když sedím nad rybníkem a moje oči se ztrácejí v hladině, stromy šumí a jen pár kaprů občas rozčeří hladinu...

...když běžím a běžím a mým tělem protéká čirá radost. když tělo pracuje v harmonii a les kolem je taky v naprosto dokonalé harmonii toho slunečného, ptačím zpěvem naplněného okamžiku, oka-mžitku... 

...když Chlapec, můj Sokol milený běží se mnou a já ho nechám vybrat, kudy a jak poběžíme...když si nazýváme pro sebe ty naše běžecký okruhy. máme Dračí okruh neboli Dračák, kolem Dračích skal. máme Královský okruh, to je ten největší hodně do kopce. máme Malou kličku, kde je heboučká zářivá tráva a nádherný výhled na kopce a osamělý velký starý dub a posed, Malou kličku, na které jsme objevili  ukrytou Tajnou roklinku s převisem. když ochutnáváme listí a pozorujeme zvířata a říkáme si názvy rostlin.

... když se vrátíme domů šťastní a zjistíme, že jsme uběhli sedm kilometrů a nejsme vůbec unavení, ale naopak, plní energie.

tak to je dokonalost.

* dokonalá je báseň od Stromové. zase jsem se začetla do jejích básní a tolik ve mně rezonují. určitě sem zase nějakou dám, s jejím svolením. občasné rozhovory s ní, kolik obohacení to je. třeba říkala tu větu od své kolegyně v práci, tohle prý říká Saša:

* je důležité to správně nazvat, protože vesmír to už slyší * 

* anebo jsme si říkaly, že nemusíme být před sebou ty nejlepší. jak je dobrý přijmout, jaký jsme, jak očistný a úlevný. že chceme to lepší, chceme někam směřovat, k vnitřní svobodě, ke světlu, ale tak nějak lehce, bez úsilí, bez křeče. a říkaly jsme si, že samota je fajn. samota je dobrá, když to není osamělost, psala nedávno Zářivá. 

a taky psala: 

Jsem Ti v posledním mailu chtěla a nenapsala, jak se cítím v lese…jdu a prostě jsem. Jsem ta bytost uvnitř, bez věku a vzhledu…šťastná.

Nádhera.

a jo, já vím. úplně vím.

* děkuji Vám za komentáře a maily. je to moc milé, číst si od Vás. číst si každodenní události, radosti. jak ženy pracují na tom, aby jejich svět byl lepší. aby jejich rodina se měla hezky. aby zvládly všechny těžkosti. děkuju za to, že se někdy sejdeme na blogu, v mailu, v telefonu. 

...hele a jak jsi psala na blogu... 

anebo mi přišla esemeska od L., že teď má těžký období, učí se na zkoušky...a když si čte na mým blogu, dodává jí to síly. 

anebo mi píšete, že Vás to dojímá. 

posledně jak jsi psala o dceři, jsem zatlačila slzu...

anebo si to čte Muž a taky je pak takový...jak to říct, zkřehlý... a jde mě obejmout.

anebo si Malina přečetla o sobě a pak se na mě dívala rozzářenýma očima...

* dostávám maily a můžeme si vyměnit trochu upřímnosti, všednosti i vzácnosti. vím, že jedna má psa, kterej děsně slintá. viděla jsem fotky dlouhovlasý víly v zahradě v krásný lněný mentolový sukni, viděla jsem fotky nově natřený kuchyně.

vím, co ta a ta ráda snídá. K. mi poslala svou fotku po ránu, nečesaná nemytá... to je panečku důvěra a odvaha :), díky. píšeme si o vráskách a o porodech. prohlížím si fotky ušitejch šatů a sukní a vidím ženskou krásu na fotkách, na vlasech, ve slovech...

vím, jak to bylo tenkrát s babičkou. někdy i se dozvím, jak Žena bojuje s nemocí, o které neví nikdo, ani její rodina.

* vážím si toho.*

* cítím lásku.*

* cítím pospolitost, setkávání. *

děkuju.

svetříčky * sweathers

* dva svetříčky, který jsem moc nenosila. protože přes hlavu tolik nepotřebuju, k šatům se hodí víc zapínací, tak jsem si je uzpůsobila. pocvičila jsem si na Kočičákovi knoflíkový dírky a on to umí, jako jo, ale tady ho tlačí pata, to musím říct. jak jinak je dokonalej a vymakanej a namakanej a denně děkuju za to, že ho mám, tohle je jizva na téměř dokonalým chodu tohoto borce. 

ale zase, nedělejme z toho kovbojku, že. lekce trpělivosti, pro mě jako sůl potřebná, občas nezaškodí.

* pořád mám ty krásný potahovací knoflíky od pana Ulvra, gentlemana. jak jsme si tak pěkně popovídali po telefonu. to mi připomíná, teď jsem řešila jednu reklamaci za druhou a ti lidé byli většinou velmi příjemní. paní z továrny. pánové z dopravní služby. rozhovory v telefonu, pár úsměvů a laskavých slov a přání hezkýho dne, jak to dokáže zlepšit náladu a nic, vůbec nic to nestojí (viď, Bohunko :)

ale jak, na druhou stranu, někteří lidi taky byli a jsou nepříjemní. a já vím, že to není nic proti mně, je to jen a jen jejich problém. když můžeme dát laskavost a nedáme, ona se nám taky nevrátí, že jo. 

v tom velkém celku je takových zkušeností malinko a kašlu na to. každý den mnohem víc dostávám a získávám, než ztrácím. 

nedávno jsem i zvažovala, zda se obrátit na Českou obchodní inspekci, anebo to všechno nechat na Božích mlýnech. a já vím, že ono jim to tam nahoře dobře klape. oni vědí. píšou si to do šanonu přece, viď Jarku. když jsem se rozhodla, že to nechám na nich, že stejně nejradši trávím čas tvořením, tak se to pak naštěstí celé hezky vyřešilo. 

* v ten moment, kdy jsem nad tím mávla rukou, přišla mi ta stejná částka, o kterou jsem přišla, na účet. pak přišla i ta další částka, co měla už dřív. príma. oni fakt vědí. mám vždycky přesně to, co potřebuju. nepochybuju ani o tom, že můj šanon je též pečlivě vedený. mám totiž opravdu přesně to, co potřebuju, mám živobytí a někdy i pár pohlavků. mám, co je třeba, i kdyby to byly francouzský hole a berle, který mi byly tak užitečný a teď už ne, a tak konečně jsme je odnesli do sklepa. ale neberme ty pohlavky jako pohlavky. nevěřím konceptu chyby a nevěřím konceptu trestů. vše lze přetavit do toho nejlepšího, když chceme.

* ty berle mi pomohly k radosti. protože teď teprve, jakou krásnou příchuť má pohyb, jednoduchý, banální, každodenní, jak euforická může být obyčejná chůze! nepotřebuju různý ty návykový látky, protože, ach Bože, jakou příchuť extáze má běh! když běžím lesem, nemůžu si pomoct, zas a znovu mi to roztahuje pusu do úsměvu. cením zuby a očima hltám všechnu tu zeleň. ušima nabírám zpěv ptáků a šelest listí. les totiž zase víc šumí, znatelně den ode dne víc šelestí a šumí, jak přibývá zelené plochy větrem pohybovaných listů...

...a pár lístečků vždy přibyde i do mých útrob...

děložní bukvicové lístky ve tvaru srdíček, křupavé a tmavě zelené s vůní lesní zeminy skutečně přímo zárodečnou, epikotyl a hypokotyl, nebo tak nějak mi to povídala Dívka minule, pravidelná účastnice biologických olympiád ...

vnímám dotek Země pod nohama, jak hebká je v Lese a jak mateřská, vnímám dary Země v sobě, chuť a vůni lístků na jazyku, běžím, dýchám, žiju a směju se štěstím.

*

konec zimy * the end of a winter

* už ji nosím druhý měsíc a pomalu si zase půjde odpočinout do skříně. i když u nás jaro přichází natřikrát, tak se nedá nic dělat, ono přijde. ptáci totiž nad ránem, když je ještě tma, zpívají tak nějak živěji a divočeji a potok je skoro po okraj plný a voda ze závějí z kopců se v něm řítí, kusy ledu padají ze střech a naše auta jsou na odpis. prostě poezie předjaří... jenže žijem, my žijem! kdo by se neradoval? ráno se budíme a máme se. můžeme se přitulit ještě v teplým pelíšku. Sokol, jako by věděl, jak si to přeju a jak to potřebuju, přichází ke mně opakovaně, rozpouštíme se v objetí. 

já jsem tak šťastnej, že jsem se ti narodil. 

jé, a jak já jsem šťastná, že ses mi narodil, ty jsi ohromnej poklad. hele, a jsi rád, že ses mi narodil, i když někdy na vás ječím? 

jo, to neva, mami.

skla jsou rozsekaný a střepy všude, O mi donesl domů sešívanou deku, s kousky mých sukní a posledních těhotenských šatů. život běží dál, je potřeba uvařit oběd, nikomu se nestalo vůbec nic a děcka maj prázdniny. jedou na výlet a příroda se budí. na okně máme hromadu zeleně, kterou mixujeme, pijeme, sušíme a jíme. je to živý život a každá buňka těla jásá a září, co jí zbývá?

* posnídali jsme poslední kousky jahodových zmrzlinek. vařím své téměř každodenní luštěniny v pomalém hrnci, pokaždé jiné směsi koření. velkou polévku, dnes krémovou, vždycky s trochou kurkumy a pepře a muškátového květu, nesmí ti ujet ruka. klíčím čočku na chlebíček a suším placičky ze zeleniny, kořeněné a dobré. připravuju krustu na dort, dělám pastu z nastříhaných datlí a kokosového másla. jásám, že můžu občas přidat trochu kakaa do nějaké dobroty, děcka to zvládnou. jejich kůže září zdravím, píšu, jako bych šeptala, aby se to neleklo a neuteklo. kvalitní kakao a kakaová hmota přímo od výrobce, to je radost. vynalezla jsem pro ně něco, vlastně NĚCO! pražím kokosové lupínky na pánvi, se solí udělají dohromady NĚCO ohromného, co chutná líp než chipsy. peču perník s rozinkami, provoní celý byt a když se vracejí z výletu, křičí jéééé, tady to voní! maminko, my tě milujeme! 

tyčinky, které se pokusil udělat O a v lednici moc neztuhly, ještě je zahustím tím vynikajícím kakaem a mezi dvě čokoládové dám bílou kokosovou sladkou vrstvu. a tak vznikne Oreo, anebo spíš metro dezert. tak to totiž nějak podobně vypadá. 

mami, a ty víš, jak chutná Oreo? 

no, tyjo, vlastně ne! já jsem to nikdy nejedla. ale vy taky ne! tady to vlastně neví vůbec nikdo! takže tomu klidně tak můžeme říkat. jestli to teda není urážka pro ten dezert, je totiž ze samých dobrých zdravých věcí.

anebo to spíš vypadá jako metro dezert, ten mi chutnal v dětství. ale pak jsem ho jednou ochutnala jako dospělá a vůbec mi to nechutnalo, bylo to palčivě sladký a navoněný. tohle nám ale bude chutnat, uvidíte.

vařím kostičky dýně a maceruju kostičky okurky a bude z toho salát na způsob bramborového, vždycky zmizí. na ošatce dozrávají manga a k tomu nakrájím kiwi a granátová jablka ne, ta už skoro nikde nemají. to mě mrzí, ale výměnou za konec jejich dlouhého času je jaro... a to beru!!! místo rudých zrnek budou jahody a to je taky dobrá výměna. tyhle dokonce voní, ách. udělám zas datlový krém s troškou skořice a poslední jablíčka od pastvin nastrouhám...náš oblíbený dort bude na víkend, sladký víkend, kdy je trochu víc klidu a jsme všichni spolu. ráno spěchají kluci tak maximálně na fotbal, ale jinak, O pracuje jen tak trošku a někdy i vaří. protože většinou vařím já, k tomu peču, suším, mixuju, melu a odšťavňuju, čistím a myju a krájím a pomalím a klíčím a křičím a a a ....jsem celá šťastná někdy o víkendu, když O vaří. vaří totiž dobře a rád a já můžu šít, tak moc jednoduchá je tato rovnice. a každý den, kdy můžu šít, je hned lepší den, je to jasný?

* prozatím O vykosťuje kachnu a já vím, že maso asi jíst nebudu, však oni to sami zdlábnou...ale vývar z kostí, pomalený celou noc a půl dne, s himalájskou solí a voňavou natí petržele, ten vývar si ráda dám. dodává spoustu sil, ty do mě vtékají a já děkuji zvířeti za jeho sílu, za jeho život.

* od někoho jsem před časem dostala svetr. bylo mi hned jasné, co z něj bude. cop uprostřed hned říkal chci na kabelku, totiž. nad podšívkou jsem dlouho koumala a zkoušela takové ty látky ze starých stereotypů. něco trochu do béžova, do přírodna, něco tlumeného. ale ne! nakonec si k sobě krásně sedly pruhy odstřihů odněkud ze šicí dílny a zbytek růžového flauše z vílího kabátku. och, jak mě tahle kabelka bavila. silný cop vypletený uprostřed. hrubá struktura. materiály, které mě nic nestály. to, jak je velká. jak krásně drží tvar s vyztuženou podšívkou. poprvé zkusit udělat takováhle ucha. prošívání režnou nití. a uvnitř kapsičky pěkně zvlášť, na mobil, na karty... svítivé a světlé barvy. juch!

* takže si užijte prázdniny. a víkend. anebo co je, co máte. užijte si ptačí jásot nad ránem, společný čas s drahými, objetí a tulení, domácí dobroty a prostě život. Opička pozdravuje, tohle je její oblíbená písnička a klip.

bílé Vánoce * white Christmas

* a bylo bílo. na Štědrý den chumelilo, země a stromy pokryla bělost. ticho a čisto na duši. co na tom, že hned v noci už pršelo a další dny taky a už máme jen a jen bláto. bylo to pár kouzelných hodin.

* a bylo bílo, ticho a čisto na duši. dárky byly zabalené a držela jsem se, držela, abych už nevyráběla další. jenže jsem stejně musela vyrábět. aby bylo doma víc bílo. obaly na květináče. den před Štědrým dnem, recyklovala jsem staré damaškové povlečení, starou Oovu modrou košili a sukni s kytičkama, co nosila Opi do školky. nesnášela ji. nejprve si ji naporoučela, ušila jsem ji přesně tak, jak mi řekla. ale nějak se jí přestala líbit. párkrát ji oblékla, aby se neřeklo. potom když jsem jí ji připravila na oblečení na druhý den, nevzala si ji. po čase jsem nebohou sukni objevila zmuchlanou někde pod šálami a rukavicemi na dně skříně. no tak nic, no. to se stane i dospělým, že. konečně si tu látku vychutnáme, modré kvítečky.

* bílou pohovku, bílou s režnými tóny lnu a smetanovými tóny starých svetrů. jak dlouho jsem to plánovala a toužila po ní, po tom bílém tichu. časem se bílé svetry sešly. pak, když jsem povlékla naše rubbish sofa do lnu a bílé bavlny, ta hra barev a struktur tkanin a pletenin, hra bílé, režné a smetanové, hra světel a stínů mě tak moc potěšila. a těší.

* a ani rukávy svetru nepřišly nazmar. malinko zúžit, a jsou návleky na nohy. bílé legíny jsem si šila na Štědrý den, neříkejte to na mě. na svátky se snažím nerušit pohádky šicím strojem, ale dovolili mi to na chvilku.

* ještě jeden starý svetr mám. ručně pletený z dvojité vlny, modré a krémové. už loni jsem na něj vyšila velkou růži. už loňské Vánoce jsem plánovala udělat z něj polštář. a zase nic. k bílé pohovce se mi nehodí. ale aspoň je vedle na dece, kde ladí.

* obléci se do bílé. není to perfektní, ono o to totiž nejde. stejně jako pohovka, každý kousek malinko jinak bílý. ale to nevadí. šaty, které jsem nosila do Národního divadla, před lety. vždycky po přestávce bylo dost sedadel po amerických studentech prázdných. ale já jsem si operu, nebo balet vždycky vychutnala až do konečků vlasů a špiček prstů, oči a uši dokořán, sváteční chvíle života v bílých krajkových šatech.

* žárovičky a věnec byly moc tmavé. už tenkrát, když jsem je dodělala, viděla jsem, věděla jsem to. léta můžete žít s tím, že vidíte svý chyby, že ano? není to perfektní a nemusí být. je dobré se s některými věcmi smířit. ale jednou přijde chvíle a máte sílu něco změnit. celé to udělat jinak. celé to obrátit naruby a přepracovat. jako tento rok hodně věcí, ostatně.

* když jsem připevnila znovu věnec a žárovičky nad dřevěný trám, něco ve mně si vydechlo úlevou a krásou. na duši bylo ticho a čisto.

* miminko od Zuu. jakou mi udělala radost, tím malinkým Ježíškem ve skořápce. Zuzi, díky.

* adventní věnec už pár let stejný. jak je to prima ho vytáhnout zase ze skříňky a zapalovat svíčky.

* a ten bílý dort, ten udělal bílé ticho a čisto v pozornosti. když jsem ho ochutnala, bylo vymalováno,. vymalováno nabílo, chvilka dokonalé souhry chutí a vůní, která zastaví plachty v bezvětří. v úžasu všechno jaksi ztuhne a není nic, jen ta jedna chuť a tisíc chutí, které naplní smysly tak vrchovatě, že nezbývá prostor pro cokoli dalšího. v údivu nad tím vším si dám další lžičku a mým nitrem tryskají oslavné ohňostroje nad štědrými a úžasnými dary Matky Země.

* krusta: datle a kokos. pak vrstva týden vařených třešňových povidel bez cukru, od paní Lenky. když jsem je v létě dostala, jako svátost jsem je uložila. Sokol je chtěl hned jíst, ale já jsem mu vážně řekla, že až na Vánoce. i stalo se. pak mražené maliny. otevřela jsem sáček a silně voněly, ó jé... a na to, na to krém: kešu, kakaové máslo, panenský kokosový olej, med, vanilkový extrakt, citronová šťáva a trocha vody. dokonalá iluze tvarohu je tu. dokonalá chuť též. na to vyloupat granátové jablko a dát ztuhnout do lednice. a pak ztuhnout úžasem nad tou chutí, nad tím vzhledem...nepřeháním, myslím, že tohle je nejlepší dort za celý můj život.

* a pak zpráva, že odešel, právě na Štědrý den. rodina stála v chodbě, kam doléhala melodie Tiché noci. i jeho pokoj byl tichý, a jeho tělo též. vypadalo spokojeně a vznešeně. den předtím jim řekl zítra odejdu... a tak to taky udělal.  z různých zemí teď se sjíždějí lidé na pohřeb a kupují květiny. děkuji, že jsi tu byl. děkuji za knihy o dávném domově a za vědoucí soucit. děkuji za tu větu: Láska, již lze ztratit, není ta, kterou hledám.