My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

February 23, 2017

konec zimy * the end of a winter





















































* už ji nosím druhý měsíc a pomalu si zase půjde odpočinout do skříně. i když u nás jaro přichází natřikrát, tak se nedá nic dělat, ono přijde. ptáci totiž nad ránem, když je ještě tma, zpívají tak nějak živěji a divočeji a potok je skoro po okraj plný a voda ze závějí z kopců se v něm řítí, kusy ledu padají ze střech a naše auta jsou na odpis. prostě poezie předjaří... jenže žijem, my žijem! kdo by se neradoval? ráno se budíme a máme se. můžeme se přitulit ještě v teplým pelíšku. Sokol, jako by věděl, jak si to přeju a jak to potřebuju, přichází ke mně opakovaně, rozpouštíme se v objetí. 

já jsem tak šťastnej, že jsem se ti narodil. 
jé, a jakjsem šťastná, že ses mi narodil, ty jsi ohromnej poklad. hele, a jsi rád, že ses mi narodil, i když někdy na vás ječím? 
jo, to neva, mami.

skla jsou rozsekaný a střepy všude, O mi donesl domů sešívanou deku, s kousky mých sukní a posledních těhotenských šatů. život běží dál, je potřeba uvařit oběd, nikomu se nestalo vůbec nic a děcka maj prázdniny. jedou na výlet a příroda se budí. na okně máme hromadu zeleně, kterou mixujeme, pijeme, sušíme a jíme. je to živý život a každá buňka těla jásá a září, co jí zbývá?
* posnídali jsme poslední kousky jahodových zmrzlinek. vařím své téměř každodenní luštěniny v pomalém hrnci, pokaždé jiné směsi koření. velkou polévku, dnes krémovou, vždycky s trochou kurkumy a pepře a muškátového květu, nesmí ti ujet ruka. klíčím čočku na chlebíček a suším placičky ze zeleniny, kořeněné a dobré. připravuju krustu na dort, dělám pastu z nastříhaných datlí a kokosového másla. jásám, že můžu občas přidat trochu kakaa do nějaké dobroty, děcka to zvládnou. jejich kůže září zdravím, píšu, jako bych šeptala, aby se to neleklo a neuteklo. kvalitní kakao a kakaová hmota přímo od výrobce, to je radost. vynalezla jsem pro ně něco, vlastně NĚCO! pražím kokosové lupínky na pánvi, se solí udělají dohromady NĚCO ohromného, co chutná líp než chipsy. peču perník s rozinkami, provoní celý byt a když se vracejí z výletu, křičí jéééé, tady to voní! maminko, my tě milujeme! 
tyčinky, které se pokusil udělat O a v lednici moc neztuhly, ještě je zahustím tím vynikajícím kakaem a mezi dvě čokoládové dám bílou kokosovou sladkou vrstvu. a tak vznikne Oreo, anebo spíš metro dezert. tak to totiž nějak podobně vypadá. 
mami, a ty víš, jak chutná Oreo? 
no, tyjo, vlastně ne! já jsem to nikdy nejedla. ale vy taky ne! tady to vlastně neví vůbec nikdo! takže tomu klidně tak můžeme říkat. jestli to teda není urážka pro ten dezert, je totiž ze samých dobrých zdravých věcí.
anebo to spíš vypadá jako metro dezert, ten mi chutnal v dětství. ale pak jsem ho jednou ochutnala jako dospělá a vůbec mi to nechutnalo, bylo to palčivě sladký a navoněný. tohle nám ale bude chutnat, uvidíte.
vařím kostičky dýně a maceruju kostičky okurky a bude z toho salát na způsob bramborového, vždycky zmizí. na ošatce dozrávají manga a k tomu nakrájím kiwi a granátová jablka ne, ta už skoro nikde nemají. to mě mrzí, ale výměnou za konec jejich dlouhého času je jaro... a to beru!!! místo rudých zrnek budou jahody a to je taky dobrá výměna. tyhle dokonce voní, ách. udělám zas datlový krém s troškou skořice a poslední jablíčka od pastvin nastrouhám...náš oblíbený dort bude na víkend, sladký víkend, kdy je trochu víc klidu a jsme všichni spolu. ráno spěchají kluci tak maximálně na fotbal, ale jinak, O pracuje jen tak trošku a někdy i vaří. protože většinou vařím já, k tomu peču, suším, mixuju, melu a odšťavňuju, čistím a myju a krájím a pomalím a klíčím a křičím a a a ....jsem celá šťastná někdy o víkendu, když O vaří. vaří totiž dobře a rád a já můžu šít, tak moc jednoduchá je tato rovnice. a každý den, kdy můžu šít, je hned lepší den, je to jasný?
* prozatím O vykosťuje kachnu a já vím, že maso asi jíst nebudu, však oni to sami zdlábnou...ale vývar z kostí, pomalený celou noc a půl dne, s himalájskou solí a voňavou natí petržele, ten vývar si ráda dám. dodává spoustu sil, ty do mě vtékají a já děkuji zvířeti za jeho sílu, za jeho život.

* od někoho jsem před časem dostala svetr. bylo mi hned jasné, co z něj bude. cop uprostřed hned říkal chci na kabelku, totiž. nad podšívkou jsem dlouho koumala a zkoušela takové ty látky ze starých stereotypů. něco trochu do béžova, do přírodna, něco tlumeného. ale ne! nakonec si k sobě krásně sedly pruhy odstřihů odněkud ze šicí dílny a zbytek růžového flauše z vílího kabátku. och, jak mě tahle kabelka bavila. silný cop vypletený uprostřed. hrubá struktura. materiály, které mě nic nestály. to, jak je velká. jak krásně drží tvar s vyztuženou podšívkou. poprvé zkusit udělat takováhle ucha. prošívání režnou nití. a uvnitř kapsičky pěkně zvlášť, na mobil, na karty... svítivé a světlé barvy. juch!

* takže si užijte prázdniny. a víkend. anebo co je, co máte. užijte si ptačí jásot nad ránem, společný čas s drahými, objetí a tulení, domácí dobroty a prostě život. Opička pozdravuje, tohle je její oblíbená písnička a klip.

2 comments:

  1. Taška je skvělá, moc mě baví! A ty dobroty, hmm, dostala jsem z toho všeho hlad, ještě, že je snídaně před námi, juch!
    Tady fučí, jak kdybychom žili na majáku, ugh, hlava i duše trpí, tak aspoň žaludek potěším.
    Snad ten vítr vážně nese JARO!

    ReplyDelete
    Replies
    1. díky, Rozmar :-)
      a u nás taky fučí! večer meluzína za okny a my pěkně v teple. dnes od rána dokonce chumelí a to je taky otrava, nechce se mi běhat venku. ale něco dobrýho si dáme, to máš recht, a tím si zlepšíme náladu taky, viď. to vždycky zabere :-)
      a jara se dočkáme, už se to blíží...

      Delete