Valentýn * Valentine

* neslavili  jsme ho vždycky tak moc. kytička byla a malý dárečky. ale letos to bylo jinak. 

* došila jsem kabát pro Oa právě před Valentýnem. kabát mi dal větší práci. sebe už mám v oku a v ruce, kabátek pro sebe ušiju celkem bez problémů, i když samozřejmě, práci to dá a trvá to. ale pro muže, poprvé kabát. bylo to dobrodružství. výpustkové kapsy už jsem někdy šila, ale nedělám je běžně. takže jsem trénovala na starém ubrusu a pak jsem si zkusila jednu vnitřní na podšívce. a dobrý. pak jsem udělala ty vnější. už na podšívce se mi zalíbil detail, že nepřišiju kraje, ale nechám je volně, pouze přichycené suchým zipem. na podšívku jsem nažehlovala tenkou výztuhu, tenkou, ale výhřevnou. chtěla jsem ušít opravdu zimní, hřejivý kabát. sice mi to vyšlo teď do předjaří, ale u nás to jaro přichází později...a příští zimu bude kabát zase v kurzu.

mám radost z materiálu a hlavně z barvy. mám radost z minimalistického vzhledu, přizpůsobila jsem střih na bundu ze staré Burdy. přizpůsobovala jsem ale hodně, hodně bylo práce hlavně kolem průramků. kabát je na míru a musí sedět. pořád jsem stehovala a pořád zas párala a stehovala znovu. možná není na kabátě vše perfektní z pohledu profesionální švadleny, nevím. ale z pohledu mého a z pohledu nového majitele....jsem spokojená s výsledkem, sedí to. a hlavně, strašně mu to sluší. ta barva sedí. zip, stojáček, kapsy, kombinace s šálou a čepicí, které jsem mu ušila už k Vánocům...velmi těší moje oko! a on, on ho nosí velice rád.

* možná i proto byl Valentýn netypický. udělal si volno. společné ráno a dopoledne. dárky a jahody a krásná kytka. bílé květiny mám nejradši. miluju kombinaci bílé a zelené, to jsi nevěděl? tak teď už to víš. 

jahodovou zmrzlinu udělal, je jednoduchá a dobrá: jahody, kokosové mléko (to krémové) a med. navrch medovou čokoládu (med, kokosový panenský tuk, raw kakao), báseň ohromná!

jeli jsme na výlet. svítilo slunce a obloha byla modrá. povídali jsme si. potkali jsme paní, která vyprávěla o svém životě. jak pochází ze sedmi sourozenců, jaké bylo dětství. jaké byly těžkosti a jaké jsou krásy života. vyprávěla o muži a o dětech, jak je třeba je vypustit, pustit, nechat vyrůst, žít svůj život. viděli jsme šaty po sestře, která kdysi, mladá, zemřela na hoře Fuji. viděli jsme, že tragédie se dá překonat. že není třeba vzbuzovat soucit. že smíření a odpuštění, opuštění, cesta za novým, může nastat v klidné duši. nadějné setkání s objetím na závěr.

* a i když O pak šel do práce večer a ani mě neminuly řady všedních úkolů a starostí, které počkaly, stojí za to někdy se zastavit, být spolu, užít si ten čas. byl to krásný den. snad jste též měli pěkného Valentýna.