My photo
calenndula@gmail.com * DOLL MAKER, Czech * PANENKÁŘKA *

October 29, 2014

Marie










* hračka z recyklovaných svetrů. dárek dcerce k svátku.
* inspirovala jsem se u této tvůrkyně krásných hraček. ještě někde jsem viděla podobné příšerky z recyklovaných svetrů, ale stránky jsem si nezaložila. podobné recyklace dělá víc lidí po světě, netuším, kdo byl první.
* jmenuje se Marie a slouží jako polštář. je velmi oblíbená. a, podle orientální diagnostiky, soudě dle červených kruhů pod očima bych to tipovala na špatnou funkci ledvin. proto nosí Marie svetr i v létě a potřebuje být teple zachumlaná u někoho v postýlce.

* děkuji moc Amandě Ketzenmeyer za inspiraci.
* thank you so much, Amanda Ketzenmeyer, for inspiration.

u této písně si vždy vzpomenu na náš holčičí výlet.  často poslouchám tyhle nahrávky někde na ulici a pak se trochu divím, když slyším rádiovou verzi, takovou tu odtučněnou, s tlustým mejkapem a silikonem, nebo jak to říct. ale asi víte. zase přeladím na ulici no a je to.

potkat se. tolik milých. perníčková mýdla, speciální vánoční edice, aniž se ohřála na fotce, zmizla. i citrus a levandule, prostě prázdno. 
vidět, jak se mají rádi. udiveni velkorysostí. rozdělit se o nápady. celý den v pyžamu se jen tak placatit. jíst a povídat. jak sladké společně plánovat. přátelství se projevuje třeba i tak, že mi ukázal výplach svých nosních dutin. pozoruhodné!
a jinde...manipulace se projevuje třeba i tak, že ve vás někdo chce vyvolat pocity viny. zbytečné. čas je opravdu vzácný. svoboda taky.
krásná návštěva. vidět se. JeštěrkOna uměním prorostlá. a dobrá. látkové kočky, obrazy a obrazy, malované, šité. sloni a lišky, ženská svěžest, duše dovrchovata naplněná. no a  taky On. prý hudebníci uměj dobře vařit, jen potvrzuju. u televizní hvězdy doma, jsem zapomněla na autogram. společně u stolu. delikatesní kysané zelí. pickle a pickles. kout pikle a hrát hru. už jsem to skoro zapomněla. někdy je nezbytné přitisknout nos ke kočičímu kožíšku a cítit chvějivé předení... dojemné ve tmě vidět mávající siluety na studeném balkóně. dojet domů nad ránem, Opice a Sokol dřímající pod slípingbegem... s malou špetkou smutku vkořeněnou. v mrazivém obláčku rýsuje se silueta a není sama...

October 20, 2014

spacák * sleeping bag





















* starý spacák měl jednu stranu takovou retro divokou. látka se mi nelíbila. ale druhá strana s kytičkami...jó, to je moje.
* letos v létě mě potěšilo setkání s J. stále jsme v nějakém kontaktu, ale naživo je naživo. jupí! dlouhé rozhovory, pochopení některých souvislostí. dala mi nějaké látky po babičce. nádherné. z jedné hromádky jsem ušila povlečení. možná někdy vyfotím. zamilovaný vzor.
* u téhle látky jsem přemýšlela o pyžamových kalhotech. ale mezitím jsem narazila na starý spacák a bylo jasno.

* přikrývám Bílý Oblak na modrém nebi, když sleduje film. i Opice se Sokolem se pod ním tulili u pohádky. na venkovní pikniky to bude ideální podložka.

* stále pokračuju, lebedím si v tom. netušila jsem, že jsem transcendetalistka. ono vůbec je nejpříjemnější být transcendentalistkou ve vytopeném domově, s tekoucí teplou vodou, pračkou a všemi těmi vymoženostmi. myslím, že kdybych musela bydlet v té stodole, tak bych na to nebyla vůbec zvědavá. 
* dřív bych to asi neustála, ale teď si libuju v popisu jízdy vlaku, rybníka, tahu hejna hus na několika stranách, úplně to hltám. to zpomalené tempo jakoby se přiblížilo mému tempu, dělá mi dobře zastavit se a nořit se do textu. mimochodem (nejen) na publicistiku mám úplě stejný názor jako Henry. 
* ale, narážíme-li na zprávy ze světa, stejně nejde uniknout. pak děkuji za to, že tady a teď je nám dáno v klidu žít. máme co na sebe, máme co jíst. teplý útulný domov, kde řeším starý spacák a domácí úkoly dětí. úžasné. přítelkyně z Ukrajiny mi říkala v telefonu, jak strašný je  strach, který člověk dýchá se vzduchem. 
tichá modlitba letí někam vzhůru, aby člověka nezdrtila bezmoc.

tady. zazní tam taky sleeping-bag. trempik pod starou sosnou...ačkoli ji trempik snad ani nepředstavil, dáma s violoncellem je pro mě numero uno.

úroda * a crop


























* nejsem žádná zahrádkářka. letos poprvé jsem pěstovala divoká rajčátka ze semínek.
* rajčata jsem zalívala, přihnojila koňským hnojem, zaštipovala... ale jak to roste stejně samo, to je fakt zázrak. žlutá i červená odrůda, od sluníčka vyhřáté, sladké plody až na vrchol zrání, že skoro praskají.
* měsíčky a lichořeřišnice.
*přes léto jsem taky nechávala narůst koriandr, jen tak trochu, na svěží zelené sypání. zkusím to ještě teď v kuchyni na okně.





* a tady to je. z knihy Bylinky pro děti a maminky, napsala  Magdaléna Staňková–Kröhnová.
* ani jsem to netušila, tak asi proto. a musela jsem tam dát dvě n, protože s jedním už to bylo obsazené.

October 18, 2014

do školy * to school

























* o prázdninách jsem dodělala textilní knihu pro Skromného Sokola. na dvoustránce didaktické toho dost chybělo, ale loni už jsem to nedala. teď před nástupem do školy vyšívaly se písmenka a číslice. něco vyšila i Bílá Opice.
* zavazování tkaniček jsme s knihou natrénovali na poslední chvíli, než šel do první.
* po měsíci školy začal psát věty. když začal psát první slovo, MÁMA, už už se mi rosily oči. čekala jsem něco jako MÁMA MELE MASO asi. když mi hrdě ukazoval svou první větu, MÁMA MOČÍ, oči v překvapení poněkud oschly, aby vzápětí zase trochu zvlhly smíchem. je fakt, že to je častější činnost než co se týká toho masa, to melu opravdu výjimečně.
* pak mi říkal, že ve škole měli z písmenek složit větu. a že složil MÁMA MELE MASO. a prý jestli mi to nevadí? maso připravuju pro rodinu, ale moc ho sama nejím. staral se, jestli nějak neurazil můj útlocit. u MÁMA MOČÍ to neřešil :). a však jo.
* to VÉČE a VÉŠÉ, to má být jako WC. taky důležitá slovní zásoba do života.





October 17, 2014

děkuju * thank you

































* nevěděla jsem, jak tento příspěvek nazvat. dárek. to je takový všední. nejčastěji, když jsem na to pomyslela, mi vytanulo na mysli "ty vole". ale já to nemám ráda. vlastně i ty spoďáry v minulém příspěvku byly jako termín použity vysoce signifikantně, protože jsme o terminologii označující dámské spodní prádlo vedly s tou osobou delší rozhovor, jak tomu říkáme, a jak naopak nikdy. jak někdo naprosto nesnáší slova podprda a spoďáry, jak jsou to pro tuto osobu termíny dehonestující ženy. a smály jsme se. s chutí jsme několikrát použily tato slova a pěkně jsme se nasmály. ale ani ona, ani já je běžně nepoužíváme. takže pokud mi to napsala do esemesky, ta, která se vyjadřuje jak z 19. století a zásadně spisovně, byl to svého druhu vodvaz. já vím, že to možná je pro někoho teda dost slabej vodvaz, ale prostě je to tak.
a já to mám podobně. asi proto mě teď napadlo, kdykoliv jsem na tu červenou věc pomyslela, "ty vole!"
kdo mě zná, ví, jak moc velkej vodvaz to pro mě  byl.
znamená to, že jsem nechápala.
znamená to, že stále poněkud nechápu a dívám se na něj, většinu času důstojně přehozený přes mou židli, abych měla tu kuriozitu na očích, jako na bytost z jiné planety. tak ke mně spadl...snad ani nemám odvahu to vyfotit celé...
dostala jsem nepochopitelný dar od Ženy, která má styl, má srdce, má grády. výborně píše. píše tak, že to mYluju. je originální, umí vyjádřit něco velice křehkého, dotknout se toho přesně tam, kde to je, aniž by byla byť jen kapičku sentimentální.
na její blog se bojím jít, protože tam vždycky ztvrdnu strašně dlouho a něco zapomenu udělat a pak to tu honím. pokaždé se kochám. výborně fotí. ty krásný děti... jak se jim věnuje... je mi tam jak u kámošky na návštěvě.
ona toho prožila hodně, aniž by to ventilovala otevřeně, aniž by ždímala cizí srdce. naopak. ta hloubka tam je, i když je většina pod hladinou a tváří se to na první pohled jako nezávazné nenáročné volnočasové veselé psaní.
ani nedokážu sem dát fotku toho celého. když jsem to vybalila, dva dny jsem nemohla. prostě nemohla. nevěděla jsem, jak poděkovat a asi ještě pořád nevím.
mně se vždycky líbily šály. po takovém jsem toužila. ale moje klopotné háčkování...zrovna potím po večerech jeden, mimochodem zrovna podle návodu, který jsem našla u Ženy... na který i průběžně předu a pak to barvím... a pak háčkuju a občas i pářu, a pak zase to potím, pololežím a přitom posouchám Betty MacDonald ze čtečky. nepracuju žádnou velkou rychlostí, zas tolik jsem toho v životě neuháčkovala... takže když jsem viděla tu pracnost, tu tenkou přízi, tu krajku, tu jemnost... tak fakt nemůžu a pár dní jsem oněměla a úplně z toho ztuhla a když to polevilo, tak jsem začala v duchu řvát TY VOLE!!!! TY VOLE, TO JE TEDA NĚCO!!!
no a vono to ani neni všechno. ty notýsky dětem. asi je telepatka nebo co. nedávno jsem si to v duchu definovala. moje nejoblíbenější vzory jsou modrobílé pruhy a puntíky. nejraději bílé na červené. ale to jsem si řekla jenom v duchu! i když ty notýsky vůbec nejsou pro mě, tak mému oku lahodí...a dětem taky...
a houby do polívky...
všecko tak pěkně zabalený. a u adresy kytička. a už mám mokrý oči.

prostě zázrak.
někdy se stávají!

poslední dobou jsem několikrát nechápala. někteří lidé na mě byli tolik hodní. nic za to nechtěli. dokonce mě někteří ani osobně neznají. píšeme si... je to forma přátelství, která se mi líbí. někdy a vlastně většinou je příliš mnoho všedních dní... práce pořád dokolečka... není tolik času na návštěvy...(jen doufám, že kdyby mě poznali osobně, tak mi ty dárky nevyrvou zase zpátky.) ono na blogu to není realita, víme. dělám si to tu hezký, abych to někde měla urovnaný, čistý, pěkný. taková moje terapie. vybírám si ty nejlepší pralinky a ty si slastně vychutnávám.
ale někdo to má taky rád. vidím, že sem chodí hodně lidí. před pár dny mi napsala M., jak má těžký dny a jak po čtení a prohlížení tady zase viděla na světě i něco hezkýho. potěšila jsi mě, jo. energie plyne.
a dneska zase psala D., že ta moje textilní knížka pro synka je prima...

mám ráda internet, udržuji spojení. hodně píšu, komunikuju.
 obdivuju jednu tvůrkyni, no a taky je na mě moc hodná...a štědrá...nemůžu to tu akorát moc rozmazávat a dávat fotky, protože malej ještě neměl ten svátek...aby to nezahlíd.

a ještě jednu knížku jsem dostala. s věnováním překladatelů, no jsem pyšná. takoví chytří lidi, že ano, kapacity. a na ni sem odkaz dávat nebudu, je to odborná kniha a dávat to sem nechci. to je prostě tajný.

vzpomínám na Zuzku M. od ní mám šitou pohlednici. to bylo ohromné překvapení. mám ji stále nad šicím strojem. Zuzko, jak se asi máš?

vždycky ve mně hrkne, když něco takhle dostanu. leknu se, že to nedokážu oplatit. že to neumím, že na to nebudu mít sílu, že to bude málo. a přeci nikdo mi to nedává s tím, že čeká, jak to budu oplácet. no jo...ale stejně je to těžký.
přeju si, aby energie a láska plynula. lehce, sama.

a chci říct Děkuju.
ještě mě napadlo sem dát tuhle píseň. text je o naslouchání, tak to taky sedí. díky všem, kdo mě slyší. taky se to stále učím.

October 8, 2014

růžové kabelky * pink hand-bags




























* ještě něco z radostného letního šití. šaty, koupené v sekáči, úplně nové s visačkou, ale neseděly. vlněná sukně, dostala jsem, taky nesedla. obojí z krásných látek, takže to bylo jasné. jednou se budou hodit. dražší byly u obou kousků podšívky, protože to jsou nově koupené látky.
* kabelka pro dcerušku a jedna taky mimochodem pro mě. nevím, jak je to možné, pořád potřebuju novou tašku, kabelku. stále mě napadají nové možnosti...

* a ještě jedna, vzpomínka na letní cestování. do barvy. 



* čtenářský deník. nezklamala. jemný vtip. baví mě ten kontrast, navenek se téměř nic neděje, společenský život smetánky, starosti jako s kým si zatancovat na plese a koho si vzít... ale všechny zdánlivé banality podány s takovou důležitostí... skoro jako můj život... opět do vany ideální čtení. čtu se stálým úsměvem. její popisy a dialogy miluji. 
navazuji další knihou. nevadí mi pomalé rozvláčné čtení, do kterého se nořím jak do teplé vody ve vaně. vychutnávám. 
s malým čteme v pelíšku. probrali jsme detailně otázku reprodukce, průběžně pročítáme toto, procvičujeme písmenka a kocháme se ilustracemi Andrey Tachezy. a pak, opakovaně jsou na pořadu Punťovy příhody, velice oblíbené. máme je ve třech svazcích a ačkoli větší dítě se poté, co je všechny zhltlo, nad jejich naivitou poněkud ošklíblo, my ostatní Punťu milujeme. hlasitě předčítáme veršované texty. je to totiž tak blbé, až je to krásné a navíc, byla to dobrá investice. tři svazky zakoupeny v charitě po deseti ká čé...a já vysledovala, že se prodávají pro sběratele až za tisíc korun. jednou budem v balíku.

October 3, 2014

úplet * stretch









































































* od léta průběžně šiju z bavlněného úpletu. dřív jsem nebyla s výsledky úplně spokojená... ale teď jsem poctivě detailně na internetu nastudovala tuto problematiku, využila možností šicího stroje a jupí!!! jela jsem jako drak. ani nemá cenu všechno fotit. obyčejná trička. dlouhý i krátký rukáv, legíny krátké i dlouhé, sukně,  pruhované pyžamo pro holčičku, spodní prádlo, plyšové tepláčky... těším se na šaty. jednou. někdy.
kdo má trochu útlejší postavu než konfekční, zná a ví, jak není jednoduché najít padnoucí triko. nebo ano, člověk najde, a za pár měsíců je triko vytahané a už nesedí. užívám si trik, která padnou, a stála mě pár šprdliků. úplety nakoupené loni v T. a mnoho různě barevných natahovacích prostěradel nakoupených ve slevě...  trocha tiskání.
* dvě pánská trika s dlouhým rukávem, s radostí nošená. vzpomínka na rozkvetlou levanduli.
* zvláštní potěšení mi dělá spodní prádlo uzpůsobené přesně potřebám, přesně na míru. žádné tkaničky nikde. nic neřeže, nic neplandá. hezky přes celý bok nohavička. ušila jsem i prima boxerky, ale nemusím sem dávat úplně vše, že.
* dárky na přání...

tuhle jsem dostala esemesku od kamarádky: "Sedím v kostele v pruhovaných spoďárech a prosím o vyslyšení."
"Kurnik voblíkni si na sebe ještě něco, nebo tě vyvedou." odpověděla jsem.

ba ne. 
vůbec ne.
ta odpověď mě napadla tak asi po čtrnácti dnech. 
typicky.