My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

October 20, 2014

spacák * sleeping bag





















* starý spacák měl jednu stranu takovou retro divokou. látka se mi nelíbila. ale druhá strana s kytičkami...jó, to je moje.
* letos v létě mě potěšilo setkání s J. stále jsme v nějakém kontaktu, ale naživo je naživo. jupí! dlouhé rozhovory, pochopení některých souvislostí. dala mi nějaké látky po babičce. nádherné. z jedné hromádky jsem ušila povlečení. možná někdy vyfotím. zamilovaný vzor.
* u téhle látky jsem přemýšlela o pyžamových kalhotech. ale mezitím jsem narazila na starý spacák a bylo jasno.

* přikrývám Bílý Oblak na modrém nebi, když sleduje film. i Opice se Sokolem se pod ním tulili u pohádky. na venkovní pikniky to bude ideální podložka.

* stále pokračuju, lebedím si v tom. netušila jsem, že jsem transcendetalistka. ono vůbec je nejpříjemnější být transcendentalistkou ve vytopeném domově, s tekoucí teplou vodou, pračkou a všemi těmi vymoženostmi. myslím, že kdybych musela bydlet v té stodole, tak bych na to nebyla vůbec zvědavá. 
* dřív bych to asi neustála, ale teď si libuju v popisu jízdy vlaku, rybníka, tahu hejna hus na několika stranách, úplně to hltám. to zpomalené tempo jakoby se přiblížilo mému tempu, dělá mi dobře zastavit se a nořit se do textu. mimochodem (nejen) na publicistiku mám úplě stejný názor jako Henry. 
* ale, narážíme-li na zprávy ze světa, stejně nejde uniknout. pak děkuji za to, že tady a teď je nám dáno v klidu žít. máme co na sebe, máme co jíst. teplý útulný domov, kde řeším starý spacák a domácí úkoly dětí. úžasné. přítelkyně z Ukrajiny mi říkala v telefonu, jak strašný je  strach, který člověk dýchá se vzduchem. 
tichá modlitba letí někam vzhůru, aby člověka nezdrtila bezmoc.

tady. zazní tam taky sleeping-bag. trempik pod starou sosnou...ačkoli ji trempik snad ani nepředstavil, dáma s violoncellem je pro mě numero uno.

6 comments:

  1. Nadhera, hned bych se "zachumlala" a zasnila. O lepsim svete, ktery se posledni dobou nejak dala a dal vzdaluje :( Jeste, ze si muzeme okolo sebe vytvorit ty nase "happy" mikro kosmosy.

    ReplyDelete
  2. jo, Moniko, přesně tak. aspoň tam, kam dosáhneme, pro to uděláme všechno.

    ReplyDelete
  3. Hani, po čase jsem Tě zase přečetla. Udělalo mi to hezké chvíle. Samé krásné, bohaté (myšleno smyslem a oduševnělostí ... pšt) věci.
    Přeji Vám pěkně ukotvený (ale to ty narozdíl ode mě umíš a máš ... já stále na sobě pracuji -haha hoho hihi - a učím se - to jó) a radostný podzim, ať už zpod dekáče nebo kupice barevného listí.

    ReplyDelete
  4. Jani, děkujeme za přání a za návštěvu. hihi, prý oduševnělost...pšt :)
    měj se taky prima v listí, s holkama a s tvořením a všemi a vším...

    ReplyDelete
  5. Janinko, vůbec netuším, jak to myslíš :)
    ale dík :)

    ReplyDelete