My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

May 31, 2016

moje radost * my joy































































































* jé a jakou mi udělaly radost.
* jak se patrně brzy vyjeví, růžové lemování stalo se mou novou obsesí. a založení slepým stehem, který není vidět. a skrytý zip. který taky není vidět. ty malé detaily, které si užívám.
* fotky se mi až tak nepovedly.
* konečně došlo na látky, které si syslím roky, ty roky, kdy byly sny a byly plány, ale všechno to nějak trošku drhlo a nešlo to tak od ruky. teď ale konečně ubývají kupičky látek a ubývají a zmenšují se úžasně radostně a zlehka. a mám už i druhý šaty, nosím je, ale ještě jsem je nevyfotila. a mám ještě i hromádku sukní a už je taky vesele nosím, ale fotky ještě..ne-e. no tak snad někdy no. dělá mi radost udělat si fotky a zachytit vytvořené...ale jednoznačně, život je lepší žít než fotit.

...pro ty, kdo mají pocit, že byli do života vpuštěni bez mapy...
... ten text miluji.




God, I’ve been sent here blind to learn to see,

Remembering you were always there with me.
But do you know just how hard that’s been?
Could all of this have really been foreseen?
I’d like to say a prayer, how does it go?
I’m tired. Tell me, God, does it show?
What could have called for such a handicap?
I was sent out here without a map.
All this time I’ve had to guess the way,
To keep moving when I wished to stay.
I’ve been wrong as much as I’ve been right.
You tell me: ‘Walk by faith and not by sight, and
Keep your heavy heart afloat.
You are a timber carved by knife, but
Someday you may serve as a boat.


What I lose here on earth…
…Is lost in heaven.
If I ask you for help…
…it will be given.
But you’ve waited this long…
…you weren’t ready.
My devotion was strong…
…it wasn’t steady.
I have one more question…
…you have the answer too.
But what does that mean?
...You’re I, and I am you.
Why speak in riddles?
...Then let me show the way.
That’s all I’ve wanted.
...That’s all you’ve had to say.

Well come on then, God, show me,
Which way you would like me to go, and
I won’t resume to question,
How I was ever supposed to know.
There have been signs along the way, but
They’ve been so very obscure.
At times I thought I knew their meaning, but
How could I’ve ever been sure?

God, I was sent here deaf to learn to hear,


To have faith in you and never fear.

Life is an ocean, you its every wave,
Your arms would cradle me, and keep me safe.
You’re right, all this, and more I need to learn,
All this unease just makes my stomach churn.
It was I not you who set this trap, but
You did leave me here without a map.
All this time I’ve had to guess the way,
To keep moving when I wished to stay.
I’ve been right as much as I’ve been wrong, so
All I hear from you is: ‘You are strong enough,
For all you’ll ever have to face,
The only map you need is Love,
To guide you through this illusion of a maze.’

Our Father, who art in heaven,
Hallowed be thy name.
Thy kingdom come,
Thy will be done,
On east, as it is in heaven,
Give us today our daily bread,
Forgive us, Father, all our sins,
As we forgive those who sin against us, and
Lead us not into temptation, but
Deliver us from evil, for thy is the kingdom, and
The power, and the glory,
Now and forever more,
Amen.

May 29, 2016

sportovně * sportswear




































































































































* učím se. překročila jsem Rubikon. anebo Jordán, řeku nadějí. nebo co. měl na sobě softshellovou bundu v obchodě a tak říkám, že ji koupíme, ale ať mi ještě dá šanci, že mu nejdřív bundu zkusím ušít, z toho, co mám doma. vyhrabala jsem nepromokavý šusťák, co mi dala předloni Malá Velká, s kupičkou dalších látek po babičce. lidi mi dávají kupičky látek po mrtvých babičkách. a krabice bavlnek a krajek. jsem ráda, bývají to opravdové poklady.
* tenhle šusťák byl fajn a zkombinovala jsem ho s teplákovinou, ze které už jsem mu šila tepláky.
* střih jsem hledala a nenašla, takže jsem na látku plácla jeho zimní bundu a bylo. z internetu jsem stáhla výšivku fotbalisty. pak mi chvilku trvalo, než jsem přišla na to, jak ji skrz vyšívací stroj dostat tam, kam chci...ale podařilo se. myslím, že jsem se snad z té výšivky radovala víc než on. i když byl opravdu moc rád.
* bunda jde hezky dohromady se softshellovými kalhotami, co jsem mu ušila v zimě. a zbyla ještě šusťákovina tak akorát na kalhoty. a teplákovina tak akorát na trenky s kapsama. z kapes mám vážně radost :). jo ještě je tam zbyteček teplákoviny, tak jsem uvažovala nad pytlíkem na kopačky...ale se ještě uvidí. to bláto a tak totiž...

* překročila jsem Rubikon, protože sportovní oblečení a já...no jéje. a fotbal a já...no jéééééééééééééééééééééééééééééééééje. na stadiónu, když ho tam vedu, připadám si jako sáňky v létě na Marsu. jako baletka mezi horníkama. anebo možná jako horník mezi baletkama. jako pěst na oko, jako spadlá z nebe, jako žampión v lékárně. anebo už nevim. ti lidi, ti muži, pivo a párky a cigarety, fandění a buzerování, řvaní a já nevím co...je to prostě nějakej jinej kód, mód, jinej svět. 
* přemýšlím nad tím, jak je to důležitý, tělesná aktivita, sport, v němž se uvolňuje  bojovná energie, agrese, dovoleným způsobem. však já taky se nemůžu dočkat každej den svý dávky pohybu a hudby a endorfinů a jak rychle jsem si zvykla. však i já vydupu do trampolíny všechno, co potřebuju. přemýšlím o chlapskosti, jak oni fungujou spolu a jak jim to dělá dobře. práce v týmu, kamarádi, chlapi sobě, že ano. přemýšlím o tom, jaká je to realita v určitém smyslu virtuální a taky rituální, což se i trochu rýmuje. asi bych měla Sokolovi děkovat, že mi rozšiřuje obzory. tak teda dík, no.

* už to nosí asi dva měsíce. teď hlavně ty kraťasy, že ano a bunda a kalhoty čekají...až bude víc chladno...jako vždy dokumentace pokulhává, zatímco tvorba utíká mílovými kroky...živá a radostná. hodně života i vám přeju. a posílám Sokolovu oblíbenou.

May 21, 2016

pididárek * little gift










* ta brož s ptáčkem je podle Kačenky. dovolila mi to tehdy, udělat podle ní ptáčka na větvičce. 
* pididárek malinkej. je pěkné o sobě vědět, třeba na dálku. být v kontaktu. pár milých slov. pár vzpomínek, které chápeme, chápeme se v nich navzájem. 

* není všecko dokonalý a nemám deset rukou a den nemá padesát hodin. takže nefotím přírodu. což mě docela mrzí, protože je to ta nejnádhernější nádhera a nevyrovnaj se jí ani mý nejlepší šaty tady vyfocený, jasněže. ale třeba někdy ještě, se to naučím. a přijde nasycenost a prostor pro foťák. protože když jsem venku, tak zatím ještě stále není místo, není myšlenka, nenasytně hltám vzduch a stromy a listy a trávu a sázím a kopu, trhám, chodím, já chodím po cestách a trávou a lesem. no neni to skvělý? je.



a ještě se mi líbí tahle. a hodně. asi že je to taky o domově. miluju domov.




Najdeš mě vůbec, až uteču do polí? Budeš mě volat, až odjedu na hory? Padne-li panna, zůstanu s tebou, ať už řekneš cokoli. Padne-li orel, najdu tě znovu, ať se ztratíš kdekoli. Chci odjet domů, zapomenout na špatnou dobu. Chci odjet domů se rozpomenout na tvoji něhu. Chci odjet domů, kde budem klidný. Chci odjet domů, ať si řeknem cokoli. Ve větru se lámem. Ve větru se máme, spolu nás rozfouká. Ve větru se lámem, když je doba divoká. Ve větru se máme. Padne-li panna, zůstanu s tebou, ať už 

řekneš cokoli. Padne-li orel, najdu tě znovu, ať se ztratíš kdekoli. Chci odjet domů, kde budem klidný. Chci s tebou domů, ať uděláme cokoli. Ve větru se lámem. Ve větru se máme, spolu nás rozfouká. Ve větru se lámem, když je doba divoká. Ve větru se máme.


May 17, 2016

lila len * lilac linen


































































































































a jednou tuhle, byly nějaký těžkosti a drhlo to všecko... ale bylo šití a pletení a předení na kolovratu. jak uklidňující... asi jsem ještě nešila na návštěvě, ale teď to sedlo. mít tolik krásného jemného lnu díky obálce od mých drahých a k tomu malé puntíčky, stříhat a šít, požitek neskutečnej... šiju a šiju, až se setmělo a v noci přišla smska: 

znám jich mnoho, však žádná z nich
nebude v noci míru brát
střih, jež nevyčteš z šicích knih
stříhat, šít a entlovat

brácha. nevím, jak to vyčmuchal. fakt jsem zrovna šila to, co jsem si nemohla úplně vyčíst z šicích knih, ani časopisů, ale udělala jsem střih na kabát ze střihu na šaty, a rukáv jsem vzala z kabátu, přidala límec a kapsy, úplně jiný zapínání a pásek... no a jak vyčmuchal, že zrovna šiju? jenže to asi není tak těžký, trávím mnoho večerů dost monotónně. my nemáme stejnou matku, ale...prostě brácha. nedávno jsem mu poslala další termotriko. protože to minulý ocenil, nosí ho. na hokej a do práce. hned v něm spal. O ho v něm viděl a říká mi, že má trochu kratší rukávy, brácha je korba. no a já že mu je upravím. nechtěl. jemu na tom triku prej nic nechybí. minule přijel a přivezl zlepšovátko, takový velmi praktický zlepšovátko na život, na zdraví. jen tak mimochodem. a taky mi přivezl luxusní růžový rukavice na zahradu. chvilku jsem si je jen pověsila a kochala se, neměla jsem odvahu v nich pracovat, až letos. 
no a teď, byl to fakt hodně, hodně těžkej den. a na jeho konci mi přišlo do mobilu toto a já byla dojatá. a tak jsem mu napsala:

znám jich mnoho, však žádný z nich
neumí mě po těžkém dni,
jako ty, brácho,
tak potěšit.

*
a je to tak.
no a ještě, ještě mě moc potěšila Zuu, protože mi donesla ptáčka, kterýho vyrobila, brož. a prej na tenhle kabátek, taky k narozeninám. já je měla před čtvrt rokem, to nevěděla a o to je to milejší. někdy se to tak stane a je někdo tak zlatej, že bych chvíli ani nedýchala, aby ta chvíle ještě trvala a nenarušilo ji nic, ani hnutí vzduchu.
přeju si vidět všecky dobrý věci.
zlatý dny přeju.