My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

May 2, 2016

karkulka * little red riding hood



























































































































* překarkulkováno...ještě nemám. někteří mi tak i říkají.
* puntíčky na červené, už by stačily? ne, ne. šaty a tričko pro radost. a k tomu ještě tričko a legíny na cvičení. kolena a ramena mám ráda zakrytá, ale podpaží zase při cvičení je dobré volné. a tak je to tak, střihla jsem si to od boku a vyšlo to, tento střih trička si ještě určitě zopakuju.
* pro Opi legíny, není jich nikdy dost. a triko proužkovaný na spaní. 
* termo obleky pro Sokola na fotbal. zelená je tráva...a někdy i kolena. anebo i umělá tráva... ani ta skutečná tráva, ani ty malý zelený prevíti zapíchaný v zelené tkanině tak nesvítí. 
* ...sportovní oblečení a boty... kapitola sama pro sebe. pro mě Spanish village, vůbec tomu nerozumím. zatímco v konkurenčním bojovném prostředí sportu a tréninků jeden trenér by mě za to roznes na kopytech, ten Sokolův má s námi svatou trpělivost. opakuje, naznačuje, zavolá...lidsky, slušně. snad už nám to došlo, co a jak je potřeba. 
* vážím si dobré, rovné komunikace. bez ponížení, zesměšňování, s respektem a úctou. velmi to oceňuji a velmi si to pěstujeme, my, co spolu mluvíme. aby bylo dobře. někdy ale se to taky nepodaří, ujedu. naštěstí mě hlídají děti, díky za to. a někdy taky udělám vtip a druhý si to vyloží hůř. špatně. jako posměch, jako kritiku, kterou jsem ale nemínila. nebo se rozčílím...hm. a to je prostě život. máme různý možnosti, třeba se líp a víc poznat a pochopit se a cítit se spolu ještě pěkněji. to není jen tak snadný, jak se to řekne, dá to práci, ale možný to je.
* přeju si ty možnosti. přeju si porozumění. přeju si bezpečí i při rozhovoru.
* někdy vzpomínám na tu atmosféru, když jsem učila vysokoškolské studenty z USA. ačkoli snad v každém americkém filmu ze školního prostředí vidíme drsnou šikanu, mimochodem české školy asi o moc lepší nebudou...s nimi ve třídě mi vždycky bylo dobře. no jasně, možná to jejich amazing a wonderful nelze brát tak vážně, jak jsme my tady zvyklí, to už dávno víme, jsou to jen odlišné kódy... ale pozitivní ovzduší, přístup lidí k sobě, ochota vždy vidět a pojmenovat to nejlepší, co na druhém můžu spatřit, pochválit a ocenit, dodat odvahu... to uměli báječně a pro mě stále tu je živý pramen inspirace.
líbil se mi i americký styl výuky, kdy vyučující není neomylnou autoritou, ale spíš se vede dialog, společně se tvoří, nedominuje kritika, ale pochopení. nikdy se nestyděli za to, že něco nevědí, to bylo tolik osvěžující v hyperkritickém a hypersebekritickém českém rybníčku. nikdo si nepřipadal jako blbec, i když se ptal zas a znovu, a někdy i na totéž. nikdo se nesmál, neposmíval méně chápavým. tuhle jejich korektnost jsem upřímně milovala a vychutnávala si pocit volnosti a bezpečí, který přinášela.
byli zvyklí dávat zpětnou vazbu a psali dotazníky. arogantní professors by se moc neohřáli. tedy ten jeden, moc se neohřál... zvykla jsem si předběhnout systém a dotazník jsem jim dávala sama, svůj vlastní hned po začátku kurzu. co se jim líbí, co nelíbí, jak chtějí pracovat, co chtějí zopakovat. anonymně jsem vždy dostala cenné informace, mohla jim vyjít vstříc, vylepšit to a tamto na své práci a ve třídě bylo hned líp.

* šiju, stále. tolik radosti a sil, nevídáno. mnoho onošeného, starého jsme vyhodili a na místo toho přicházejí nové kousky na míru, pěkné látky a zářivé barvy. jaká je to radost vidět děti takhle...jaká je to radost mít v šatníku jen pěkné věci. ještě Oa si vezmu do parády. on mi zhubnul a to je tak dobře. díky tomu, že svěřil svou stravu jen a pouze do mých rukou (poctěna důvěrou), přestal si kupovat hlouposti... letité zdravotní problémy zmizely a mizí, kila též. jen tak lehce do rukávu si tajně ječím "jupí!". a jdu udělat do zásoby nějakou dobrotu, kterou tu všichni tak rádi mlsaj.

* vyhodit a vytřídit věci je tak ozdravné a pomohla k tomu i kniha, kterou jsem četla. někdy úsměvná personifikace věcí ovlivněná šintoismem mě potěšila, je to blízké magickému myšlení dětí. někdo řekne nesmysl, ale je to přístup milý až pohádkově a mě to prostě baví. nevzbudila jen úsměv nad tím, jak se cítí ponožky srolované do roličky?, především mně kniha dodala síly a energii k vytřídění mnoha, mnoha tašek věcí, které byly zbytečné. znovu se nadechnout, zbavit se zátěží, vychutnat si lehčí život. velmi se mi líbí, že v anglickém názvu knihy figurují výrazy jako kouzlo a umění, oba v souvislosti s úklidem významotvorné zásadním způsobem.. 
* přeju si mít čisto. doma, ale i čisto v hlavě a srdci, netrápit se životem a životy, utrpením, chybami, soudy. a že toho bylo mnoho poslední dobou...tolik bolesti druhých. nechat to plynout. přát si, přát jim, ať se vše těžké časem rozpustí. ať to, co lidi rozděluje, zase pomine. odpustit. co nefunguje, opravit. a narozdíl od věcí, tady opatrně s vyhazováním...jenže. někdy prostě se tak někdo rozhodne. už před lety jsem jí říkala, že nikdy, nikdy jí to neporadím, neodsouhlasím, v tomhle nepodpořím. nikdy. ale stejně to přišlo, achjo. a je to bolest. ale stejně pořád doufám, věřím, že jsou i cesty zpět a nový začátky a naděje, pochopení a práce na lepším a... prostě lepší zítřky.

* a když šiju, když cvičím, když vařím a běhám kolečka v zástěrce, poslouchám. poslouchám. a poslouchám. u posledního si akorát musím cedit alkohol a ženský a kouření do abstinentna a bezlepkova. potřebuju bezlepkové, nezraňující okolí, aspoň kam dosáhnu, hebké a voňavé jak zavinovačku pro miminko, jak polštářek s levandulí, jak růžové šaty, jak kytičkové látky, jak mýdlo s rostlinným reliéfem, jak hladivé věty a objetí. a když to jen trochu jde, mám to, máme to. MÁME TO!

*


No comments:

Post a Comment