bílé ticho * white silence

PO DNĚ DEN

Stromová

anotace: I já si vzpomněla - že není čas ztrácet čas a vracet se, kde jsme byly/i.

Jsem čarodějná.

Dějová.

Nikam se už neschovám!

Chci jít v záři, chci jít v světle

poznávat, zřít.

Ve dne, ve tmě.

Pamatuju hranici

i mou sukni hořící.

Domnělé jen viny;

trestání a špíny.

Pak po věky jsem se kryla,

raděj´ nenápadnou byla

- v ženském lůně ženská síla

pouze na dně ve mně zbyla - 

různě jsem ji dávala..

že snad přijde pochvala.

Když zvědomím si, napravím?

Vodu živou

pohladím?

Zas 

v celém těle prostoru

- jen si tiše zasyčí - 

stoupá zdola nahoru;

vidím Evu cítím Lilith

- klidně v sobě

přijmu obě -

soucitnou i potvoru...

Zářím napřed. Zářím nazad.

Rozhodla jsem se DNES v ohni

všechny "hříchy" smazat!

.

.

.

Žít za sebe,

svou silou,

přestaňte mě strašit!

třeba černou dírou..

.

* měla jsem starou košili ze sekáče. naposledy jsem ji měla na sobě před patnácti lety, je to možný? ale nechtěla jsem ji vyhodit, ty krásný jemný sámečky se mi tak líbily, a malý potažený knoflíčky. proto se zrodil nápad na šaty. tohle jsou moje sváteční šaty! 

* stačilo horní díl i rukávy zúžit, přidat sukni nabranou do skladů a všít skrytý zip. práce na jeden večer a tolik parády, aspoň v mým měřítku.

je to jako bílé ticho, obléci si bílé šaty.

je to jako chvíle bílého ticha, když...

...když nejsou zbytečnosti v životě, když se zastavím na chvilku v běhu a pozoruju 

dva dravce s širokými křídly, jak plachtí nad loukou, jeden z nich drží v drápech kořist a plachtí a plachtí a ta myš, nebo co to je, se jemně pohupuje v jeho drápech...

...když jím a sedím na slunci a s prvním soustem se v mém těle rozlévají vibrace života, život sám, energie, kterou jsem necítila z housky se salámem, ale teď ano, vždycky při tom živým jídle...je to slavnost Matky Země...

...když sedím nad rybníkem a moje oči se ztrácejí v hladině, stromy šumí a jen pár kaprů občas rozčeří hladinu...

...když běžím a běžím a mým tělem protéká čirá radost. když tělo pracuje v harmonii a les kolem je taky v naprosto dokonalé harmonii toho slunečného, ptačím zpěvem naplněného okamžiku, oka-mžitku... 

...když Chlapec, můj Sokol milený běží se mnou a já ho nechám vybrat, kudy a jak poběžíme...když si nazýváme pro sebe ty naše běžecký okruhy. máme Dračí okruh neboli Dračák, kolem Dračích skal. máme Královský okruh, to je ten největší hodně do kopce. máme Malou kličku, kde je heboučká zářivá tráva a nádherný výhled na kopce a osamělý velký starý dub a posed, Malou kličku, na které jsme objevili  ukrytou Tajnou roklinku s převisem. když ochutnáváme listí a pozorujeme zvířata a říkáme si názvy rostlin.

... když se vrátíme domů šťastní a zjistíme, že jsme uběhli sedm kilometrů a nejsme vůbec unavení, ale naopak, plní energie.

tak to je dokonalost.

* dokonalá je báseň od Stromové. zase jsem se začetla do jejích básní a tolik ve mně rezonují. určitě sem zase nějakou dám, s jejím svolením. občasné rozhovory s ní, kolik obohacení to je. třeba říkala tu větu od své kolegyně v práci, tohle prý říká Saša:

* je důležité to správně nazvat, protože vesmír to už slyší * 

* anebo jsme si říkaly, že nemusíme být před sebou ty nejlepší. jak je dobrý přijmout, jaký jsme, jak očistný a úlevný. že chceme to lepší, chceme někam směřovat, k vnitřní svobodě, ke světlu, ale tak nějak lehce, bez úsilí, bez křeče. a říkaly jsme si, že samota je fajn. samota je dobrá, když to není osamělost, psala nedávno Zářivá. 

a taky psala: 

Jsem Ti v posledním mailu chtěla a nenapsala, jak se cítím v lese…jdu a prostě jsem. Jsem ta bytost uvnitř, bez věku a vzhledu…šťastná.

Nádhera.

a jo, já vím. úplně vím.

* děkuji Vám za komentáře a maily. je to moc milé, číst si od Vás. číst si každodenní události, radosti. jak ženy pracují na tom, aby jejich svět byl lepší. aby jejich rodina se měla hezky. aby zvládly všechny těžkosti. děkuju za to, že se někdy sejdeme na blogu, v mailu, v telefonu. 

...hele a jak jsi psala na blogu... 

anebo mi přišla esemeska od L., že teď má těžký období, učí se na zkoušky...a když si čte na mým blogu, dodává jí to síly. 

anebo mi píšete, že Vás to dojímá. 

posledně jak jsi psala o dceři, jsem zatlačila slzu...

anebo si to čte Muž a taky je pak takový...jak to říct, zkřehlý... a jde mě obejmout.

anebo si Malina přečetla o sobě a pak se na mě dívala rozzářenýma očima...

* dostávám maily a můžeme si vyměnit trochu upřímnosti, všednosti i vzácnosti. vím, že jedna má psa, kterej děsně slintá. viděla jsem fotky dlouhovlasý víly v zahradě v krásný lněný mentolový sukni, viděla jsem fotky nově natřený kuchyně.

vím, co ta a ta ráda snídá. K. mi poslala svou fotku po ránu, nečesaná nemytá... to je panečku důvěra a odvaha :), díky. píšeme si o vráskách a o porodech. prohlížím si fotky ušitejch šatů a sukní a vidím ženskou krásu na fotkách, na vlasech, ve slovech...

vím, jak to bylo tenkrát s babičkou. někdy i se dozvím, jak Žena bojuje s nemocí, o které neví nikdo, ani její rodina.

* vážím si toho.*

* cítím lásku.*

* cítím pospolitost, setkávání. *

děkuju.