My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

May 20, 2017

Malina






































































* Malina. schovávala jsem si to jméno pro kočičku, kterou mám slíbenou. až jednou. až děti budou tak velké, že tulit se nebude už (tolik) potřeba.
ale teď je to ona, Dívka, potkám ji tu každý ráno zahalenou do oblaku malinové vůně. svěží a učesaná, s navlněnými vlasy, anebo s copem. s nějakou originální kombinací svršků na sobě. i tu pusu má jak malinu. dávno je to, co bych ji, malinkou a roztomilou, jak tu malinu samou láskou snědla, jak se to říká, když prostě člověk přetéká blažeností, pouze vidí-li sobě drahou bytost. a ty děti takové jsou. malé, ale i velké.

* ano, už puberta zaklepala na dveře a někdy mám co dělat. v tu chvíli si ji pro sebe označuji jako Opici, anebo, je-li hůř, je to drzá Vopice. 
ano, vidím, v čem chybuje. možná horší ale je, že ona vidí velmi dobře, v čem chybuju já :-D
 ano, někdy je chytrá prostě moc a musí mít poslední slovo a odpověď úplně na všechno. to si pak lezeme na nervy a trochu se hádáme a je hlučněji. 
ale to musí být. možná jsem to už sem psala, nevím... v tu chvíli si připadám jako trenažér, takový jako škrabadlo pro kočku... kde jinde si má natrénovat svý prosazení ve světě, kde jinde než nejdřív doma? já jsem tu nejblíž. já, autorita i kamarádka i partner, učím se komunikovat s dospívající mladou ženou. potřebuju ji nechat. někdy mlčet a někdy, někdy se zas ubránit. protože ona je odmalička velice silná a svérázná osobnost. někdy mi prostě dává kapky a je třeba pečovat o dobrý způsoby, udržet komunikaci ve správných hranicích. děkuju Muži, v pravý čas zasahuje klidnými moudrými slovy, dává rodině stabilitu a řád.

* nic to nemění na tom, jak moc ji miluju. miluju, jak je svá. je chytrá jako vopice. je silná. má výdrž. je pracovitá a má disciplínu. ráda si dělá, co chce, a je v tom dobrá. většinou nedělá blbosti. jako jo, hraje si, tvoří. ale má v sobě právě ten řád. touhu po dobrém. má hranice. je nejen chytrá a inteligentní, ale i moudrá. emoční inteligence je její zvláštní superpower. superpower of my superhero. tohle na ní žeru asi nejvíc - má nejen mozek, ale i srdce, a to všechno správně propojený.
nejen že má výborný výsledky ve škole a vymetá všechny možný vyšší kola olympiád, především tu svou chytrost dovede aplikovat v pozorování světa. kolikrát mě překvapila, jak moc si dokáže všímat, vidět pod pokličku věcí, lidí, vztahů, jak si to spočítá a kolik toho odhalí. ačkoli její pozorovací talent a schopnost glosovat to, co se děje kolem, jí dává do rukou velký zbraně a v kombinaci s pubertální kritičností by se mohly stát sžíravě nepříjemným kulometem v každodenním kontaktu, jí nechybí nadhled, láska a soucit.

* některý lidi má přečtený, zná je nazpaměť jak leporelo, co nedávno vyřadila z knihovny, ale přesto svýho vědění, svý svýho druhu převahy, nezneužívá. dívá se na ně shovívavě. (i na mě, což mě někdy šíleně vytáčí. to její klídek, mami...)
nikdy jsem si nevšimla, že by podrazila, shodila, zesměšnila někoho, jehož slabiny odhalila. nemá potřebu všem ukazovat, jak moc je chytrá, jaký mají lidi chyby, jak je má přečtený.

* díky tomu je to holka, se kterou je ti dobře. prostě fajn. víš, že se nebude schválně hádat, nebude tě ponižovat. i když si všímá a glosuje a já jen zírám, jakej má postřeh, snaží se především chápat, má ráda lidi. 
zbožňuje malý děti a hodně to s nimi umí. pro svýho malýho bráchu vždycky byla nej a dokáže úžasně budovat jejich vztah. tyhle děcka se sice taky handrkujou, ale především se milujou a jsou spolu rády a to je hlavně její zásluha. ona dělá vstřícný kroky k němu. ona se o něj zajímá a odmalička se mu věnuje. já mu tuhle ségru skoro závidím. miluju ji za to ohromný srdce.

* má to, co bych nazvala transformační silou ženy. podle mýho totiž ženy svým způsobem můžou strašně moc dokázat. není to tvrdá síla, není to sžíravá kritika, není to hecování, ponižování, dření. je to nekonečná trpělivost a touha po lepším zabalená do ohromný síly lásky. ta láska je tam nezbytná. touhle silou každá matka a partnerka drží svou rodinu a vyživuje. hlídá do detailu hranice, aby děti neuklouzly a nedělaly špatný věci. (a taky muž, ehm ehm.) vysvětluje a drží to všechno v dobrých mezích, drží to, aby to drželo. vždycky je nějak vidět, jak jí to jde. vidíš to na dětech i na muži. není to jen dobrý výživný jídlo a čistý oblečení, není to jen dobrý chování. je to hlavně o tom, jestli jsou naplnění, vyživení na duši. vždycky poznáš, zda doma vládne hrubost a kritika, anebo láska a podpora. 
vím, že Malina tohle umí. jednou snad bude maminka a pokud jo, bude skvělá maminka i partnerka, vím to. dokáže to tím svým pozitivním způsobem a proto je ti dobře, když je blízko, proto je ti s ní líp.

* třeba něco dobrýho okoukala ode mne (a já ji taky často hltám a tolik se od ní učím), ale bohužel někdy přebíráme i to horší... má stejně vychýlenou páteř jako já. 
než se dívat, jak se mi z dítěte v růstu stává před očima paragraf, najeli jsme na cvičení. zpočátku to byl boj, jak nechtěla. ale Malina má správný jádro. je taková opravdická, ona nakonec ví, co je pro ni dobrý. spoustu věcí jsme jí řekli jen párkrát a pak už není třeba vysvětlovat. cvičí skoro každý den a když začala, během pár týdnů nám už fyzioterapeutka hlásila, že půlku zad si srovnala. ty lopatky už jsou v pořádku. teď jen vydržet, srovnat ten zbytek. ale zvyk už si vytvořila a to je moc dobrý.

* je dobrá brankářka ve florbalu.
mami, ono to tam letí strašlivě rychle, já to ani snad kolikrát nevidím, ještě s brejlema pod helmou, ale já se prostě hejbu nějak, jak cítím, a já jsem to prostě skoro všechno chytila.
místní trenér ji lanaří do týmu. chytala jsi na tom zápase neskutečně dobře, píše jí na facebook a do mobilu. tělocvikář se přimlouvá slyšel jsem, že jsi moc dobrá, měla bys je přece reprezentovat.
mohla by být dobrá, ale mám ráda svý kolena, říká. občas si někde svátečně zachytá, ale jinak má jasno. chce hlavně kreslit, tvořit.
no tak jo.

* je to taková Lesana. chodí do lesa a chodí bosa. vezme si foťák, já jí připomenu, aby nezapomněla pepřák (svět je takovej)...a pak jde na lov. vím, že se mi vrátí domů se špinavými chodidly, ale naprosto klidná, zjemnělá, odpočinutá, s načerpanou energií. zatímco ze školy si přináší nelady všelijaké, co a jak se dá nasbírat mezi lidmi, z lesa se vrací hodnej beránek. fotí žáby při páření. pozoruje mechy. zkoumá stopy zvířat a řekla bych, že určitě i mluví tajnou řečí se vší tou havětí a se stromy a rostlinami. 

její zkoumání přírody je totiž opravdu důkladné. dodnes vzpomínají její spolužáci: v první třídě jedla mravence! 
v družině na zahradě paní družinářka: teď jdeme dovnitř a ty vyndej tu myš z kapsy! 
už doma několikrát chovala pulce, všichni měli jména. 
nedala si říct a přinesla žábu, jmenoval se Jožka. bohužel Jožka někam zmizel a já se už roky připravuju na to, že na nás někde vykoukne při malování, nebo stěhování. Tomáš taky zmizel, ale už na nás vykouknul. housenka drvopleně, taková ohromná tlustá. 
pořád jsem jí říkala zavři tu sklenici! 
ale mami, Tomáš by nemohl dýchat! 
po několika měsících jsme ho našli, vykousal velkou díru do skládací matrace, nechápu, jak to přežil, chudák, když se živil molitanem.
živé hady a pavouky má zakázané, přes to nejede vlak. tak aspoň raka z Ikey si naložila do lihu a měla ho na polici...no, na můj vkus trochu dlouho. 
chovala cvrčky. všechno si nastudovala, vzorně je krmila a čistila jim domečky, pozorovala, jak rostou, a pak...pak je snědla. fakt. 
některý tyhlety její pokusy nesdílím, nějak to v sobě nemám, smaženej cvrček mě kupodivu nelákal...ale já ji nechám. i ty cvrčky jsem jí koupila k narozkám, když si je přála. 
mami, dyť je to dobrý! hmyz je neskutečně zdravej a výživnej!!! víš, kolik minerálů takovej cvrček obsahuje? a víš, jakou má cvrček uhlíkovou stopu oproti takovýmu hamburgru?
no, nevím.... ale já ji nechám...je úžasný, jak přistupuje ke světu, jak všechno zkoumá. všechno ji zajímá a já jen zírám, co novýho zas objevila, a co mi o tom poví.

* nosí barevný oblečení a užívá si to, i když je asi jediná ze třídy. zatímco její vrstevníci s protáhlými obličeji s unuděným výrazem nosí převážně černou a šedou, ona kašle na trendy teenagerů a tvoří si vlastní styl, kterému říká chodící skittleska. strašně jí to sluší. ráda hraje všemi barvami a já to žeru. schválila mi látku na triko s motivem louky, nosí kalhoty s kytkama (ty jsme ještě nestihly vyfotit), vypadá prostě vesele, i když ve třídě frčí upíři a černej lak na nehty. 

* takže dík, Malino. díky, že jsi taková, a jako bonus k tomu všemu, že Ti můžu šít barevný oblečení, moc mě to těší. a pak Tě ráda vidím, jak v tom kveteš.

ušila jsem jí to triko a jednoduchý světle zelený kalhoty z plátna s elastanem. ještě má jedny stejného střihu, světle modré. a ještě ty třetí, s kytkama, a ty snad někdy příště. nějak to tvoření přerůstá mé dokumentární schopnosti, ale to tak bylo vždycky. radši žiju, než ten život zachycuju.
krásnou neděli přeju!

p.s. její milovaná. ona tam někde JE. a já jsem tak šťastná, Malino, že JSI. že jsem dostala Dar být Tvou maminkou. je to čirý požehnání, že jsi prošla mým tělem na tenhle svět.

6 comments:

  1. Hani, tak krásné, něžné a citlivé vyznání jsem ještě nečetla. Ty děti nám toho přináší tolik.. včera jsem si všimla, jak má devitiletá dcera používá ironický tón a úplně jsem se v ní zaslechla. Nebylo mi to vůbec příjemné, nehodilo se mi to k té malé něžné bytosti. Trošku jsem pátrala odkud si to nesu já.. Tolik toho můžeme s těmi dětmi proměnit, jsou tak silné a chytré. Učím je, ale často učí ony mě, i tou drzostí, bojovností, chtějí být pravdivé a opravdové.
    Chodila jsem taky s foťákem do přírody jako dítě, dospívající. Tenkrát se mnou ty bytosti různé komunikovaly, dnes už tolik ne.. Je nádherné pozorovat, jak ti malí lidé rostou, dospívají, hledají svou cestu. Jak přesně ví své hranice a učí se zodpovědnosti. Daník mi nedávno řekl, šli jsme z koncertu: Já dokončím to studium v ZUŠce, ale hrát dál nebudu, nebudu na to mít čas, chci natáčet a starat se o dům jako táta, ale můj syn bude v hudbě úspěšný a já ho k tomu od mala povedu. Nejdřív mě pobavil, ale pak jsem v jeho hlase zaslechla tu rozhodnost, jak přesně ví, co chce, co je pro něj důležité. Je to stále hledání rovnováhy.. pro nás všechny, chvíli jsou těmi malými a pak zase těmi rozumnými. A až se misky vyrovnají, nastane ten čas, kdy odejdou svou cestou..
    Krásné a láskyplné žití Hanko, a občas si najdi čas i na to zachycování, protože to je velká potěcha pro naše duše. Zu

    ReplyDelete
    Replies
    1. milá Zuzko, děkuji za krásný komentář!
      jo, taky mě děcka učí, taky když někdy v jejich chování vidím a slyším sebe, vím, co ještě potřebuju změnit a co už nechci dál předávat do světa. jejich zrcadlo je někdy nemilosrdné, až se sama sobě musím smát :-)
      ale věřím, že když chceme s nimi společně být opravdoví, někdy je to těžký, ale taky hodně krásný.
      bytosti různé... no jo, já vím.
      Tvůj Daník to asi prostě nějak ví, jak to bude, třeba někde v sobě čte svý poslání, úkoly a rozumí tomu, jak to má být.
      kolikrát mě děti překvapují svou moudrostí, co jen tak řeknou...
      někdy jsem měla chvilky, kdy jsem nevěděla, k čemu tenhle blog dělám, nevěděla jsem, jestli budu pokračovat. ale ujasnila jsem si, že potřebuju si někdy někam zapsat, zaznamenat to hezký, dobrý, krásný v životě, poradovat se z těch darů, proto to dělám. a tak prozatím se to děje, mám potřebu občas sem něco napsat, tak píšu.
      no a mateřství je velké téma...je nepopsatelně krásné.
      Zuzko, díky za zastavení a za Tvoje slova a také přeji krásné a láskyplné žití.
      Hanka

      Delete
  2. Mami, dostáváš mě.

    tvá Leeda/Malina/Opi/Vopice

    PS.: to s těma mravencema bylo tajný

    ReplyDelete
    Replies
    1. haha, tajný?!? :-)
      Ty mě dostáváš každej den zas a znova, beruško :-) ♥

      Delete
  3. já mám dcery trochu menší a už ted se nestačím divit... jsou 3 a to je síla,
    a nad všemi těmi věcmi, co jsi zde milá calendulko, tak nádherně popsala se zrovna zamýšlím,
    střídavě se mi daří , střídavě si to slíznu zpátky...
    nádherné vyznání, je cítit, že si malina vybrala nejskvělejší maminku..

    ReplyDelete
    Replies
    1. milá Soňo, jo to já se taky divím, je to síla ty děcka, co :-)
      jsi dobrá, tři děti, to je pěkný výkon! supr mamka a ještě k tomu přadlena! :D
      taky myslím, že v něčem se mi daří a střídavě to prostě slíznem všichni, co se nedaří. ještě že ty děti máme, tolik nás toho učí.
      a vím, že nejskvělejší nejsem, (ale snažím se, a to musí stačit ;) ale jsi hodná, že to píšeš :-)
      díky za zastavení a měj se hezky,
      Hanka

      Delete