* dělala jsem "pizzu". no, není to úplně pizza, ale i tak, moc moc dobrá.
* těsto z klíčků a semínek ze sušičky. omáčka z červených paprik, kořeněná jako kečup. zelenina a "sýr" z kešu. no jasně, taky to není žádnej sýr...
ta "normální" pizza z bílé mouky se strouhaným kravským sýrem mi samozřejmě moc chutnala, vždycky. je v ní tolik dobrých chutí. tahle raw pizza je ale taková pro mě nějak jinak uspokojující a ta stará pizza už mě neláká. živý jídla vůbec, uspokojují mě nějak jakoby do větší hloubky, skutečněji, nebo jak to popsat. a přitom, bez závislosti na cukru, lepku, mléku...cítím se svobodněji a netušila jsem, jak krásný ten pocit pro mé tělo i duši může být.
teď jsem psala Zuzce, že stejně jako ona, u raw jídel mám pocit posvátnosti, když je jím. vkládám sousta do úst a mým nitrem se rozlévají vibrace blaženosti, jídlo je jako modlitba díků k Matce Zemi.
teď jsem psala Zuzce, že stejně jako ona, u raw jídel mám pocit posvátnosti, když je jím. vkládám sousta do úst a mým nitrem se rozlévají vibrace blaženosti, jídlo je jako modlitba díků k Matce Zemi.
* karbanátky ze sušičky taky príma. využila jsem drť z bio mrkve z odšťavňovače, to je škoda hodit na kompost.
* skleněné nudle z vodnice, ve špenátové polévce musí být. příště ve vývaru.
* dort byl jablíčkový - hraběnčiny řezy podle Love of raw - balada!
* oreró už známe a opět jsem dělala banánové palačinky v sušičce a pro změnu se zmrzlinou. zas ta změna nebyla tak velká, protože zmrzka je taky banánová. bylo hodně banánů, prostě. čili: byla sleva, prostě :) u nás se banány vždycky nějak vsáknou...takže máme dva druhy banánové zmrzliny: jedna jen s vanilkou, druhá s vanilkou, skořicí a rozinkami.
dělám jídla většinou obyčejný. polívky denně a luštěniny. klíčím klíčky a hlavně hromady zeleniny, aby byly. vymýšlím dobrý dresinky a tím jim zeleninu polívám. sypu semínkama. klíčky hrášku a čočky stojí pár korun, děti je berou do školy a Dívka musí mít vždycky velkou krabičku pro kámoše. někteří z puberťáků už doma taky začali klíčit, jak jim to chutná :-) a to je dobrá bilance.
složitější jídla si schovávám na víkend, to není denně. ani dezerty nemusí být pořád. (ony tedy většinou jsou, někde mám schovaný zásoby dobrot, i několik druhů a ty jim postupně dávám s sebou do školy a do práce...teď jsou i ty různý zmrzky v mrazáku a během léta jich bude víc...dobroty jsou, ale nemusí být, to je důležitý vědět :) ke spokojenosti často stačí ovoce, pár datlí. a občas nějaká pracnější sladkost...je to takový pocit luxusu, péče, to jim chci dopřát.
děcka mi někdy říkají, že když někdo slyší, jaká mají dietní omezení, lidi je litujou.
jé, ty nemůžeš mlíko, to máš blbý. a rohlík taky nemůžeš? to jsi chudák.
ale mami, já nejsem žádnej chudák. kdyby věděli, jaký děláš dobroty, to je mnohem lepší než ty normální jídla, říká Chlapec. pochvaluje si to jídlo každej den a tím mi dělá radost, čumáček.
utrpení bylo vidět jejich kůži rozežranou ekzémem. blbý bylo, když jsem přestávala chodit, vidět, když jsem měla velký bolesti. když měl Muž nadváhu a neustálej kašel a jiný problémy. ale konečně se cítit dobře, zdravě, starat se o jídlo a dělat je poctivě, to není utrpení. je to sice hodně práce, ale ty odměny, zdraví a životní pocit, to za to rozhodně stojí. každej den to ve mně jásá radostí, vyběhnu do lesa, anebo cvičím, pracuju, šiju a nejsem unavená. nemůžu uvěřit, že se to stalo, a děkuju za to každej den. makala jsem na tom vlastně roky, hledala a zkoušela znovu a znovu, četla a studovala. pořád to je cesta, vývoj, nekončíme, pořád se učím. ale už je to jiný. dlouho to bylo takový nahoru dolů, ne úplně jistý výsledek. ale jak se tělo očistí, duše taky, vztahy taky, postoje k životu, přichází ještě pevnější zdraví, jistota, imunita. zdravější vztahy i tělo. makám na tom denně a vyplácí se to. juchůůůů!!!!
mám ráda obyčejnou zeleninu a ovoce a semínka a ořechy čím dál víc. mám ráda samozřejmě raw dorty a dezerty. (i když mám pocit, že tak nějak i od nich se možná pomalinku odpoutávám...) ale vrchol gurmánství jsem zažila včera při běhu v lese, když jsem si udělala přestávku na pastvu...ochutnala jsem poprvé čerstvě vyrašené, křehoučké výhonky, lístky a pupeny lípy. a to byl pro mě ohromný zážitek, naprostá slast.
mňam!
krásný dny přeju, teď už víc a víc slunečný. mám chuť výskat, když to slunce svítí :-)
dělám jídla většinou obyčejný. polívky denně a luštěniny. klíčím klíčky a hlavně hromady zeleniny, aby byly. vymýšlím dobrý dresinky a tím jim zeleninu polívám. sypu semínkama. klíčky hrášku a čočky stojí pár korun, děti je berou do školy a Dívka musí mít vždycky velkou krabičku pro kámoše. někteří z puberťáků už doma taky začali klíčit, jak jim to chutná :-) a to je dobrá bilance.
složitější jídla si schovávám na víkend, to není denně. ani dezerty nemusí být pořád. (ony tedy většinou jsou, někde mám schovaný zásoby dobrot, i několik druhů a ty jim postupně dávám s sebou do školy a do práce...teď jsou i ty různý zmrzky v mrazáku a během léta jich bude víc...dobroty jsou, ale nemusí být, to je důležitý vědět :) ke spokojenosti často stačí ovoce, pár datlí. a občas nějaká pracnější sladkost...je to takový pocit luxusu, péče, to jim chci dopřát.
děcka mi někdy říkají, že když někdo slyší, jaká mají dietní omezení, lidi je litujou.
jé, ty nemůžeš mlíko, to máš blbý. a rohlík taky nemůžeš? to jsi chudák.
ale mami, já nejsem žádnej chudák. kdyby věděli, jaký děláš dobroty, to je mnohem lepší než ty normální jídla, říká Chlapec. pochvaluje si to jídlo každej den a tím mi dělá radost, čumáček.
utrpení bylo vidět jejich kůži rozežranou ekzémem. blbý bylo, když jsem přestávala chodit, vidět, když jsem měla velký bolesti. když měl Muž nadváhu a neustálej kašel a jiný problémy. ale konečně se cítit dobře, zdravě, starat se o jídlo a dělat je poctivě, to není utrpení. je to sice hodně práce, ale ty odměny, zdraví a životní pocit, to za to rozhodně stojí. každej den to ve mně jásá radostí, vyběhnu do lesa, anebo cvičím, pracuju, šiju a nejsem unavená. nemůžu uvěřit, že se to stalo, a děkuju za to každej den. makala jsem na tom vlastně roky, hledala a zkoušela znovu a znovu, četla a studovala. pořád to je cesta, vývoj, nekončíme, pořád se učím. ale už je to jiný. dlouho to bylo takový nahoru dolů, ne úplně jistý výsledek. ale jak se tělo očistí, duše taky, vztahy taky, postoje k životu, přichází ještě pevnější zdraví, jistota, imunita. zdravější vztahy i tělo. makám na tom denně a vyplácí se to. juchůůůů!!!!
mám ráda obyčejnou zeleninu a ovoce a semínka a ořechy čím dál víc. mám ráda samozřejmě raw dorty a dezerty. (i když mám pocit, že tak nějak i od nich se možná pomalinku odpoutávám...) ale vrchol gurmánství jsem zažila včera při běhu v lese, když jsem si udělala přestávku na pastvu...ochutnala jsem poprvé čerstvě vyrašené, křehoučké výhonky, lístky a pupeny lípy. a to byl pro mě ohromný zážitek, naprostá slast.
mňam!
krásný dny přeju, teď už víc a víc slunečný. mám chuť výskat, když to slunce svítí :-)
To je úplná pastva pro oči, ty tvoje fotky! Hraběnčiny řezy vypadají velice chutně, asi je budu muset vyzkoušet... ;o)
ReplyDeleteHani, mohla bych poprosit o recept na ty chlebové placky ze sušičky?
Výborná poleva (dresink) je ze spařené brokolice, česneku a slunečnicových semínek, samozřejmě dochutit solí, pepřem, bylinkami. Všecko rozmixovat a může se polívat. Mlask.
Prímové dny,
J.
ahoj Jitko, děkuji.
Deletemyslela jsem, že hraběnčiny řezy vypadají jaksi nenápadně, ale jsou opravdu chutné, aspoň my si je užíváme. Zuzka z Love of raw tam dává i vlašské ořechy, ty ještě naše děti nejedí, až časem. do jablečné vrstvy jsem dala místo medu rozinky, sedí mi tam rozinková nakyslá chuť. a do těch strouhaných jablek jsem pak už nedala žádné sladidlo, oni med, ani datle, jak to tam má Zuzka.
detailní recept je tady:
http://loveofraw.cz/raw-hrabenciny-drobenkove-rezy/
díky za recept na dresink, taky dělám ráda dresink ze slunečnicových semínek, jen s brokolicí jsem ještě nezkoušela, mám inspiraci :)
protože bylo víc zájemců o recept na chlebíčky, tak já to nějak shrnu a dám do příštího příspěvku.
hezký dny, H.
abych to upřesnila, do jablečné strouhané vrstvy jsem dala místo medu rozinky.
Delete