svetříčky * sweathers

* dva svetříčky, který jsem moc nenosila. protože přes hlavu tolik nepotřebuju, k šatům se hodí víc zapínací, tak jsem si je uzpůsobila. pocvičila jsem si na Kočičákovi knoflíkový dírky a on to umí, jako jo, ale tady ho tlačí pata, to musím říct. jak jinak je dokonalej a vymakanej a namakanej a denně děkuju za to, že ho mám, tohle je jizva na téměř dokonalým chodu tohoto borce. 

ale zase, nedělejme z toho kovbojku, že. lekce trpělivosti, pro mě jako sůl potřebná, občas nezaškodí.

* pořád mám ty krásný potahovací knoflíky od pana Ulvra, gentlemana. jak jsme si tak pěkně popovídali po telefonu. to mi připomíná, teď jsem řešila jednu reklamaci za druhou a ti lidé byli většinou velmi příjemní. paní z továrny. pánové z dopravní služby. rozhovory v telefonu, pár úsměvů a laskavých slov a přání hezkýho dne, jak to dokáže zlepšit náladu a nic, vůbec nic to nestojí (viď, Bohunko :)

ale jak, na druhou stranu, někteří lidi taky byli a jsou nepříjemní. a já vím, že to není nic proti mně, je to jen a jen jejich problém. když můžeme dát laskavost a nedáme, ona se nám taky nevrátí, že jo. 

v tom velkém celku je takových zkušeností malinko a kašlu na to. každý den mnohem víc dostávám a získávám, než ztrácím. 

nedávno jsem i zvažovala, zda se obrátit na Českou obchodní inspekci, anebo to všechno nechat na Božích mlýnech. a já vím, že ono jim to tam nahoře dobře klape. oni vědí. píšou si to do šanonu přece, viď Jarku. když jsem se rozhodla, že to nechám na nich, že stejně nejradši trávím čas tvořením, tak se to pak naštěstí celé hezky vyřešilo. 

* v ten moment, kdy jsem nad tím mávla rukou, přišla mi ta stejná částka, o kterou jsem přišla, na účet. pak přišla i ta další částka, co měla už dřív. príma. oni fakt vědí. mám vždycky přesně to, co potřebuju. nepochybuju ani o tom, že můj šanon je též pečlivě vedený. mám totiž opravdu přesně to, co potřebuju, mám živobytí a někdy i pár pohlavků. mám, co je třeba, i kdyby to byly francouzský hole a berle, který mi byly tak užitečný a teď už ne, a tak konečně jsme je odnesli do sklepa. ale neberme ty pohlavky jako pohlavky. nevěřím konceptu chyby a nevěřím konceptu trestů. vše lze přetavit do toho nejlepšího, když chceme.

* ty berle mi pomohly k radosti. protože teď teprve, jakou krásnou příchuť má pohyb, jednoduchý, banální, každodenní, jak euforická může být obyčejná chůze! nepotřebuju různý ty návykový látky, protože, ach Bože, jakou příchuť extáze má běh! když běžím lesem, nemůžu si pomoct, zas a znovu mi to roztahuje pusu do úsměvu. cením zuby a očima hltám všechnu tu zeleň. ušima nabírám zpěv ptáků a šelest listí. les totiž zase víc šumí, znatelně den ode dne víc šelestí a šumí, jak přibývá zelené plochy větrem pohybovaných listů...

...a pár lístečků vždy přibyde i do mých útrob...

děložní bukvicové lístky ve tvaru srdíček, křupavé a tmavě zelené s vůní lesní zeminy skutečně přímo zárodečnou, epikotyl a hypokotyl, nebo tak nějak mi to povídala Dívka minule, pravidelná účastnice biologických olympiád ...

vnímám dotek Země pod nohama, jak hebká je v Lese a jak mateřská, vnímám dary Země v sobě, chuť a vůni lístků na jazyku, běžím, dýchám, žiju a směju se štěstím.

*