My photo
calenndula@gmail.com * DOLL MAKER, Czech * PANENKÁŘKA *

May 10, 2017

svetříčky * sweathers




































































* dva svetříčky, který jsem moc nenosila. protože přes hlavu tolik nepotřebuju, k šatům se hodí víc zapínací, tak jsem si je uzpůsobila. pocvičila jsem si na Kočičákovi knoflíkový dírky a on to umí, jako jo, ale tady ho tlačí pata, to musím říct. jak jinak je dokonalej a vymakanej a namakanej a denně děkuju za to, že ho mám, tohle je jizva na téměř dokonalým chodu tohoto borce. 
ale zase, nedělejme z toho kovbojku, že. lekce trpělivosti, pro mě jako sůl potřebná, občas nezaškodí.
* pořád mám ty krásný potahovací knoflíky od pana Ulvra, gentlemana. jak jsme si tak pěkně popovídali po telefonu. to mi připomíná, teď jsem řešila jednu reklamaci za druhou a ti lidé byli většinou velmi příjemní. paní z továrny. pánové z dopravní služby. rozhovory v telefonu, pár úsměvů a laskavých slov a přání hezkýho dne, jak to dokáže zlepšit náladu a nic, vůbec nic to nestojí (viď, Bohunko :)
ale jak, na druhou stranu, někteří lidi taky byli a jsou nepříjemní. a já vím, že to není nic proti mně, je to jen a jen jejich problém. když můžeme dát laskavost a nedáme, ona se nám taky nevrátí, že jo. 
v tom velkém celku je takových zkušeností malinko a kašlu na to. každý den mnohem víc dostávám a získávám, než ztrácím. 
nedávno jsem i zvažovala, zda se obrátit na Českou obchodní inspekci, anebo to všechno nechat na Božích mlýnech. a já vím, že ono jim to tam nahoře dobře klape. oni vědí. píšou si to do šanonu přece, viď Jarku. když jsem se rozhodla, že to nechám na nich, že stejně nejradši trávím čas tvořením, tak se to pak naštěstí celé hezky vyřešilo. 
* v ten moment, kdy jsem nad tím mávla rukou, přišla mi ta stejná částka, o kterou jsem přišla, na účet. pak přišla i ta další částka, co měla už dřív. príma. oni fakt vědí. mám vždycky přesně to, co potřebuju. nepochybuju ani o tom, že můj šanon je též pečlivě vedený. mám totiž opravdu přesně to, co potřebuju, mám živobytí a někdy i pár pohlavků. mám, co je třeba, i kdyby to byly francouzský hole a berle, který mi byly tak užitečný a teď už ne, a tak konečně jsme je odnesli do sklepa. ale neberme ty pohlavky jako pohlavky. nevěřím konceptu chyby a nevěřím konceptu trestů. vše lze přetavit do toho nejlepšího, když chceme.
* ty berle mi pomohly k radosti. protože teď teprve, jakou krásnou příchuť má pohyb, jednoduchý, banální, každodenní, jak euforická může být obyčejná chůze! nepotřebuju různý ty návykový látky, protože, ach Bože, jakou příchuť extáze má běh! když běžím lesem, nemůžu si pomoct, zas a znovu mi to roztahuje pusu do úsměvu. cením zuby a očima hltám všechnu tu zeleň. ušima nabírám zpěv ptáků a šelest listí. les totiž zase víc šumí, znatelně den ode dne víc šelestí a šumí, jak přibývá zelené plochy větrem pohybovaných listů...
...a pár lístečků vždy přibyde i do mých útrob...
děložní bukvicové lístky ve tvaru srdíček, křupavé a tmavě zelené s vůní lesní zeminy skutečně přímo zárodečnou, epikotyl a hypokotyl, nebo tak nějak mi to povídala Dívka minule, pravidelná účastnice biologických olympiád ...
vnímám dotek Země pod nohama, jak hebká je v Lese a jak mateřská, vnímám dary Země v sobě, chuť a vůni lístků na jazyku, běžím, dýchám, žiju a směju se štěstím.

*

6 comments:

  1. Vnímám to stejně - nenechat se namotat na to lepivé kolo odplaty, pomsty, pomluv... Někdy to stojí hromadu úsilí, ale výsledek je stonásobně lepší. Více dobra a více štěstí, i když třeba jen ve mně. Mám to vyzkoušeno. Stačí jen blbá myšlenka nebo jen splín a už se to nabaluje, už se vezu...
    Úžasná proměna svetříků! Nemůžu se rozhodnout, který se mi líbí víc. :o)))
    Příjemné nošení,
    J.

    ReplyDelete
    Replies
    1. milá Jitko, tak to je přesně nazvané, lepivé kolo..., jak píšeš. blbá myšlenka a už se vezu...znám to taky. ale nevzdám to a budu to zas zkoušet, se nějak z toho kola dostat. můžeme si spolu přát, ať se nám to daří :-)
      ty svetříky jsou už oba starý a prokoukly a ještě je užiju, mám radost :)
      díky za zastavení! H.

      Delete
  2. Náderné svetříky. Oba. Taky miluju rozepínací.
    Odpuštění je tolik osvobuzující, Haničko. Kdo nedokáže odpustit, zavírá se do svého vězení a těžko přetěžko ven. Vím, ono se to lehce píše, křivda bolí moc, ale člověk se nesmí jen litovat a pěstovat svá bebítka, odevzdat to, osvobodit se od toho a jít dál. Nepřát nic zlého. Nikomu. A opravdu mě pak bolí a netěší, když vidím darebu, jak dopadl na svá ústa, je mi jen smutno.
    Poznala jsem sourozence, kteří se soudili dvě desítky let o dům po rodičích. Oba bydlí vedle sebe, vedle rodného domu. Dvacet let zášti, zloby, naštvávání a rodný dům chátral. Smutné.
    Ale dost smutnění. Jak píšeš, Haničko, každý krok je radost, ale málo kdo si to uvědomí. Každý východ slunce, kapka deště, hrouda hlíny, lístek plevelu.. kolik lidí se zlobí na pampelišky, kopřivy, žabinec a je to přímo vitamínová bomba bez práce.
    Tak se kochám krásnými svetříky, dnes není síla na běh, 10km v nohách s letákama mám, ale kolik úsměvů a díků jsem dnes dostala.. nepočítně.
    A malý princ dostal bagr, tolik štěstíčka.. vůbec mu nevadilo, že není nový ani umytý(kamarádka se omlouvala, že ho umýt nestihla). Co záleží na troše písku.. Jen co dovolí počasí, poputuje zas na písek.
    Krásný večer všem a tobě zvlᚡt, Haničko a díky, díky veliké převeliké za všechna písmeka, fotky, psaníčka, myšlenky, návody i nápady. Díky za tebe, Haničko. že jsi. že jsi taková jaká jsi. že jsem si tě našla. To zní pyšně. Nenašla, Pán Bůh mi tě poslal do cesty. Jak málo jsem vděčná, polepším se. Jsem šˇtastná.
    Díky.
    Bohunka

    ReplyDelete
    Replies
    1. děkuju, Bohunko.
      mám se pořád hodně co učit v tomto tématu, o kterém píšu. a tak si to můžeme přát. a přeju to i ostatním lidem. ty křivdy někdy prostě bolí a trvá, než to člověk pustí. všichni máme svoje vlastní tempo, jak tráva roste rychle a stromy pomalu, je to tak prostě na světě.
      10 kilometrů, jsi dobrá! já jsem si dneska asi o kilometr přidala ranního běhu, to se mi plní sen, po troškách přidávat.
      jsem se zlobila na bršlici, že se jí nemůžu zbavit v záhonech, teď šup a je snědená :-)
      gratuluju k bagru, to se musel radovat! ty moje svetříky jsou taky už letitý, mám ráda, když starý věci ještě najdou využití, pořád něco recykluju.
      děkuju, Bohunko, za krásný slova a nejsi pyšná vůbec. a vděčná jsi taky určitě dost, o to bych teda nebála :-)
      já Tě obdivuju, jak zvládáš rodinu, to mi přijde úplně neskutečný, ale nemůžu se zas tak moc inspirovat, sorry, to bych fakt nezvládla! :-D
      měj se krásně, H.

      Delete
  3. Prima proměna! Vypadají jako bavlněné, určitě Ti budou sloužit ještě dlouho...

    ReplyDelete
    Replies
    1. jeden je bavlněný a druhý ne, ale už dlouho vydržely a ještě něco zvládnou...díky, Rozmar. drž se teď o víkendu.

      Delete