My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

March 2, 2017

nejen chlebem * not on bread alone



nechci brát jakýkoli stravovací systém jako dogma. hodně sice vycházíme z SCD (Specific Carbohydrate Diet), myslím, že je to perfektní eliminační dieta právě pro atopiky. ale inspiruju se i GAPS a RAW stravou, naprosto mě nezajímá nějaká škatulka, do které bych nacpala sebe a celou rodinu. ale zajímá mě vývoj k lepšímu. ozdravit tělo, vylepšit stav střev a tím potažmo zlepšit imunitu. stále je to cesta, vývoj, změna, nic daného a definitivního. potřebujeme reagovat na aktuální situaci a potřeby těla, které se mění v čase. takže to není nehybné a mrtvé dogma, ale neustálé dobrodružství sledování, pozorování a reakcí, radování se z úspěchů a poučení z neúspěchů.
začali jsme tedy jíst takto nově (nejprve jen já a pak, když ostatní viděli, jaké zázraky se se mnou dějí, tak i zbytek rodiny) a nejprve místo toho, aby se děti alergií zbavily, objevilo se jich víc. což není tím, že by začaly alergicky reagovat na více potravin, pouze s menším množstvím alergenů ve stravě najednou bylo transparentní, na co tam ty alergie i dříve byly. byla to vlastně eliminační dieta, kterou na atopický ekzém doporučují i lékaři. děti jistě na ty potraviny reagovaly ekzémem už delší dobu, ale neměli jsme šanci to vypozorovat, dokud jsme sice jedli zdravě, ale s lepkem a cukrem (byť bio třtinovým), se sójou atd., prostě když těch spouštěčů bylo víc.
takže jsme vypozorovali více spouštěčů ekzému a mohli jsme je postupně vyřadit a konečně, konečně děti zažily klidné noci bez škrábání a samy si vypozorovaly svoje reakce:
mami, my ty kupovaný rajčata jíst nebudeme, my se po nich škrábeme.
ach jo, rajčata přece milujete.
ale mami, víš, za to škrábání to nestojí.

ovšem dlužno říct, že už zase pomalu zařazujeme ty některé vynechané potraviny. na SCS - GAPS stravě spolu s dodáváním speciálních probiotik se střeva opravdu vylepšují a alergie mizí. budeme trpěliví a vím, že se ještě dočkáme milých překvapení. takže sice je to kolikrát detektivní práce, vysledovat reakce, je to taky denodenní práce s jídlem, ale nic není definitivní. vyvíjí se to k lepšímu a stojí to za to. nechci se trápit, že jsou mé děti (nebo i my) "potrestané" alergiemi, ono nám to říká něco víc o nás, o našem způsobu života, o přírodě a Zemi. můžeme ty vzkazy číst a zkoušet se dostat té Zemi blíž.  a dostat se i sobě samému a sobě navzájem blíž, péčí a zájmem. tělo se stává jiným tělem, když dostává přírodní a přirozenou stravu. jídlo je tak důležitá věc. z čeho děti rostou a jejich těla se vyvíjí. těším se tím, že děti i muž dostávají přirozenou stravu, jídlo co nejméně upravené, pro  zdraví a vývoj. dostávají lásku, kterou vkládám do přípravy jídel. dostávají praktickou výbavu do života. 
děti si navykly na chutě zeleniny a ovoce, luštěnin, zelených smoothie a divokých bylin, odvykly si cukru... ať už se v dospělosti budou stravovat jakkoli, tohle se jim jen může hodit. plevel je vůbec výborná kapitola sama pro sebe. je úžasný, že ho nemusíte pěstovat. divoké byliny rostou samy a skoro všude. tuhle vitalitu vám taky předají, když je jíte. jsou dostupné a zadarmo, většinou i nehnojené, nestříkané, v bio kvalitě.

naše děti milují maso a vajíčka. kvůli jejich kožním reakcím jsme teď dočasně bez vajec. a protože je už ani skoro nekupujeme a nechceme jim dělat chutě, tak vajíčko čas od času výjimečně si dává jedině O. neměla jsem půl roku vejce a nechybí mi to. když peču, používám třeba do perníku a do muffinů odvar ze lněného semínka. kvůli ligninu a jeho vlivu na střeva ale samotná semínka nepoužívám, ta přecedím a vyhodím. možná to časem bude jinak.
maso jím z rodiny nejméně. občas sousto, spíš rybu. taky čtu reakce svýho těla a opakovaně čtu, že mi to moc dobře nedělá. v novém stavu mého těla, kdy jsem si rychle zvykla na lepší a vynikající, rozpoznávám najednou změny k horšímu právě po mase. dřív, kdy jsem se cítila tak nějak poněkud bídně a unaveně po většinu času, jsem to nevysledovala. je to podobné jako s těmi alergickými reakcemi našich dětí...
a když vím, že se můžu cítit skvěle a dokonce i vím, jak na to, proč bych se chtěla cítit hůř? ale ostatní mají maso rádi. pokud jsme vyřadili obilí a oni svůj hlad nemůžou utišit ani tím dřívějším chlebem, těstovinami, ani rýží a jsou odkázáni hlavně na zeleninu a luštěniny, teď dočasně bez vajec, snažíme se v míře kupovat nějaké maso, které snesou. tělu to taky trvá nějakou dobu, než se trávení pročistí a požadavky na stravu se poněkud umenší. časem pozoruju, že už ani toho masa nepotřebují tolik. 
nejíme červené maso. po kuřecím měly děti ekzém taky a není divu, chemizace kuřecího masa je nemalá. zjistili jsme, že snesou občas krůtí maso, kachnu, husu, králíka a ryby.

etický pohled na konzumaci masa tu nechci moc rozebírat. ani členům své rodiny do toho nemluvím. je to osobní věc a rozhodnutí každého a tady je svoboda důležitá. děti už jsou docela veliké, rozhodují se v tomto samy. víme, že velkochovy zvířat etické nejsou, ale kdysi jsem byla několik let veganem a i když jsem měla mořské řasy a jiné zdroje živin, takže teoreticky mi nic chybět nemělo, tak mi ale prakticky chybělo a odrazilo se to na zdraví. prozatím jím masa minimum a zřídka. možná přijde čas, kdy budu sama cítit, že už ho moje tělo nepotřebuje. stejně tak to bylo i s mlékem a mléčnými výrobky. jednoho dne jsem věděla, že končím. nepochybuju, že pokud to přijde i u masa, sama to poznám.

mléko a mléčné výrobky spotřebováváme v naprostém minimu. děti mají na ně alergii od útlého dětství. stačí troška a následkem je úporný, do krve rozškrábaný ekzém, který se hojí měsíc. my dospělí jsme podle SCD měli občas dlouhozrající sýr a jogurt. ten jsem dělala domácí z bio mléka. obojí mi chutnalo, ale před nějakým časem jsem si jednoho dne uvědomila, že moje tělo už mléčné výrobky nechce a nepotřebuje. když jsem je přestala jíst, ještě se mi víc ulevilo.
myslím, že i O udělal velké kroky k lepšímu ohledně své stravy, jsou to velké změny. on sýry teď jí v malé míře, jen občas, ne už denně jako to bývalo. na jogurty přes zimu neměl chuť. když chuť mít bude, zase mu jogurt udělám.

co se týká potravinových doplňků, co dodáváme pravidelně, je olej z tresčích jater. zatímco já a O zvládneme i ten bez příchutě, děti se šklebily. proto jsem jim teď koupila s citronovou příchutí a ten jedí pěkně. je to kvůli vitamínům (mj. třeba D a potažmo jejich vlivu na vstřebávání vápníku, kvůli růstu kostí a zubů...) a kvůli EPA a DHA. taky kvůli imunitě, nervové soustavě...atd.
dále doplňujeme probiotika Bio Kult 14, jsou vynikající a vím, že díky nim a stravě, jakou máme, dětem některé alergie už vymizely. těším se, že jejich odolnost ještě vzroste.
je pravda, že ačkoli jejich kůže reaguje citlivě na kdeco, tak nějaké virózy a rýmičky skoro vůbec nechytají a my jsme na naší nové stravě taky vůči těmto nákazám odolnější.

po vynechání cukru a obilí jsme si taky všimli další věci. obě děti se i dříve dobře učily. ale pak se ještě zřetelně zlepšily. začalo jim to ještě líp myslet, lépe se soustředí, jsou klidnější. píše se, že na SCD nebo GAPS stravě první vliv člověk pocítí na mozku, na nervové soustavě, prostě v hlavě. a je to tak. okamžitou odměnou je například lepší spánek a lepší nálada, konec mozkové mlhy, zlepšení soustředění. není náhoda, že tyto stravovací systémy se používají na léčbu poruch učení, poruch pozornosti a chování u dětí, dokonce i na léčbu autismu.
O dřív často kašlal, po celou dobu, co jsme byli spolu, denodenně. jinak než s kašlem jsem ho neznala, v dětství měl astma. poznala jsem, že jde domů podle kašle, který jsem slyšela zvenku. po dvou měsících nové stravy, poprvé snad ve svém životě, přestal kašlat. ani teď v zimě se mu kašel nevrátil.
* a jsou další benefity, úžasné zázraky a dary, které nám nové stravování přineslo. zlepšení trávení, zlepšení pleti. konec některých bolestí, zánětů, konec chronického únavového syndromu. je požitek žít život, na který je v těle síla. užívat si, že tělo dobře funguje, užívat si i dary přírody, to neskutečně dobrý opravdický jídlo.









* a zpátky k jídlu. kokosové lupínky jsou dobré jen tak, ale jak už jsem tu jednou psala, opražené se solí....geniální!
všichni zobali a zobali, až nezbylo nic a vykřikovali jsme jééé, to je lepší než čipsy! a taky jsme volali to nevadí, když to hned sežerem, teplý je to nejlepší!...a ono jo, žádný  přepálený tuk, jen ten, co se uvolní z lupínků. přitom je to slané, křupavé, je to i (zdravě) tučné, takže pokud si chcete občas nepatrně zahřešit, doporučuju.
příště se chystám udělat experiment a přidat až na konec pražení, aby nezhořkla, uzenou papriku...to bude báseň. možná.









* tady jsme večeřeli hrášek. k tomu zeleninové krekry ze sušičky, oblíbili si je i na svačiny a na cesty. zpracovala jsem odpad z odšťavněné bio mrkve, k tomu lze přidat třeba cibulku a česnek, trochu odvaru ze lnu, koření, k některým i červenou řepu a pár datlí, rozmixovat, pak udělat placičky a usušit.
* na tom prvním obrázku je i mandlová bagetka, je taky super na cesty. umelu mandle a smíchám s odvarem ze lněného semínka, solí a trochou sody, upeču. stačí kousek, je totiž velice sytá. a dobrá!
* dále jsme měli dva dipy. jeden avokádový. jednoduše mixnu avokádo, k tomu sůl, pepř, citronovou šťávu a je to. zkusili jsme i s česnekem, ale víc nám chutná bez.
druhý dip byl mazací kešu sýr. kešu jsem namočila na dvě hodinky a pak mixovala se solí a troškou lahůdkového droždí. delikatesa!
* stále teď klíčím řeřichu a vojtěšku (alfa alfa)










* takhle nějak vypadá náš oběd. nejčastěji je nějaká luštěnina vařená v pomalém hrnci společně s osmaženou cibulí, česnekem a kořením. protože luštěniny jako zdroj bílkovin máme nejčastěji, téměř denně, snažím se měnit směsi koření, aby chutě byly pestré. máme rádi třeba bazalku s uzenou paprikou, koriandr, římský kmín, kurkumu, kari, majoránku, směs koření na mletá masa, italskou směs a tak podobně.
* k vařeným luštěninám obyčejně bývá trochu tepelně upravené zeleniny, ale tady jsme ani tu neměli. dělala jsem salát: čínské zelí, paprika, okurka, bylinková sůl, citronová šťáva, panenský olivový olej.
* a pak domácí kvašená zelenina - pickles: zkoušela jsem spoustu variací, včetně kimchi, ale největší úspěch má vždycky to nejjednodušší zelí s mrkví asi pět dní kvašené, jako zrovna máme tady. k tomu hrst polníčku, troška klíčků z vojtěšky a je to.
* ještě mám pár fotek jídla a chystám se ještě pokračovat. je to přece zásadní součást života. jídlo, jeho příprava, a taky radost, kterou nám jídlo přináší :-)

* tak co, Rozmar, už dobrý? dost slaný to bylo? slibuju ještě víc slaných fotek a článků časem.

2 comments: