co jsme jedli v březnu II * what we ate in march II

tady je čočkový chlebíček ze sušičky. je v tom naklíčená čočka, slunečnice, nějaké koření, česnek...moc dobré.

na mírně opečený lilek jsme udělali raw "kečup" z mixované mrkve a červené řepy. na to avokádo, klíčky...a místo sýra pražené mandle v umeoctu trochu pomleté. na lilek ale měla Dívka reakci, takže ho asi kupovat nebudeme.

rozhodla jsem se pro alternativní přezdívky Dívka a Chlapec, univerzálnější, neutrálnějsí a pro ty mý větší děti taky jaksi důstojnější. ale Opi a Sokol jsou to pro mě stále...

moje první raw polívka. dýňová. rodina dostala navrch i smažené žampiony. a ta polívka byla jemně ohřátá, ne studená!

vždycky jsem si myslela, že je raw strava móda a trochu blbost. protože sama jsem dlouho nebyla schopná strávit syrovou zeleninu, byla pro mě těžká. ale už můžu a víc a víc po syrovém toužím...

pozoruju, jak skrz sebe vidíme svět, jak je to omezující a poučné... o SCD jsem si taky myslela, že je to blbost. no jo, jojo...muselo to ve mně ležet delší dobu, než se ty podivné informace uležely a já si přestala ťukat na čelo.

když jsem stále víc četla zkušenosti lidí, kteří si těmito systémy stravy vyléčili nemoci podobné a stejné, jako je ten můj kámen úrazu...musela jsem zkusit tyhle obě blbosti. SCD mi tak neskutečně pomohlo. otevřelo mi nový život a teď je možná čas na ještě víc života. nedávám si cíle. nedávám si omezení. nepotřebuju za každou cenu 100% raw, 100% vegan, 100% dokonalost. nepotřebuju zákazy a omezení. potřebuju život, zdraví, radost. radost i z jídla. a tak to je. velký věci se dějou. velký lekce pro mě.

přeju si nezavírat si mysl před tím, co neznám. přeju si nenechat se omezovat svými soudy a představami. přeju si přistupovat k věcem svobodně, tvořivě, bez odsudků a hodnocení, bez posměšků, pokorně.

no není to jídlo krásný?