* přešívačka šatů z HM, které jsem kdysi dostala. nepadly mi, ale ta barva a jemný materiál...ó! konečně na ně došla řada. byly bez rukávů, se spodničkou, strašně volné v pase. ze spodničky jsem udělala límeček a rukávky a živůtek zúžila. maj prima kapsy.
* užívám si tu barvu, mírně zavadlou a jakoby matnou, charakterově trochu jako růže, když uschnou. užívám si límeček a spodnička mi nechybí...i když možná si ušiju nějakou ještě. aby vykukovala.
*
a tak to, co bolí, nás ale posiluje a pak už, příště, to nikdy tolik nebolí. jsme víc svědci, díváme se z větší dálky sami na sebe a nejsme tak moc uvnitř. tam, kam dáváš a dáváš, aby tam něco bylo, ale nevrací se ti, dávat přestaneš, už prostě nemůžeš. někdy ale pak tam nic není, takže to nedrží a spadne, tudíž. překvapeně poté zjišťujeme, že máme víc sil. to cítíme nade vší pochybnost, čistě a jasně a okamžitě. odhalili jsme černý díry ve svých životech a už je nekrmíme. zamáčkneš slzu a možná to zamrzí. možná je těch slz víc a zamrzí to taky víc. ale pak, když ze sebe neplýtváme, z těch sil, kterých jsme náhle plní, až přetékáme, vytryskne svěží bohatý pramen, suchý kytky vyhodíš a natrháš čerstvý.
život je barevný a voňavý a radostný, jen tím, že je živý. nádhera.
No comments:
Post a Comment