venku * outside

* sedí u stolu a kreslí. občas se jdu podívat.

koukni, tady bude to bílý sklo.

no to je krása, krása!

a dívej tady, ten sklon křídel hodně dělá, viď.

dělá, jo, opravdu hodně. tady ten je takovej jako rezignovanej, nebo že se ukládá k spánku. a tenhle je ochránce.

přitom je to jen pár centimetrů skla, a taková změna.

no jo. a výraz v tváři. a barva proužků, všechno to tam pracuje nějak. to je síla.

a chceš muže, nebo ženu?

já nevím, co myslíš?

je pro tebe, tak si řekni.

zatím to vypadá spíš na muže. samozřejmě s dlouhými vlasy.

* jdu nažehlovat výztuhu na díly střižené včera. ta barva mě blaží, už ho v tom vidím. chci si dát záležet, tolik si to zaslouží. a ještě víc si zaslouží, přeju si... na starým ubrusu jsem nacvičovala kapsy. teda dělala jsem je už kdysi, ale raději ještě trénuju, abych tu krásnou petrolejku nezkazila.

* včera ráno setkání. je to tak, lidi spolu žijou, ale třeba pak už ne vždycky, ne často se potkají. ale my někdy jo. je to to ono pokaždý. je to tak třeba, někdy být jen spolu, neřešit domácí úkoly, hloupý řeči, rozbitý věci a pomuchlaný věci a školní věci a práci. je to tak třeba, povídat si. přitulit se, jít spolu za ruku. neomrzelo mě to ještě, za ty roky. takže včera na výletě, pro látky a vůni čaje a vůni růží. čaj pro něj a růže pro mě. koupil mi pár bílých králíčků na režně tkaném podkladě. a další, francouzský králíčky na rafinovaně zaprášené modré jsem si koupila sama, krása. a Opičce jsme koupili pár triček s legračními nápisy ve výprodeji. když vidím kvalitu materiálu a zpracování, ani bych za to víc peněz nechtěla dávat. ale ona je in. a ještě nějaké čepice pro ni a Sokolovi to, co si tajně přál, ale neřekl si. jen si tak nenápadně prohlíží...je potřeba dávat pozor, co. a mým drahým přítelkám taky něco, něco růžovýho :-). a boty za úplně směšnou cenu pro mě. takový utrácení nezamrzí.

* ale hlavně, naše rozhovory. za chůze, v autě, u stolu. pozoruju ho, jak se tváří, jak se cítí, zajímá mě, co si myslí. vždycky. jeho jsem si vybrala a nikdy mi to nebylo líto. vzácný čas spolu. vzácný člověk vedle. řeči, kterých není nikdy příliš. nevšední pozorovací talent, vhled a detailní postřeh, empatie, humor, pozornost... ne, to se fakt neomrzí. a naše děti společný. děkuju za všechny tyhle dary, který opečováváme.

* aby bylo jasný, jsme lidi. jsou věci, který jsou, je dobrý to vědět, snažit se je změnit. nemá cenu to krmit, moc rozebírat, babrat se. ale víme o tom, je to. každej někdy narazí na druhýho, nebo do něj. jsou chyby, jsou blbý dny, jsou věci, ve kterých je těžký se změnit, je ublížení, bolest... je to prostě lidskej svět. ale je touha být spolu, být třeba i o chlup lepší, aby mu se mnou bylo líp. a na druhý straně taky. jsou rozbitosti, ale je snaha je opravit. jak jsou ty tabule u silnice: MUSÍME TO OPRAVIT :-) a smajlik. jsou blbý řeči, chvíle, kdy nevidím druhýho, ani sebe pořádně. ale je spousta příležitostí si to vysvětlit. je tolik šancí se omluvit. je tolik chvil na to, říct si, jak se máme rádi.

* jak jsme rádi spolu, pořád.*

♥

*

 fotky od Sokola a Opi. 

já ptactvo krmím, Sokol fotí. 

OpiŽENA 

je 

otuŽENA

*