My photo
calenndula@gmail.com * DOLL MAKER, Czech * PANENKÁŘKA *

June 1, 2017

den dětí * children day









































* dnes bylo mnoho radosti. ráno snídaně - palačinky se zmrzkou. dělala jsem jako teď vždy banánovou a máme čtyři druhy: banánová s vanilkou, vanilková s rozinkami, perníčková s rozinkami a čokoládová. je to velice jednoduché na přípravu, banány dají zmrzlině geniálně smetanovou texturu a je to nebesky dobré. moc jsme si pochutnávali na té čokoládové, uá! teda já jsem jen oblízla stěrku z mixéru, zmrzku si dám asi zítra, dneska jsem snídala ptačincové smoothie a taky bych výskala radostí nad ptačincem, věříte mi? banán a ptačinec, pár datlí, to je totiž naprosto dokonalé smoothie a ještě jsem si vyplela záhonek ve skleníku...
* k svačině byl cheesecake s višněmi. nějak to tak vyšlo. cheesecake už nějaký čas nebyl a měli jsme chuť...a bylo třeba trochu odlehčit mrazáku...tenhle jednoduchý cheesecake mi chutná stejně nejvíc.

* běžela jsem do lesa a moje duše i tělo zářily radostí a bezhlesně výskaly. uvědomila jsem si, že to křišťálově bíle průzračné světlo, které tryská v radostných gejzírech z mého těla vzhůru a dotýká se nebe, kde se spojuje s energií Vesmíru, tvoří svým tvarem něco jako atomový hřib. akorát tak nějak naopak. až se tohle bude dít všem lidem alespoň na chviličku každý den, nebudou žádné atomové hřiby už nikdy.

* vždycky když zahájím svůj běh, nemůžu. připadá mi nemožný, že bych mohla uběhnout tolik jako minule. před pár lety s holemi, kousek od vozíku. předloni ještě velký zhoršení a potíž s chůzí. loni ještě oteklé klouby a strach z procházek i z běhu. ale začala jsem aspoň na trampošce, předloni. všechny ty skoky, kroky, minuty proskoků a běhu na poddajném podkladu se vtiskly do mýho těla a den po dni ho posilovaly. po celý rok každé ráno kroky a skoky, den po dni. 
když jsem seskočila z trampošky a vyběhla do lesa, ještě to někdy bolelo. a ještě i otoky byly, takový jako výhrůžky poslední...trvaly ale jen první měsíc. jako když máš blbýho chlapa, co tě mlátí a opustíš ho, a už bydlíš někde daleko a on na tebe nemůže, ale občas zavolá a je hnusnej. chvilku ti zatrne a zhorší ti to náladu...ale den po dni žiješ, zjišťuješ, že si zasloužíš něco lepšího a makáš na tom...a pak najednou vidíš, že už nikdy se nikdo k tobě takhle chovat nebude. a víš, že běžíš volně a svobodně.

* vždycky když zahájím svůj běh, připadá mi nemožný. že to uběhnu. ale nesoutěžím a nezávodím. jako jo, trochu sama se sebou. říkám si: tak tohle, holka, pro tebe byl před rokem velkej výkon. a dneska? brnkačka, viď. a usmívám se. ale nechci závodit a soutěžit, chci běžet teď a tady, pod rozsvíceným sluncem a nebem, chci běžet lesem a dýchat pravidelně a cítit vůni jehličí. chci slyšet zpěv ptáků a hudbu v uších, cítit svý svaly a klouby a zázrak pohybu, že mý tělo žije. chci být tady a teď a ztratit se v pravidelném rytmu kroků, nádechů a výdechů, hudby, v rytmu svýho šťastnýho srdce, ve spojení mezi Nebem a Zemí. běžím teď a tady a je mi jedno, jak dlouho a jak daleko. dokonce bych řekla, že běžím ten nejpomalejší běh, že v tom tempu se pokládám do pohybu tak, abych ho co nejvíc prožila a prodloužila, jestli víte, co myslím. položím se do toho a rychlost pro mě opravdu není žádná veličina, rychlost neexistuje.
* na začátku, když jsem začala a byla ráda, že vůbec chodím, jsem chtěla uběhnout jeden kilometr, to byl můj cíl. uběhla jsem tři kilometry. a dneska...s*e*d*m*  a  p*ů*l...  :-D jen já vím, co to znamená. jak moc jsem za tohle vděčná.

* běžela jsem do kopečka a kousek přede mnou najednou běží veverka. zastavím a dívám se, hupsne na strom a začne stoupat po zadní straně kmenu. ale když je asi v úrovni mých očí, stojím tak asi tři metry od toho stromu, najednou vykoukne malá hlavička zpoza kmene stromu. ta malá rezavá hlavička se rýsuje proti obloze, zezadu na ni dopadá svit slunce a vidím i štětičky a chloupky na ouškách. díváme se sobě navzájem pár vteřin do očí. pohled veverce do očí jako korálky...pak zase pokračuje ve své cestě vzhůru na strom. a já ve své cestě vzhůru do kopce. ale mám pusu od ucha k uchu a vyběhnu ten kopec radostně až nahoru, jako nikdy.
ten pohled veverky, její skoky, rezatej pozdrav...beru to jako dárek ke dni dětí. v každým z nás je kousek dítěte. něco čistýho a nevinnýho, co nikdy nezmizí. přirozenost a schopnost se radovat. a tak ať to žije a kvete v nás všech.

5 comments:

  1. Jé, Hani, a já měla stejnej zážitek s veveruškou, bylo to ještě mládě, nadýchaně hebounké a přesně, jak píšeš, to zastavení se na kmeni a zvědavé vykouknutí, usmívala jsem se pak ještě dlouho!
    Ta moje byla černá, s bílým bříškem.
    Píšeš úžasně, to by byla Knížka!

    ReplyDelete
    Replies
    1. to jsou krásný zážitky, viď, ty si člověk schovává, ukládá někde v sobě. dokážou rozveselit, zlepšit celej den.
      Rozmar, jé, děkuju za pochvalu. Ty jsi napsala několik knížek, jsi můj velký vzor, takže když píšeš o Knížce...děkuju. píšu moc ráda, v dětství jsem měla sen stát se spisovatelkou. ale mám velký respekt, pokud psát, tak aby to mělo nějakou formu a smysl. takže buď se na to vykašlu a budu psát beze smyslu, anebo se mi to nějak zformuje a vynoří z nitra - a na to já věřím - a napíše se něco skrze mě samo :)
      prozatím trénuju tady. jako s tím během, taky trénuju :)
      Ty jsi už NĚCO v tomto směru dokázala, ale ještě podporuješ a chválíš druhé, umíš ocenit, to je velká věc - moc si toho vážím. ♥

      Delete
  2. Já potkávám srnky, zajíce a veverky taky. Jediné veverušky jsou zvědavé a cestou na Petřín tak zvyklé na lidi, že se nehnula ani když jsem od ní byla metr. Jen zvědavě mrkala.
    Knížka Hani by se od Tebe četla sama! Mám teď ty oteklé kotníky a po Tvých řádcích mám chuť vyběhnout..
    Žijme a kvěťme, krásné Zu

    ReplyDelete
    Replies
    1. haha, Zuzko, to muselo být krásný, jak veverka zvědavě mrkala :-)
      a děkuju taky, že by se četla ta knížka sama...to je moc mile napsaný.
      oteklé klouby, jé, to bylo hodně nepříjemný a ještě to není ani tak dávno. ale je to pryč, pryč, nebolí už nic...zázraky se dějou, když tomu trochu pomůžeme, věř tomu.
      v kloubech je nějaký zánět, nějaká infekce, klidně i breberky všelijaké...ale podle mého pozorování je důležitý pohyb a strava.
      i když se mi špatně chodilo, začala jsem na trampolíně. každej den, i když ty klouby bolely a byly nateklý, začala jsem skákat. je potřeba rozproudit lymfu, ta pak očišťuje tělo, pročistí i klouby od infekce. i když ze začátku se mi třeba skákalo hodně špatně, po minutách jsem přidávala. a i když na začátku to bolelo, po chvíli už ne. a přidáš víc. anebo vyběhneš ven...
      k tomu dobrý jídlo, který ještě pomáhá k pročištění těla...a budeš závodit se zajíci a srnkami a veverkami :-)
      měj se krásně, Zuzi,
      Hanka

      Delete
    2. Já jsem nedávno byla na lymfatické masáži a pak pila i lymfatický čaj ze zdravé výživy. Třeba by to mohlo, Zuzi, pomoct. ♥
      Akorát ta masáž - to byla síla! Sama o sobě velice příjemná. Ale potom! Dva dny jsem se cítila, jako kdyby po mně přejel buldozer.

      Delete