božena * maxi skirt

* mám nové staré hodinky. když se Sokolem valíme na autobus, nechce se mi lovit v tašce, či batohu mobil a kontrolovat čas, proto jsem vytáhla tyhle staré hodinky. vždycky byly staré, koupila jsem je v bazaru asi před dvaceti lety. ale stále fungují. měly černý pásek a mně ta černá barva nějak už vůbec nesedí. a tak jsem ho ustřihla a nahradila úplně jednoduše jen kouskem bílé gumy. taková maličkost, ale mně to udělalo radost. chlubila jsem se Malině.

mami, prosím tě, jsi jak malá, už mi to říkáš asi potřetí!

no dobře, tak já už dám pokoj, no. ale mně se prostě ten bílej pásek moc líbí!

* maxi sukně jsou strašně fajn. pod ni legíny anebo nic, nad ni mikiny, svetr, anebo jen tričko, prostě do tepla i do chladnějšího počasí. dlouhá sukně hezky schová tělo během dne, kdy cítím, že chci být víc ukrytá. a já se ráda ukrývám. vím, že bych mohla nosit minisukně, ale nechci. mini nosím, ale zásadně přes kalhoty :)...
má pohodlný pružný pas, který se přizpůsobí nedělnímu obědu i šťávovému dni, neodolatelnému cheesecaku i pernějšímu tréninku. je velice pohodlná a nevadí ani, když se trochu zmuchlá. je ženská i s tou mikinou, i s mou oblíbenou červenou bundičkou, vezmu si k ní tenisky...ale když chci být trošku elegantní (jen trošku), unese i baleríny a vypasovaný bílý sáčko s perleťovými knoflíky.

* dole hezky široká a pohodlná na krok, v pase zase pěkně štíhlá s širokými záhyby...nemůžu si pomoct, připomíná mi šaty z dob Boženy Němcové. proto ten můj název - je to prostě sukně Božena. anebo božena. 

Božena je boží žena přece, ne? no není to boží?

* miluju tuhle barvu, starorůžovou. jemná a decentní, zavadlá a zastřená, co se neomrzí. takže  jsem vybrala co nejlépe ladící úplet, který jsem doma našla, a pak šila. a pak jsme to fotily - teda Malina fotila, ona je na to moc dobrá -  a já děkuju. 

a když to bylo nafocený, tak mi přišel poštou úplet přesně v té barvě látky - jemné a decentní. to je prostě ta zákonitost.

* ale to nevadí. nedalo mi to a tak jsem ten původní pas ustřihla a našila nový. barevně se to celé zcelilo a to je ten dojem, který mě ještě víc těší. a ještě jsem zapojila vyšívací stroj...a doplnila výšivkou...květinovou... uááách!

* teď je pro mě sukně dokonalá. ale aby bylo jasno, že dokonalost je jen to, co si vybereme, tím míním třeba i to, co z fotek oříznu, či vymažu...odsunu stranou... přidávám poslední fotku. je na ní vidět trošku víc z té reality, která je v rohu stísněná, s věcmi odsunutými ze záběru - je tam zelák, co mi kdysi dala Alenka, a topeníčko, kterým si v ložnici občas zpříjemňujeme pobyt. je tam vidět kousek trampolíny v zrcadle a skříň napěchovaná látkami - moje zásobárna. potřebovala bych ušít nový závěs a pořád se k tomu nemůžu dostat.
mezitím už jsem ušila nový závěs ze starého ubrusu. jsou tam vidět čela postelí a pak, ještě je tam podprsenka na topení :)

* to jen aby bylo jasno. myslím, že je to tak v životě. může to být dokonalý, pokud víme, kam tu pozornost zaměřit, kam se soustředit, co odsunout stranou. co pak nejen v počítači oříznout a vymazat. co brát v úvahu, počítat s tím, tak to je a to je realita. ale nedávat to do středu záběru. nechat to po stranách pěkně bokem.

to jen aby bylo jasno, dokonalost v nedokonalosti... :-) je to prostě život.