den dětí * children day

* dnes bylo mnoho radosti. ráno snídaně - palačinky se zmrzkou. dělala jsem jako teď vždy banánovou a máme čtyři druhy: banánová s vanilkou, vanilková s rozinkami, perníčková s rozinkami a čokoládová. je to velice jednoduché na přípravu, banány dají zmrzlině geniálně smetanovou texturu a je to nebesky dobré. moc jsme si pochutnávali na té čokoládové, uá! teda já jsem jen oblízla stěrku z mixéru, zmrzku si dám asi zítra, dneska jsem snídala ptačincové smoothie a taky bych výskala radostí nad ptačincem, věříte mi? banán a ptačinec, pár datlí, to je totiž naprosto dokonalé smoothie a ještě jsem si vyplela záhonek ve skleníku...

* k svačině byl cheesecake s višněmi. nějak to tak vyšlo. cheesecake už nějaký čas nebyl a měli jsme chuť...a bylo třeba trochu odlehčit mrazáku...tenhle jednoduchý cheesecake mi chutná stejně nejvíc.

* běžela jsem do lesa a moje duše i tělo zářily radostí a bezhlesně výskaly. uvědomila jsem si, že to křišťálově bíle průzračné světlo, které tryská v radostných gejzírech z mého těla vzhůru a dotýká se nebe, kde se spojuje s energií Vesmíru, tvoří svým tvarem něco jako atomový hřib. akorát tak nějak naopak. až se tohle bude dít všem lidem alespoň na chviličku každý den, nebudou žádné atomové hřiby už nikdy.

* vždycky když zahájím svůj běh, nemůžu. připadá mi nemožný, že bych mohla uběhnout tolik jako minule. před pár lety s holemi, kousek od vozíku. předloni ještě velký zhoršení a potíž s chůzí. loni ještě oteklé klouby a strach z procházek i z běhu. ale začala jsem aspoň na trampošce, předloni. všechny ty skoky, kroky, minuty proskoků a běhu na poddajném podkladu se vtiskly do mýho těla a den po dni ho posilovaly. po celý rok každé ráno kroky a skoky, den po dni. 

když jsem seskočila z trampošky a vyběhla do lesa, ještě to někdy bolelo. a ještě i otoky byly, takový jako výhrůžky poslední...trvaly ale jen první měsíc. jako když máš blbýho chlapa, co tě mlátí a opustíš ho, a už bydlíš někde daleko a on na tebe nemůže, ale občas zavolá a je hnusnej. chvilku ti zatrne a zhorší ti to náladu...ale den po dni žiješ, zjišťuješ, že si zasloužíš něco lepšího a makáš na tom...a pak najednou vidíš, že už nikdy se nikdo k tobě takhle chovat nebude. a víš, že běžíš volně a svobodně.

* vždycky když zahájím svůj běh, připadá mi nemožný. že to uběhnu. ale nesoutěžím a nezávodím. jako jo, trochu sama se sebou. říkám si: tak tohle, holka, pro tebe byl před rokem velkej výkon. a dneska? brnkačka, viď. a usmívám se. ale nechci závodit a soutěžit, chci běžet teď a tady, pod rozsvíceným sluncem a nebem, chci běžet lesem a dýchat pravidelně a cítit vůni jehličí. chci slyšet zpěv ptáků a hudbu v uších, cítit svý svaly a klouby a zázrak pohybu, že mý tělo žije. chci být tady a teď a ztratit se v pravidelném rytmu kroků, nádechů a výdechů, hudby, v rytmu svýho šťastnýho srdce, ve spojení mezi Nebem a Zemí. běžím teď a tady a je mi jedno, jak dlouho a jak daleko. dokonce bych řekla, že běžím ten nejpomalejší běh, že v tom tempu se pokládám do pohybu tak, abych ho co nejvíc prožila a prodloužila, jestli víte, co myslím. položím se do toho a rychlost pro mě opravdu není žádná veličina, rychlost neexistuje.

* na začátku, když jsem začala a byla ráda, že vůbec chodím, jsem chtěla uběhnout jeden kilometr, to byl můj cíl. uběhla jsem tři kilometry. a dneska...s*e*d*m*  a  p*ů*l...  :-D jen já vím, co to znamená. jak moc jsem za tohle vděčná.

* běžela jsem do kopečka a kousek přede mnou najednou běží veverka. zastavím a dívám se, hupsne na strom a začne stoupat po zadní straně kmenu. ale když je asi v úrovni mých očí, stojím tak asi tři metry od toho stromu, najednou vykoukne malá hlavička zpoza kmene stromu. ta malá rezavá hlavička se rýsuje proti obloze, zezadu na ni dopadá svit slunce a vidím i štětičky a chloupky na ouškách. díváme se sobě navzájem pár vteřin do očí. pohled veverce do očí jako korálky...pak zase pokračuje ve své cestě vzhůru na strom. a já ve své cestě vzhůru do kopce. ale mám pusu od ucha k uchu a vyběhnu ten kopec radostně až nahoru, jako nikdy.

ten pohled veverky, její skoky, rezatej pozdrav...beru to jako dárek ke dni dětí. v každým z nás je kousek dítěte. něco čistýho a nevinnýho, co nikdy nezmizí. přirozenost a schopnost se radovat. a tak ať to žije a kvete v nás všech.