veselé přadeno * happy skein

 

* předená jednonitka. 100% ovčí vlna. tlustá efektní příze. vyzkoušela jsem si pro mě novou techniku barvení. pro milovníky duhy...
* takto tlustou jednonitku jsem zkoušela poprvé. nebála jsem se horké vody a s výsledkem jsem spokojená. (a co lanolin, zbyde?) ale myslím, že je to místy trošku moc zakroucené... příště zkusím udělat volnější. za vyčtené rozumy děkuji Vlaďce! živoucí studnice vědomostí.

* světýlka z loňska. dělají stále radost.

* plstěné palčáky. dárek od kamarádky Ditušky. děkuji!

* dárek pro synka. vyplstěná peněženka s obrázkem z filcu. objednávka z dopisu Ježíškovi. obrázek vymyslela Dituška na peněženku pro svého chlapečka, a mně se tak líbila a tematicky se hodila, že bylo zbytečné vymýšlet něco jiného. nic lepšího bych nevymyslela. díky, Dituško.

* ještě jsou další dárky. básnická sbírka od kamarádky mi udělala velkou radost. Linea Fusca. dokonalost je iluze...

* šťastné a veselé *

takže pátek: se připravujem na ty vánoce. chci vyřídit ještě jednu reklamaci, kdy arogance prodejce dosahuje vrcholů, takže chování toho muže nechápu, nechápu, nechápu. kontaktuji poradnu pro spotřebitele a hrozím mu ČOI.
přinášíme domů stromek. "co to tu smrdí?", podivím se, načež objevuji hovno přilepené na špičce větve. nějak se dostalo i na kus vlny, připravené k předení. no nic, vlnu vyhazuji, větev omývám.
"hele, neni tady nějak zima?" topení je studené. muž, zasažen virózou, pobíhá po domě a odvzdušňuje topení. v mezidobí huhňá a leží. oblékáme svetry. synek se diví, že prý pod postelí jsou balíčky "s těma kartónama, jako loni" (míní visačky), a že prý je hned rozbalíme. dost práce nám dá odvrátit jeho pozornost od dárků. hraje si a pozpěvuje "Ježíšek neexistuje..."
usínám v mrazivém pokoji pod studenou peřinou.
sobota: bojujeme oba s virózou. topení je vlažné. svetr nesvlékám. děti se perou. do toho pošta přináší balíček od pana Podlahy, výrobce mého kolovratu, v němž jsou doplňky ke kolovratu. volám výrobci, který nechce poslat peníze, prý hlavně, že mám radost. peníze propašuju do příštího balíčku. ptám se, zda má rád guláš , nebo buchty. až pojede kolem, uvařím. skoro pláču dojetím.
neděle: muž leží s rýmičkou. topení topí. děti zdobí stromek. je krásný, nejkrásnější, jaký jsme kdy měli, nejkrásnější za celý můj život. a voní.

závěr: na to, že v pátek měl být konec světa, tak ještě dobrý! PŘEJEME VŠEM KRÁSNÉ VÁNOCE!

  
aktualizace stavu, čtvrtek: topení jede napůl nebo vůbec, slušivý sváteční svetřík to jistí. mohla bych si na něj vyplstit třeba soba, přemítám. pod stromeček jsme si pořídili elektrický přímotop. snad už tu elektriku nevypnou. a snad bude na účet. 

venku se oteplilo, což je neobvykle příjemné. vysněné Vánoce na blátě! aromaterapie stromku pokračuje. voní a je stále krásný. půlka rodiny, u níž kulminuje rýmička, ho sice necítí, ale raduje se. část rodiny ho ještě cítí, ale raduje se mlčky, neboť přichází o hlas. rodinná komunikace a výchovné působení probíhá huhňáním a šeptem. Vánoce jsou opravdu klidné, jak jsme si přáli, neboť řvát na děti "ukliďte si ten bordel, nebo vás seřežu!" šeptem skutečně nejde.

šeptem se také velice špatně udělují výchovné přednášky prarodičům, kteří vůbec neřeší stav světových nalezišť ropy, ekologickou stopu a trvalou udržitelnost a nadělili dětem hromadu plastových blbostí, které pak doma přehazujeme vidlema. zatlačuju někam do kouta duše sen o dřevěných krásných hračkách. neslyšně polknu při pohledu na podivnou bytost ve slizu a Bionicla. mlčím. vím, že za nějaký čas vytřídím z dětského pokoje několik igelitek polámaných krámů a s podivnou směsí pocitů úlevy i marnosti je vhodím do kontejneru s plasty, aniž by ty hromady kdokoli postrádal. aby z nich vzniklo něco nového a pěkného, co zase potěší nějaké děti. nebo flísová mikinka, ve které se člověk báječně zapotí. (co bych za to teď dala...) 

sedám na gauč a věnuju se RECYKLACI starého ubrusu s pomocí KRÁSNÝCH DŘEVĚNÝCH HRAČEK, které nadělil Ježíšek MNĚ (DÍKY!). kochám se pohledem na STROMEK, ozdobený ozdobami z ovčí vlny (=RECYKLACE CHLUPŮ). k tomu si šeptám, že stromek fakt stojí za h...o, ale znamená to teď něco zcela jiného, než by se zdálo. ta trocha aromatické přírody... pche! 
kdykoli strom zahlédnu,  
MÁM HLUBOKÝ PROŽITEK ŠTĚSTÍ, KRÁSY A LÁSKY. TOTÉŽ PŘEJI I VÁM!

* pěkné svátky *

* pěkné svátky všem.
* do nového roku vše dobré. někdy je to jednoduché. jindy se dobré tváří jako to nejhorší. tak ať to rozpoznáme.
* ať víme, za co být vděční.

* Madona od muže těší v okně. odstíny růžové září. ještě chvíli ať ji nikdo nekoupí...

* ocenění bez závazků *

                                                       


je hezké dostat ocenění. to jako ne že ne. je to milé. někdo si vzpomněl. díky, Míšo. jak dlouho to je? dva týdny? tři? no nejsem žádnej blesk, to teda ne.
už před nějakým časem jsem obdržela ocenění, která jsem ignorovala, neboť jsem nebyla fyzicky schopná to dotáhnout. což se mi stává celkem často. omluvila jsem se za to a poděkovala jsem. holt to nešlo. není třeba se postavit na hlavu kvůli tomu, abych si na stranu blogu přilepila další placku.
takže. děkuji za ocenění. pokusím se zodpovědět otázky. ale nechtějte po mně, abych dodržovala nějaká předem daná pravidla a ještě k tomu jedenáct! dodržuju nějaká pravidla už v životě. čistím si zuby, dbám, aby děti nelítaly s flekem na triku (no dobře, někdy lítaj i s více fleky, přiznávám), občas se najíme. to ostatní od určité doby považuji za dar a skoro nadstandard. byly totiž doby, kdy byl zázrak, pokud jsem vstala z postele. proč? upřímně, myslím, že za to mohla právě i ta pravidla. člověk si vytvoří nějaká pravidla a biče, "protože to jinak nejde", "protože to je slušné", "protože prostě musím". jinou cestu nevidět. duše skrčená někde v koutku vyčerpaného těla pláče. pláče i tělo, ale toho si nevšímáme, protože "to přece vydržím" a "nejsem žádná fajnovka". "jinak to přece nejde". až tělo odmítne spolupráci a to je den, kdy si toho konečně člověk všimne. ale to je skoro pozdě.

původní pravidla tohoto ocenění zní:

1. odpovědět na 11 zvědavých otázek

   2. napsat o sobě 11 jakýkoliv informací

    3. napsat 11 otázek pro nově obdařené

                     4. vybrat 11 blogů, které chcete potěšit oceněním

ale: jednoho dne je potřeba se rozhodnout si udělat taková pravidla, jaká chceme. aspoň tam, kde můžeme.

  

v době adventu se chci věnovat sobě, svým blízkým. udržování domácího krbu, lidského tepla a klidu. to samé přeji i vám.

proto to pojímám tak nějak svobodněji. otázky pro nově obdařené psát nebudu. však ty, co vymyslela Míša, jsou fajn. jestli je chcete zodpovědět, tak můžete.

a já se tedy pokusím:

1. Jaké je Tvé neoblibenější moudro (citát, úryvek z knihy...)

nevím, zda nejoblíbenější. ale vzpomínám si na jednu větu Gregoira de Kalbermattena, která mě oslovila: "Láska, již lze ztratit, není ta, kterou hledám." tolik můj neumělý překlad.

2. Tančíš ráda?

tančím ráda. tančila jsem naposledy v roce 2009, a to už dost bolelo. pak dlouho nic, až zase letos na koncertě kapely mého muže. je to zázrak, radost z pohybu v celém těle, svoboda. jsem za to moc ráda.

3. Když jsi sama, užíváš si to, nebo ti naopak samota vadí?

samotu potřebuju, abych nabrala síly. naštěstí nikdy netrvá tak dlouho, aby mi začala vadit.

4. Máš ráda olivy a jaké, černé či zelené?

olivy mám ráda. černé i zelené.

5.Sbírala jsi nebo sbíráš něco?

sbírám. sbírám snad všechno a raději bych nesbírala. hlavně materiál na budoucí tvoření. zvířecí srst a kousky pěkných látek. "to se bude hodit", myslím si a většinou mám i jasnou představu. jsou to samé báječné a originální nápady! některé z nich i zrealizuju, ale když vidím náš sklep narvaný "materiálem", chci sbírat jen pozitivní energii v nehmotné podobě.

6. Tvůj nejoblíbenější strom?

mám ráda břízu. bříza má ženskou energii a roste všude. nemá zvláštní nároky na půdu. je pružná a nenáročná, přitom krásná. je v ní bělost, čistota a svěžest. v jedné knize o gemmoterapii jsem četla, že léčebný účinek pupenů břízy souvisí právě s povahou tohoto stromu. protože je nenáročný a roste na velkých plochách, snadno se uchytí (je to i náletová dřevina), dokáže pomoct při velmi širokém spektru potíží. životaschopnost stromu odráží jeho léčebné působení. proto je tak zázračná jarní březová míza a proto se při gemmoterapeutické léčbě berou nejprve březové kapky na pročištění těla.

myslím, že bříza je ztělesněním ženské energie, která se nepotřebuje nikam drát agresivní silou, ale svou jemností a láskyplnou nezdolností dosáhne krásného vzrůstu. v tom je bříza neodolatelná.

                                    
                                   7. Bílé či červené víno nebo snad raději pivéčko?
alkohol mě neoslovuje. když nad tím uvažuju, tak nejsem abstinent, protože nic nedělám, nic si neodpírám. spíše bych řekla, že vzhledem k alkoholu jsem indiferent, nic mi to prostě neříká. ani víno, ani pivéčko, ale docela mi chutnalo dětské šampaňské tuhle na dětské oslavě :)

                                                           8. Jsi dítko štěstěny?
                                                                        no jasně!

9. Jaký filmový/literární žánr máš nejraději?

to je těžká otázka.  tak na tu pořádně odpovídat nebudu, to by bylo delší. už stačilo, že jsem se rozepsala o bříze... od doby, co si moje zdraví hledá rovnováhu, vyhledávám nekonfliktní literaturu i film. takže ráda čtu dětem Děti z Bullerbynu, Lauru Ingallsovou-Wilderovou, postel mám obklopenou knihami Jane Austenové a sester Bronteových. taky se tam najde několik kuchařek.

                                                                                                                                                              10. Jak dobíjíš baterky?

ležím. spím. čtu. pozoruju děti. jím. předu, šiju, peču chleba.    

11. Kterou přílohu (rýže, brambory, knedlík, těstoviny apod.) máš nejraději?

 dobrá voňavá rýže a dobré brambory, to je požitek. taky domácí špaldové lasaně... ale sním s chutí všelicos. i když přiznávám, že knedlíky jsou na posledním místě.


co o sobě napsat? zajímá to někoho? 11 informací? no tak to zkusím. stručně. otázky a výkřiky:
ráda nosím sukně. Země! medituju? jsem plná příběhů. co je to politika? je krásné být ženou.

a to stačí.
tak.

posílám ocenění dál. posílám ho od srdce. to znamená, že pokud máte radost, že jsem si na Vás oceněné vzpomněla, mějte radost. a to je vše. nemusíte děkovat, nemusíte odpovídat na žádné otázky, ani vymýšlet nové. nemusíte ocenění ani přijmout. prožívejte klidné předvánoční dny. jde to? když jste žena a matka? není to protimluv? věřím, že to jde. když nepřijmeme to, co nechceme, změníme pravidla. když si někdy ta pravidla vůbec nevytváříme. když respektujeme jen ta, která nám dělají život lepší.

ocenění posílám těm, s nimiž je mi na internetu dobře. je jich samozřejmě víc, ale dnes jsou to tyto skvělé ženy:
Lenka
Jana
Vlaďka
Lenka
Ilona
Jitka
Julie
Mirka

prosím vás, pokud se někdo podíváte a najdete zde sebe oceněnou, nechte tu komentář. zítra napíšu těm, které se dnes neozvou (třeba i všem, uvidíme :).
není jich celých jedenáct. i když jedenáct bych jich hodných ocenění hravě našla. ale dnes jen tak lehce, bez námahy a s radostí. tak, jak chci čekat na vánoce. hezké čekání vám všem.

 

ty staré věci

již nejsem ani mladá, ani dynamická, natož svěží či flexibilní, ale přesto si při pohledu na blog chci připadat alespoň iluzivně produktivní, či snad jen v náznaku dělat ten dojem na jiné (teď jsem to proflákla)? prostě vkládám na blog staré kousky. vznikly už někdy tenkrát. loni? předloni? tak ňák. ňák tak.

nikdy jsem nedělala čepici podle návodu. zvládla bych to vůbec? moje háčkování si vystačí jen s krátkým a dlouhým sloupkem neučesaně hromaděným v nekonečné repetici až do nějakého obléknutelného výsledku. i tu kytičku jsem si snad z prstu vycucala, jak vznikla, moc netuším. ale spotřebovala jsem na nákrčník a čepici moc příjemnou bavlněnou přízi, co jsem vyštrachala někde ve zbytcích "co kdyby se to někdy hodilo" (těch mám fakt hodně, neptejte se kde) (všude). 
zatímco své svěží mládí, kdy mě ještě zdobil narůžovělý (přirozený!) ruměnec ve tvářích, jsem prožila oblečená do černé a v drsnějším stylu (křivák po tátovi to jistil), nyní, kdy se po ruměnci slehla zem, konečně oceňuji i takzvané ženské barvy a jemnější doplňky. inu, k růžové a kytičkám musí některá žena prostě dozrát!

zatímco předchozí kousek byl jarní a podzimní, často i domácí (není to moc teplé), druhý komplet (dovolím si použít ten smělý termín) je určen na zimu. i když začínám se s ním soužívat klidně ještě dost vysoko nad nulou.
obarvila jsem ovčí vlnu a pak upředla. a pak jsem háčkovala. takže to všechno trvalo hodně dlouho. netrvalo by to tak dlouho, kdybych nepárala. ale já párala. asi pětkrát? no, nevadí. to je všechno tím mým živelným háčkováním bez návodů.
nákrčník a čepice jsou fajn. je to předená jednonitka, takže je to docela tenké. přitom ale zahřeje. co u vlny oceňuji, je její "antipotivá" schopnost, že totiž dobře odvádí a pohlcuje vlhkost bez pocitu ovlhnutí, či jak to říct. prostě když člověk jede autem, pak jde ven, do školky, pak zas ven, do školy, pak nakupovat, pak zas ven a tak dál, je mu pořád stejně. ne horko. žádná zapařená hlava a zpocený vlasy přilepený na lebku. tož tak.

obdivuju disciplinované háčkování podle záhadných diagramů a grafů. nejvíc se mi líbí ty babiččiny čtverce a podobně. nejen Rooster Hill bude vědět. 
na Pinterestu zuřivě sbírám návody na háčkování. v angličtině. to bude bžunda, až se k tomu v důchodu dostanu.
no, ale to neni vůbec důležitý. důležitý je to, co seš, vodkaď si přišel a kam deš.

příze pro Evu * skeins for Eva

* příze pro kamarádku. předení není pro mě tak náročné jako šití. dělala jsem je s radostí a doufám, že se budou líbit.
* ještě jsem se nepochlubila, ale mám doma poklad. zatímco některé ženy ocení od manžela jako dárek parfém, značkovou kabelku, šperk, či něco pěkného na sebe, mně udělal manžel velikou radost, když mi zakoupil několik kilo lamích chlupů. mám jich doma pár pytlů a už trochu tahám rozumy ze zkušenějších. tímto moc děkuji, Vlaďko! že bych něco ještě vytáhla z Jitky? cenné rady mi poskytla také Lamaja, která má úžasné lamí výrobky. vážím si každého, kdo se podělí o své cenné zkušenosti. tím staré řemeslo nachází smysl v další existenci.
* koho, či co míním tím pokladem? chlupy nebo chlapa?

hambáč * burger

nejsme příznivci klasického fast foodu. občas upečeme domácí housky (propašuju do nich vždycky nějakou celozrnnou mouku), umeleme maso a uděláme domácí karbanátek, u nějž víme, z čeho je a z čeho naopak (doufejme) není. to se teda neděje zas tak často, ale pro ten pocit to čas od času stačí. 
 i nějaký ten mekáč už (asi jednou) proběhl a u dětí měly prchavý úspěch spíš ty blbůstky, co k jídlu dostaly, než jídlo samo. z něj odvázané nebyly, což mě jen těší a ani se jim nedivím. hranolky jsou pro ně dodnes naprosto neatraktivní pokrm.
filcový hambáč však sklidil nadšení u obou dětí. i když majitelkou má být jen L., ta ho dostala k svátku. už se ptala, jestli si ho může vzít do školy. myslím, že si ho narve do krabičky na svačinu a o přestávce bude machrovat, což je pro mě vysoký stupeň vyznamenání.
hambáč je ušitý z filcu, samozřejmě na stroji (pouze ta houska je šitá v ruce), vycpaný polyesterovým rounem, pošitý korálky. kdybyste nevěděli, tak to s těmi růžovými proužky je slanina. hamburger s volským okem jsem sice ještě neviděla, ale je to takové vděčné na ušití a v Americe určitě mají vše...
ukládá se to všechno do sáčku na stáhnutí šňůrkou s vyšitým nápisem. třeba bude těch pytlíků víc, tak aby se to nepletlo. ne že bych se do toho hnala, spíš jen tak pomaloučku začínám přemýšlet, jak bych udělala chleba nebo toust... tousty děti milujou, protože je mají zřídka. a to je dobře. proč totiž tahle věc nechutná ani myším? asi dobře vědí, proč.

práce mé dcery * my daughter´s work

* to je práce mé dcery. jsem hrdá!  
* první plstěný pytlíček jsem tak moc obdivovala, když ho vyrobila (už před několika lety), že mi ho dcera věnovala. 
* tu druhou růžovou taštičku vyrobila pro svou nejlepší kamarádku k narozeninám. 
* no a třetí taštička je kousek, který šila sama na stroji. poprvé! má zip a podšívku a že není vše nejrovnější, není vůbec důležité. je to recyklace staré mikiny, ze které už vyrostla. na zadní stranu jsme nechaly kapsu.

* this is work of my daughter. i am proud! 
* when she had felted the first  bag few years ago i admired it so much that she gave it to me.
* the second pink bag is made for her best friend as a birthday gift.
* the third one with a frog is the first piece she sewed on sewing machine! it has a zipper and a lining. it is not important that not everything is straight there. it is upcycled old sweatshirt, its pocket is on back side.

NAROZENINOVÝ DORT * BIRTHDAY CAKE

můj blog na delší dobu osiřel, ale už jsem zase tady. pokud i vy jste si na mě vzpomněli s návštěvou, srdečně vás tu opět vítám! snad se mi podaří vložit i některé z dalších fotografií, které doma syslím. tvoření mi totiž jde líp než dokumentování. 
toto je narozeninový dort pro mého syna ušitý z filcu. (ale neptejte se mě, kdy měl ty narozky. aspoň že to bylo letos...) jahůdky jsou uplstěné z ovčí vlny. už od loňska na mě loudil takové ty malé dortíčky, co jsem kdysi šila. hlavně chtěl ten s jahůdkou. vypadaly jako muffinky. řekla jsem si, že mu udělám k narozeninám něco většího. byl z dortu nadšený. chvilku si s ním hrál a pak povídá: "Mami, uděláš mi i ty malý dortíčky, co jsem chtěl?" tak jsem si moc nepomohla. ale aspoň mám inspiraci, až bude mít svátek.

všechny dobrůtky z dortu se dají odstranit. to je sice pěkné a umožňuje to dětem hezké hry a kombinace, ale když uklízíme a hledáme šestou jahodu, nebo když zavadím o podnos stojící na okraji dětské kuchyňky zrovna když spěchám kolem, přemýšlím, jestli je tam někdy krutě napevno nepřišiju!

 podnos je recyklován ze staré krabice. části jsou slepeny a zajištěny vrutem, lépe vydrží zátěž dětské hry.

 

birthday cake for my son. removable decorations. felt stuffed with polyester. felted strawberries. tray made of old box.

děkuji za vaše zastávky a komentáře!  
Soni, přiznávám bez mučení, že návody mi vůbec nejdou. prostě si neudělám čas, abych ještě při práci fotila, pro mě je jen ten výrobek tak pracný, že ještě dělat návod se mi zdá nad mé možnosti (mám trochu zdravotní omezení a jsem ráda, že jsem ráda). snad se mi někdy povede zdokumentovat práci, pokusím se. ono kolikrát stačí udělat jen pár fotek a je toho hodně vidět, co jinému pomůže. tak třeba někdy příště...

protentokrát aspoň pár slovy: kružítkem jsem udělala kruh, pomocí poloměru toho kruhu jsem ho rozdělila na šest částí, vystříhla. pak jsem si připravila ty boční části. na ně jsem nejprve našila  "krém". je třeba trochu hlídat, aby byl ve stejné výšce a pak to pasovalo.
navrch jsem udělala tu růžovou polevu, klikatě vystřižený kruh o chlup menší než je základ jsem rozstříhala zase na šest dílů. polevu jsem nepřišila extra na ty vrchní díly, ale přišívala jsem ji rovnou, když jsem kompletovala kousky.  je asi jedno, jak se sešijí, jen si někde nechat díry na vyplnění. uvnitř je obyčejné polyesterové rouno, ale fígl je, že se to nesmí moc nacpat. jenom tak napůl, aby dort stál. fakt stačí napůl! já to nacpala nejdřív moc a pak jsem ubírala. pak zase prošít strojem.

trubičky jsou 2 obdélníčky filcu zarolované do sebe. navrchu pak udělané to zdobení, všechno z filcu. ale viděla jsem, že to někdo dělal i z tenké stužky.
ty pusinky dělám tak, že to je docela prekérní popsat, ale našla jsem to krásně vyfocené tady. a mrkněte taky na super další návody tady!

no a jahůdky jsem dělala snad celý den, nejdřív jsem je uplstila jehlou, vyšila ďubky a pak to zelené: šťopka je srolovaný malý obdélníček filcu prošitý a přišitý k jahodě přes lístečkovou hvězdičku.
tak co, stačilo to? :) jsem vypotila první návod na blogu, to je pro mě velká událost!

bag * pánská taška

* a bag sewed for my husband. the size, pockets, material, color... everything exactly as he wished. corduroy, two pockets inside, long strap with metal carbine for keys inside. free-hand embroidery  - drawing by our little son.
* taška pro mého muže. rozměry, kapsy, materiál, barva... všechno přesně jak si přál. manšestr, dvě kapsy uvnitř, dlouhý popruh s karabinou na klíče uvnitř. výšivka na stroji z ruky - kresba našeho synka.

kabelka pro neteř * hand-bag for my niece

* kabelka pro mou neteř. jak je vidět, je to už starší kousek, nafocena ještě za chladných dnů.
* trochu jsem se obávala, zda bude ta dvacetiletá slečna potěšena dárkem ode mne...ale ano! prý hned vyrazila s kabelkou ven a sklízela pochvaly.
* mám radost, že jsem tuto kabelku zvládla ušít bez střihu či návodu (vlastně i tu s prasetem). využila jsem postupy, které jsem se naučila s Marinou.
* též můj milý kabátek s plstěnými aplikacemi.
* když skřížíte boty se svetrem, vznikne nová odrůda obuvi, takzvané svetrovky. je to super recyklace, pro jaro a podzim výborná. hezky se nosí i pod kalhoty. svetr je vybrán kvalitní, s vysokým podílem vlny. rukávy jsem použila na tyto boty, výroba mi trvala asi 15 minut. ze zbytku svetru mám ušitou zimní kabelku. a protože mi všechno poněkud déle trvá ( viz fotky ještě v zimním kabátě :), tak fotku kabelky vložím snad příští zimu... nebo léto... snad... ;-)

burning bush * hořící keř

 

* manšestr a samet, výšivka na stroji z ruky. návod a střih časopis Marina. je k mání!
* velvet and corduroy, free-hand embroidery. tutorial and pattern Marina magazine.

kabelka s prasetem * pig hand-bag

* kabelka pro kamarádku. s přesným zadáním rozměrů, barvy, výšivky, kapes, místa pro klíče. i to prase mělo svůj jistý tvar a místo.
* hand-bag for my friend with the exactly specified proportions, colour, embroidery, pockets, place for keys. even the pig has its certain shape and a place.

children´s kitchen * dětská kuchyňka

 tak tohle jsou ty "okróžené erteple"!

 

* něco do dětské kuchyňky, pro jednu, či možná dvě holčičky? to se to bude panečku vařit!
* something for children´s kitchen, for one or maybe two girls?