již nejsem ani mladá, ani dynamická, natož svěží či flexibilní, ale přesto si při pohledu na blog chci připadat alespoň iluzivně produktivní, či snad jen v náznaku dělat ten dojem na jiné (teď jsem to proflákla)? prostě vkládám na blog staré kousky. vznikly už někdy tenkrát. loni? předloni? tak ňák. ňák tak.
nikdy jsem nedělala čepici podle návodu. zvládla bych to vůbec? moje háčkování si vystačí jen s krátkým a dlouhým sloupkem neučesaně hromaděným v nekonečné repetici až do nějakého obléknutelného výsledku. i tu kytičku jsem si snad z prstu vycucala, jak vznikla, moc netuším. ale spotřebovala jsem na nákrčník a čepici moc příjemnou bavlněnou přízi, co jsem vyštrachala někde ve zbytcích "co kdyby se to někdy hodilo" (těch mám fakt hodně, neptejte se kde) (všude).
zatímco své svěží mládí, kdy mě ještě zdobil narůžovělý (přirozený!) ruměnec ve tvářích, jsem prožila oblečená do černé a v drsnějším stylu (křivák po tátovi to jistil), nyní, kdy se po ruměnci slehla zem, konečně oceňuji i takzvané ženské barvy a jemnější doplňky. inu, k růžové a kytičkám musí některá žena prostě dozrát!
zatímco předchozí kousek byl jarní a podzimní, často i domácí (není to moc teplé), druhý komplet (dovolím si použít ten smělý termín) je určen na zimu. i když začínám se s ním soužívat klidně ještě dost vysoko nad nulou.
obarvila jsem ovčí vlnu a pak upředla. a pak jsem háčkovala. takže to všechno trvalo hodně dlouho. netrvalo by to tak dlouho, kdybych nepárala. ale já párala. asi pětkrát? no, nevadí. to je všechno tím mým živelným háčkováním bez návodů.
nákrčník a čepice jsou fajn. je to předená jednonitka, takže je to docela tenké. přitom ale zahřeje. co u vlny oceňuji, je její "antipotivá" schopnost, že totiž dobře odvádí a pohlcuje vlhkost bez pocitu ovlhnutí, či jak to říct. prostě když člověk jede autem, pak jde ven, do školky, pak zas ven, do školy, pak nakupovat, pak zas ven a tak dál, je mu pořád stejně. ne horko. žádná zapařená hlava a zpocený vlasy přilepený na lebku. tož tak.
obdivuju disciplinované háčkování podle záhadných diagramů a grafů. nejvíc se mi líbí ty babiččiny čtverce a podobně. nejen Rooster Hill bude vědět.
na Pinterestu zuřivě sbírám návody na háčkování. v angličtině. to bude bžunda, až se k tomu v důchodu dostanu.
no, ale to neni vůbec důležitý. důležitý je to, co seš, vodkaď si přišel a kam deš.
jj nejlepší je to jen tak .. sem tam a tam sem ... a když to není ončo, tak upárnout a znovu ... prostě od oka a ono to pak je tak prďácké... někdy návody beru moc vážně a jindy je hodím prostě za hlavu ;-) ... svět je takový, jak si ho uděláme ...
ReplyDeletepřesně tak, Leni. udělat si to, jak chci. a když se to začne ubírat někam jinam a zjišťuju, že to není to ono, dá se "upárnout a znovu". dík za zastavení. myslím, že o tom, jaký si chceme dělat svět, něco víš :)
ReplyDeleteAhoj Haninko♥ ..tak koukám ,že zase jedeš jak čert:-)) jsi šikulka máš to moc pěkné ..myslím všechno nové co jsem já neviděla a ta vlna je boží!! na vlnu já jsem jak hamťa :-)..
ReplyDeletejak se máš ???já doufám ,že jen a jen dobře : moc Ti to přeju !!!!!já teď ten můj blog taky zanedbávám šiju ,ale hůž vidím a proto se počítači co můžu vyhýbám ..ale nakukuji :-))měj se krásně já zase přijdu nakouknout a pozdravit ...♥♥♥
ahoj Táničko!!!
ReplyDeletemám se dobře, když toho po sobě nechci moc. vytáhla jsem staré fotky a vypadá to možná, že jedu jak drak, ale spíš tak pomaličku po krůčcích něco zkouším. jsem ráda za každý ten krok, doslova!
doufám, že máš spoustu radostí s Jakoubkem a nic nebolí.
měj se krásně, opatruj se ♥
Hani, máš u mě na blogu překvápko! Užij si to:o))). Páčko Míša
ReplyDeleteMíšo, už jsem si to užila a ještě si to moc užiju! ty víš moc dobře, jak to myslím... ale teda dík, no.
ReplyDelete:-)