hambáč * burger

nejsme příznivci klasického fast foodu. občas upečeme domácí housky (propašuju do nich vždycky nějakou celozrnnou mouku), umeleme maso a uděláme domácí karbanátek, u nějž víme, z čeho je a z čeho naopak (doufejme) není. to se teda neděje zas tak často, ale pro ten pocit to čas od času stačí. 
 i nějaký ten mekáč už (asi jednou) proběhl a u dětí měly prchavý úspěch spíš ty blbůstky, co k jídlu dostaly, než jídlo samo. z něj odvázané nebyly, což mě jen těší a ani se jim nedivím. hranolky jsou pro ně dodnes naprosto neatraktivní pokrm.
filcový hambáč však sklidil nadšení u obou dětí. i když majitelkou má být jen L., ta ho dostala k svátku. už se ptala, jestli si ho může vzít do školy. myslím, že si ho narve do krabičky na svačinu a o přestávce bude machrovat, což je pro mě vysoký stupeň vyznamenání.
hambáč je ušitý z filcu, samozřejmě na stroji (pouze ta houska je šitá v ruce), vycpaný polyesterovým rounem, pošitý korálky. kdybyste nevěděli, tak to s těmi růžovými proužky je slanina. hamburger s volským okem jsem sice ještě neviděla, ale je to takové vděčné na ušití a v Americe určitě mají vše...
ukládá se to všechno do sáčku na stáhnutí šňůrkou s vyšitým nápisem. třeba bude těch pytlíků víc, tak aby se to nepletlo. ne že bych se do toho hnala, spíš jen tak pomaloučku začínám přemýšlet, jak bych udělala chleba nebo toust... tousty děti milujou, protože je mají zřídka. a to je dobře. proč totiž tahle věc nechutná ani myším? asi dobře vědí, proč.