* šťastné a veselé *

takže pátek: se připravujem na ty vánoce. chci vyřídit ještě jednu reklamaci, kdy arogance prodejce dosahuje vrcholů, takže chování toho muže nechápu, nechápu, nechápu. kontaktuji poradnu pro spotřebitele a hrozím mu ČOI.
přinášíme domů stromek. "co to tu smrdí?", podivím se, načež objevuji hovno přilepené na špičce větve. nějak se dostalo i na kus vlny, připravené k předení. no nic, vlnu vyhazuji, větev omývám.
"hele, neni tady nějak zima?" topení je studené. muž, zasažen virózou, pobíhá po domě a odvzdušňuje topení. v mezidobí huhňá a leží. oblékáme svetry. synek se diví, že prý pod postelí jsou balíčky "s těma kartónama, jako loni" (míní visačky), a že prý je hned rozbalíme. dost práce nám dá odvrátit jeho pozornost od dárků. hraje si a pozpěvuje "Ježíšek neexistuje..."
usínám v mrazivém pokoji pod studenou peřinou.
sobota: bojujeme oba s virózou. topení je vlažné. svetr nesvlékám. děti se perou. do toho pošta přináší balíček od pana Podlahy, výrobce mého kolovratu, v němž jsou doplňky ke kolovratu. volám výrobci, který nechce poslat peníze, prý hlavně, že mám radost. peníze propašuju do příštího balíčku. ptám se, zda má rád guláš , nebo buchty. až pojede kolem, uvařím. skoro pláču dojetím.
neděle: muž leží s rýmičkou. topení topí. děti zdobí stromek. je krásný, nejkrásnější, jaký jsme kdy měli, nejkrásnější za celý můj život. a voní.

závěr: na to, že v pátek měl být konec světa, tak ještě dobrý! PŘEJEME VŠEM KRÁSNÉ VÁNOCE!

  
aktualizace stavu, čtvrtek: topení jede napůl nebo vůbec, slušivý sváteční svetřík to jistí. mohla bych si na něj vyplstit třeba soba, přemítám. pod stromeček jsme si pořídili elektrický přímotop. snad už tu elektriku nevypnou. a snad bude na účet. 

venku se oteplilo, což je neobvykle příjemné. vysněné Vánoce na blátě! aromaterapie stromku pokračuje. voní a je stále krásný. půlka rodiny, u níž kulminuje rýmička, ho sice necítí, ale raduje se. část rodiny ho ještě cítí, ale raduje se mlčky, neboť přichází o hlas. rodinná komunikace a výchovné působení probíhá huhňáním a šeptem. Vánoce jsou opravdu klidné, jak jsme si přáli, neboť řvát na děti "ukliďte si ten bordel, nebo vás seřežu!" šeptem skutečně nejde.

šeptem se také velice špatně udělují výchovné přednášky prarodičům, kteří vůbec neřeší stav světových nalezišť ropy, ekologickou stopu a trvalou udržitelnost a nadělili dětem hromadu plastových blbostí, které pak doma přehazujeme vidlema. zatlačuju někam do kouta duše sen o dřevěných krásných hračkách. neslyšně polknu při pohledu na podivnou bytost ve slizu a Bionicla. mlčím. vím, že za nějaký čas vytřídím z dětského pokoje několik igelitek polámaných krámů a s podivnou směsí pocitů úlevy i marnosti je vhodím do kontejneru s plasty, aniž by ty hromady kdokoli postrádal. aby z nich vzniklo něco nového a pěkného, co zase potěší nějaké děti. nebo flísová mikinka, ve které se člověk báječně zapotí. (co bych za to teď dala...) 

sedám na gauč a věnuju se RECYKLACI starého ubrusu s pomocí KRÁSNÝCH DŘEVĚNÝCH HRAČEK, které nadělil Ježíšek MNĚ (DÍKY!). kochám se pohledem na STROMEK, ozdobený ozdobami z ovčí vlny (=RECYKLACE CHLUPŮ). k tomu si šeptám, že stromek fakt stojí za h...o, ale znamená to teď něco zcela jiného, než by se zdálo. ta trocha aromatické přírody... pche! 
kdykoli strom zahlédnu,  
MÁM HLUBOKÝ PROŽITEK ŠTĚSTÍ, KRÁSY A LÁSKY. TOTÉŽ PŘEJI I VÁM!