My photo
calenndula@gmail.com * DOLL MAKER, Czech * PANENKÁŘKA *

February 11, 2014

cestovní taška * travel bag














































* tuto tašku jsem si přála už dlouho. velká, s kapsami na roztřídění věcí. vejde se do ní spousta zbytností i nezbytností, které nosívám na náš vlněný kroužek. a k tomu ještě i termoska důmyslně uchycená páskem se suchými zipy - tento fígl jsem, ehm ehm, vymyslela totiž já. sama. no ale to je detail, jinak celá taška je podle časopisu Marina, jak jistě zkušené oko vidí na první pohled.
* využila jsem milovanou látku s puntíky, na klopu kapsy zbytek retro látky z dob komunismu (děkuji, Maruško) a staré kalhoty po sestře.
* těším se, že to bude taška na výlety s dětmi. vejde se do ní dostatek jídla a pití...

malá kabelka * small handbag




























* malá kabelka na kosmetiku. oblíbený puntík... podle časopisu Marina.

* small cosmetic hand-bag. beloved dots...

ponožky * socks










* ponožky vánoční, konečně jsem si vzpomněla, že je vyfotím... mé první, nikoli dokonalé, ale je to takové malé moje vítězství. umím plést jen úplně jednoduše. naštěstí mi to vůbec nevadí a nejsem bičována ambicemi po složitějších vzorech a kreacích. vždy nakonec skončím u toho nejjednoduššího. stejně to mám s patchworkem a quilty, žádné velké divočiny, mně stačí docela málo.

kváskový chléb No1

tak tohle je ten nejjednodušší chleba, jaký jsem kdy pekla. upřímně a s nadsázkou, nechoďme kolem horkého bochníku, je to naprosto triviální chleba pro líné a blbé. tedy pardon, nikoho nechci urazit! jen tím chci říct, že není vůbec složitý. už jen ta čísla jsou směšně monotónní: asi tak jedno kilo mouky, necelý jeden litr vody, jedna lžíce soli, jedna lžíce kmínu, jeden velký hrnek kvásku. péct asi tak jednu hodinu. a navíc, u nás doma je to chleba - jednička.
1 - 1 - 1 - 1 - 1 - 1 - 1.  
a proto, je to kváskový chléb nambr van!
jaký si ho uděláte, takový ho máte. to znamená, že jaké do něj dáte mouky, je na vaší chuti. já mám celozrnný kvásek, obvykle namelu půl kila krup a do kila dosypu nějakou žitnou mouku, někdy celozrnnou, někdy ani ne, a pak ještě trochu hladké. čím víc dám hladké, tím víc mě rodina chválí a chléb mizí, též babička více baští, protože chléb je ještě vláčnější a nadýchanější... ale mně leží na srdci i zdraví mých drahých a co si budeme povídat, mně celozrnné pečivo chutná nejvíc... takže smůla, celý hladký nikdy nebude.


a teď už postup:  ingredience odvážíme a líně zamícháme v hrnci




formu vyložíme pečícím papírem a těsto vyklopíme. pomůžeme si stěrkou. používám oválný smaltovaný hrnec. důležité je mít k dispozici pokličku.
hrnec přiklopím poklicí a nechám chleba kynout do druhého dne při pokojové teplotě. obvykle mi kyne cca 12 hodin, ale je potřeba se řídit tím, jak se chleba chová právě u vás. záleží na kombinaci složek, teplotě, jakou máte u vás doma, záleží i na tom, jak se chová zrovna ten váš kvásek. délku doby, kterou chleba nechám kynout, odhaduji podle chuti těsta. nesmí být moc kyselé.



nechám troubu rozehřát na 250°C. pak vložím hrnec s chlebem přikrytý poklicí. zapnu horkovzduch a 30 minut si chleba nevšímám. po 30 minutách vypnu horkovzduch, odklopím poklici, teplotu snížím na 150°C a peču ještě dalších 30 minut. někdy mám dojem, že ani po této době chleba není ještě hotový, tak dobu pečení ještě prodloužím.



my máme rádi praskliny na chlebu, proto jsem se přestala snažit se jich vyvarovat. 
chleba vyklopím na mřížku, sundám pečicí papír (někdy ho použiju ještě i při příštím pečení). a jen se kochám vůní. po vychladnutí se kochám i chutí! ááách!




tento chleba není žádný suchar, na kterém si vylomíte zub. peču ho velmi často také proto, že si ho oblíbila i naše babi, protože má měkké kůrky. střídka je mírně vlhká, v bublinách hedvábně lesklá. je třeba ho krájet až po vychladnutí, aby se nelepil na nůž.




ale pak, ukrojíte patku, mírně vlahou ji potřete máslem... požitek! já si jdu ještě vždycky ukrojit další krajíček. (na poslední fotce se chlebík pyšní domácí jelení paštikou. jednou za život si ji můžeme dovolit, když darem dostanete jelení játra, taková příležitost se nezahazuje...)




* za dobu, kdy peču s kváskem, zkoušela jsem různé chleby. do ošatky, do formy... receptů je na internetu k dispozici dost. pečivo téměř nekupujeme a protože peču chléb několikrát do týdne, vítězí u mě jednoduchost. příprava tohoto bochníku nevyžaduje moc času ani energie. peču ho ve formě - hrnci, proto ho stačí líně zamíchat, žádné hnětení a posilování rukou se nekoná. protože je ve formě, tedy těsto může být řidší, není problém ho udělat celý celozrnný. míchám mouky různě podle toho, co je doma, podle nálady.

* množství ingrediencí v receptu je přibližné. podle toho, jakou kombinaci mouk použijete, mění se přeci jen množství vody, délka kynutí i pečení. proto je dobré bedlivě chleba sledovat a dát mu, co potřebuje zrovna ten aktuální jedinečný váš.

*
* a zde už píšu ingredience poněkud přesněji a jen ve stručnosti opakuji celý postup:

295 g kvásku (jestli se vám víc líbí 300, dejte 300)
1 kg mouky
1 lžíce soli
1 lžíce kmínu
semínka dle chuti
950 ml vody


* kynout přibližně 12 hodin při pokojové teplotě
* péct s poklicí 30 minut na 250 °C
* pak 30 minut na 150°C bez poklice, podle potřeby prodloužit dobu pečení

*

ekohoubička podruhé * eco sponge number two
















* s nostalgií vzpomínám na první ekohoubičky, které jsem podrobovala časosběrnému dokumentování, přerušenému násilně jejich zmizením. tak nějak tuším, že je pohltila nenasytná pračka, jinak si to nedovedu vysvětlit.
* protože ale téma houbiček na nádobí je mé oblíbené, koumala jsem dál...  a pak jsem jednou držela v rukou starý retro župan, poděděný snad ve třetí generaci, ze kterého synek už vyrostl, z kvalitního komunistického silného froté. a bylo to jasné! zase houbičky! zatímco vlna praním a používáním časem jaksi ztuhla, bavlna doufám bude fungovat lépe a déle. mezi vrstvami froté je savá vrstva z bavlněné mikinky. inu recyklace, to je moje. pro jistotu je peru v sáčku.

January 18, 2014

šaty * dress




















* šaty pro dcerku. s broží a čelenkou do vlasů. madeira s podšívkou. šila jsem je už někdy na podzim...

January 16, 2014

vánoční předení * christmas spinning






* dlouho jsem toužebně pokukovala po kolovratu s tím, že bylo hodně jiné práce a tiché spočinutí s vlnou bylo jen snem. to byly měsíce! každý den jsem zavadila okem o mého miláčka a čím dál víc to bylo skoro bolestné, že nemůžu a nemůžu příst. připravovala jsem pro rodinu vánoce...
* a pak to přišlo. chystala jsem to, těšila se. že bude navařeno, napečeno, uklizeno. během prázdnin se domácnost jen tak pošolichá, budeme vytahovat ohromnou mísu salátu a jíst ho naněkolikrát, krabice cukroví budou nachystané, nějaká ta husa nebo co jsme to měli, to se zvládne levou zadní.... a bude ČAS! a KLID!
* a byl ČAS....... a byl KLID........ a byly propředené večery, dlouhé hodiny při pohádkách s dětmi, spočinutí v bezčasí plynutí vlny mezi prsty, kdy vzniká PŘÍZE mým dotykem.
* ne, nenapředla jsem všechno, co je na fotkách. byly to dlouhé hodiny a napředla jsem "jen" dvě bílá velká přadena alpaky. ta ostatní tu byla už dlouho a čekala jen na společnou koupel. 
* ještě jsem začala příst hnědou vlnu, co tu mám, a ta se přede hezky, čokoládově. tu ukážu snad někdy příště.
* předení je pomalý proces. takové přadeno má v sobě dlouhou trpělivou práci. člověk se během ní nějak musí sjednotit v pohybech s kolovratem, v rytmu pohybů rukou a nohou se dostává do podivuhodného zážitku jednoty se strojem a materiálem probíhajícím rukama, dotýkaném prsty. je to výjimečný meditativní stav, při němž mám možnost jen být tady a teď, spočinout v objetí vlny... člověk se vnitřně zastaví, ukotven jen mechanizovanou činností rukou a nohou, činností, jež plyne sama ze sebe a existuje sebou. v srsti zvířat je energie Země, jak samozřejmě roste tráva z Ní, tak samozřejmě se jí zvíře živí. tělo ji přijme samo, bez úsilí zpracuje a Zemi pohnojí tím, co z trávy nevyužije. stejně tak sama a samozřejmě jako tráva roste srst z kůže zvířete, v níž se přeměňuje i část spasené zelené hmoty. součástí této symbiózy stává se i člověk, pokud přede. rukama zpracuje ten dar Země v jednotném rytmu. rytmus má očišťující, uklidňující vliv. jako zvuk srdce, jež vnímá dítě v těle matky. jako dech plynoucí ve spánku, připomínající nám blízkost jiného člověka,  sdílení lásky, života. 
* tělo i duše si odpočine a zhluboka vydechne úlevou.

January 15, 2014

dárky * presents


















* dárky, které mě nejvíc potěšily. od těch, kteří vědí, co mám ráda. vzácní mi lidé.
* dřevěné formy na perníčky nebo sušenky. už léta si je přeju.
* plstěný závěs v mých oblíbených barvách. (ať dělám co dělám, stále se kolem mě opakují.) vím, kolik práce to všechno dalo. jen zavěsit kuličky (a je jich tolik!) je práce na spoustu času. jak teprv trvá kuličky vyplstit... jak dlouho trvá ořezat klacík kapesním nožíkem, to nevím. prý to bylo mnohem déle, než čas plstění a navazování kuliček. visí na čestném místě. obdivuji povrch klacíku, mnohé stopy nože, které se mi nedaří zachytit na fotce.
* taky hodně knížek, jako vždy. (modrá liška mi orosila oči. Z. ví...) miluju ty dětské. nejvíc čteme Astrid Lindgrenovou. troška Baobabu. Rostlinopis a Vánoční knížka. Můj medvěd Flóra, Madynka a Heidi. důležité jsou ilustrace... ležet v posteli a společně si číst a prohlížet. ještě tři další knížky, ze kterých se radujeme, mají nádherné ilustrace, jsem si nechala na samostatný příspěvek, někdy příště.
* nešlo by to bez pomocníka do kuchyně. geniální!
* vánoce byly klidné, pěkné, naplňující. bez všech zbytečností, bez stresů, povinností a spěchu. díky za to.



January 13, 2014

vánoční skřítci * christmas elves



















* o vánocích nám dárky přinesli vánoční skřítci. 
* využila jsem různé zbytky látek (kousky sametu na botky a lněné prostěradlo na obličej...) a dvoje školkové šaty po dcerce. z rukávků nohavice... vycpáno je odpadem z šicí dílny. krásně jemné a nadýchané odstřižky vatelínu jsem dostala z profi výroby, kde šijí bundy. musí se hodně nacpat, aby i po vyprání zůstala hračka stejná.
* to sněžení vůbec nevím, jak se dělá. google to tam sám nějak dodal... tak jsem to nechala. s kýčem totiž nemám žádný problém, ne, nemám.
* skřítci jsou podle Tildy. 

* mám ráda šití z pokladů po dětech. tak s námi zůstává něco z dob, kdy byly menší. neúprosné plynutí času, stále přítomné a nezvratné. přesto se zas a znovu divím...

January 5, 2014

pod mrakem * under the cloud



















* mrak, který měl být rohožkou, ale skončí asi spíš jako polštář. jen ho vycpat. miluju šedou.
* kabelky. jedna jako dárek. staré madeirové halenky. bílou taky miluju.