* dlouho jsem toužebně pokukovala po kolovratu s tím, že bylo hodně jiné práce a tiché spočinutí s vlnou bylo jen snem. to byly měsíce! každý den jsem zavadila okem o mého miláčka a čím dál víc to bylo skoro bolestné, že nemůžu a nemůžu příst. připravovala jsem pro rodinu vánoce...
* a pak to přišlo. chystala jsem to, těšila se. že bude navařeno, napečeno, uklizeno. během prázdnin se domácnost jen tak pošolichá, budeme vytahovat ohromnou mísu salátu a jíst ho naněkolikrát, krabice cukroví budou nachystané, nějaká ta husa nebo co jsme to měli, to se zvládne levou zadní.... a bude ČAS! a KLID!
* a byl ČAS....... a byl KLID........ a byly propředené večery, dlouhé hodiny při pohádkách s dětmi, spočinutí v bezčasí plynutí vlny mezi prsty, kdy vzniká PŘÍZE mým dotykem.
* ne, nenapředla jsem všechno, co je na fotkách. byly to dlouhé hodiny a napředla jsem "jen" dvě bílá velká přadena alpaky. ta ostatní tu byla už dlouho a čekala jen na společnou koupel.
* ještě jsem začala příst hnědou vlnu, co tu mám, a ta se přede hezky, čokoládově. tu ukážu snad někdy příště.
* předení je pomalý proces. takové přadeno má v sobě dlouhou trpělivou práci. člověk se během ní nějak musí sjednotit v pohybech s kolovratem, v rytmu pohybů rukou a nohou se dostává do podivuhodného zážitku jednoty se strojem a materiálem probíhajícím rukama, dotýkaném prsty. je to výjimečný meditativní stav, při němž mám možnost jen být tady a teď, spočinout v objetí vlny... člověk se vnitřně zastaví, ukotven jen mechanizovanou činností rukou a nohou, činností, jež plyne sama ze sebe a existuje sebou. v srsti zvířat je energie Země, jak samozřejmě roste tráva z Ní, tak samozřejmě se jí zvíře živí. tělo ji přijme samo, bez úsilí zpracuje a Zemi pohnojí tím, co z trávy nevyužije. stejně tak sama a samozřejmě jako tráva roste srst z kůže zvířete, v níž se přeměňuje i část spasené zelené hmoty. součástí této symbiózy stává se i člověk, pokud přede. rukama zpracuje ten dar Země v jednotném rytmu. rytmus má očišťující, uklidňující vliv. jako zvuk srdce, jež vnímá dítě v těle matky. jako dech plynoucí ve spánku, připomínající nám blízkost jiného člověka, sdílení lásky, života.
* tělo i duše si odpočine a zhluboka vydechne úlevou.
Krásné :-) Mě fascinují ručně pletené věci – ta představa, že každé to očko měl někdo v ruce, že je v tom jakoby uložená ta energie, jak to někdo pletl... tak předení je vlastně takový vyšší level, kdy už i v té samotné přízi je ta lidská energie :-)
ReplyDeleteA jak to popisuješ, opravdu to zní jako meditace...
Připomnělo mi to, jak jsem teď o vánocích šila na šlapacím stroji. Sice to šlo pomaleji, než na elektrickém, a stehy byly poněkud křivé, ale když jsem se dostala do toho správného šlapacího rytmu a začalo mi to jít, mělo to oproti normálnímu stroji něco do sebe :-)
Hezky napsané!
ReplyDeleteAnnamae, právě na šlapacím stroji, pokud umíš, pak to jde lépe i na kolovrátku. sladit nohy a ruce. energie je uložená, toho, kdo přede, i toho, kdo plete...je to zázračné.
ReplyDeletea ještě víc energie je uloženo, pokud si někdo pere a češe vlnu jako ty, Vladi! tolik lidské energie... obdivuji. tentokrát jsem česala a vlastně i prala tu alpaku, spřádala jsem ji, jak byla ostříhaná. není s tím taková práce jako s vlnou ostříhanou z ovcí, však víš...
Hani, máš krásně napředeno a i moc hezky jsi o tom napsala. Předení miluju ... moc ráda sleduju jak mi mezi prsty kloužou jednotlivé "chloupky" a spojují se do nitky ... a já mám neskutečně krásný pocit z toho, že si umím vyrobit vlastní přízi.
ReplyDeleteJitu, přesně to popisuješ, je to krásný pocit. taky miluju předení. napoprvé ještě to nezajiskřilo, ale hned napodruhé jsem byla ztracená a jsem dosud.
ReplyDelete