Malinin proslov * Malina ´s speech

Vážení a milí přítomní.

dnes jsme tady, abychom si řekli na shledanou, tak čau a mějte se všichni fajn. Díky za všecko, co umíme, co jste nás naučili a tak. * Chce se po mně, abych to řekla nějak hezky, kultivovaně a formálně. Takové ty fráze, že je to jako včera, když jsme byli v první třídě, kdy holky měly culíky a kluci se ještě tvářili roztomile a všichni jsme byli celí vykulení z toho, co se tady po nás bude chtít. 

Měla bych mluvit o tom, jak jsme teď už strašně velcí a je tady ten závažný životní předěl, kdy něco končí a něco nového velkolepého začíná a my všichni stojíme na rozhraní dvou etap, na důležitém rozcestí a teď se rozcházíme a rozbíháme do všech možných směrů. Ano, je to velký okamžik. 

Ale nechci být zbytečně patetická, nemám s sebou kapesník a nechci vás nudit. * V životě jsme se toho stihli už trochu naučit. A tady ve škole jsme toho pochytili víc než dost. 

Díky paní učitelce B. samozřejmě umíme číst a psát, ale především v každém z nás viděla to dobré a dokázala to podpořit. Paní učitelka Š. nás zase připravila na druhý stupeň a díky ní už nikdo z nás nezačíná větu slovem že. * Když jsme luštili zapeklité rovnice o deseti neznámých z legendární sbírky úloh paní učitelky Š., mysleli jsme, že to je naše poslední hodinka. Pak ale přišla vládkyně zkumavek a s ní poslední hodinka číslo dvě. Možná paní učitelka D. tajně doufala, že mezi námi odhalí chemického génia...i když...jak tak na ni koukám, spíš ne. Ne, nedoufala, beru zpět. Každopádně se ale snažila pomoct nám chápat svět a udělat z nás lepší lidi. * 

Na tělocviku to s námi nevzdávali. Pan učitel J. pravidelně děkoval Bohu, za nás, za tak skvělé děti...a paní učitelka P. nás opakovaně posílala na Kamčatku. Bohužel se nikdy zájezd nekonal. *

Ještě dlouho budeme vzpomínat na názornou výuku pana učitele U. Na své hlavě nám například perfektně popsal, co je to závětrná strana kopce. 

 * Musím ale přiznat, že základní věci, které v životě jsou hodně důležité, bych shrnula asi takto: dobrý den, na shledanou, promiň a děkuju. * 

Když totiž smícháte několik desítek dospělých pedagogických pracovníků se všemi jejich životními osudy, osnovami, učebními plány, testy a přípravami, zalijete spoustou nedospaných nocí, promícháte s hromadou nedospělých nevyvinutých jedinců, přidáte k tomu pár lumpáren, okořeníte drzými poznámkami, trápením s rodiči, přikrájíte první zamilování a hormonální bouře, k tomu ještě sem tam nějakou zdravotní indispozici a zavřete to všechno do jednoho tlakového hrnce takové obyčejné školy, může někdy vzniknout až třeskutá směs hrozící výbuchem.

 No a pak se to devět let vaří...

Přestože v hrnci občas stoupla teplota, každý den jsme se potkávali s učiteli a přáli si navzájem dobrý den. A tak to má zůstat. 

I když máte těžkou práci, přejeme vám, ať jsou vaše další dny na této škole co nejvíc dobré. * 

Na shledanou už všichni z nás píšou správně díky paní učitelce W., s níž jsme pronikali do tajů českého jazyka. 

Mimochodem...to nejkrásnější na shledanou nám říkala v šatně paní vrátná, když jsme se po náročném dni ploužili domů. 

* Promiň je důležité slovo. Zkusme každý sám sobě odpustit všechno, co nám nešlo, v čem jsme dělali chyby. V duchu, ale i nahlas se omlouváme za všechno, čím jsme vám, učitelům, vaši práci dělali těžší a čím jsme i sobě navzájem mohli kazit dobrý den. * Toto se týká vás všech, co tu jste. 

Děkujeme, rodiče, za vaši podporu a trpělivost, se kterou jste nás tahali ráno z postelí a vozili do školy. Velký dík patří paní ředitelce a paní zástupkyni, protože především správné vedení dělá naši školu tak skvělou. Děkujeme vám, učitelé, za všechno, co jste nám dali. Nejen fakta a informace, ale i hranice správného chování. I když to nemuselo být vždycky lehké nás učit a vychovávat, jsme teď větší, dospělejší, vzdělanější a snad i lidštější, a to vaší zásluhou. Děkujeme...

a teď vám zazpíváme píseň věnovanou učitelům a vedení školy.

* loučila se se základní školou. četla proslov, který jsme napsaly spolu. přednesla ho výborně a smáli se spolužáci i dospělí... není toho už na mě moc, co by se mohlo příliš nadouvat, ale přesto, vlna mateřské pýchy mnou proplula... za proslov sklidila mnoho pochval. jsme sklidily teda. a to i od úplně neznámých babiček třeba :)

* společenské šaty jsem šila poprvé. tedy v mém podání to není zas taková super hyper echt ofiko hitparáda, to prostě nemůžete chtít po milovnici všeho přírodního. takže hlavní materiál je bavlněné lehoučké plátýnko, bílé s bílým vzorem kytiček. Malina si všechno nadiktovala a jak to chtěla, tak to má. chtěla bílý, má bílý. chtěla tuhle kytičkovou jemnou látku, má ji. chtěla límeček, má ho. chtěla zapínání vzadu, má ho. chtěla nabírání, má ho. chtěla pod kolena, má pod kolena. 

* protože svrchní šaty jsou z průsvitného materiálu, podšívala jsem je, je pod nimi ještě vrstva šifonu. sukně má taky spodničku z šifonu a ještě jednu vrstvu tylovou.

* ale uf, dalo mi to zabrat. jak sebe už mám v oku a v ruce, šiju si podle tohoto střihu šaty vždycky s nějakými úpravami a změnami pravidelně a bez problému, tak na jinou postavu...a taky z klouzavého šifonu a k tomu ten tyl...nebylo to pro mě úplně jednoduché. byla jsem nakonec ráda, že to klaplo. i s nějakým páráním a předěláváním a... nakonec Malina byla spokojená a já taky, myslím, že jí to moc slušelo.

a ten nevypratelnej flíček od fixy, co na nich stihla udělat, ještě než je vzala na sebe  *klasika! furt stejný už od školky!*  tam není vůbec vidět, že ne?