My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

October 25, 2016

prach a prach * dust and dust




YOU ARE A UNIVERSE IN ECSTATIC MOTION

RUMI


* pohyb v této formě existence, v obalu duše, přepravním prostředku pro tento rozměr. jak opojná krása. miluju rána, kdy nemusím nikam spěchat, vstanu a běžím lesem. naplním si duši všemi barvami, odstíny a tvary přírody, hltám očima listy na stromech, nechám se uklidnit vodou v rybníce, dýchám. listí na cestičkách změkčuje dopad a tiše šustí. doma můžu vařit a prát a cvičit a plně prožít každičký pohyb, pocítit svaly, jak se upínají na kosti, vychutnat si pohyby kloubů, i tu trochu bolesti z námahy. je to ta dobrá trocha bolesti, kterou se vyplácí vydržet.
* a ano, přeju si nezapomenout. je to "jen" tělo. zázrak zázraků, ale i prach a prach. dbát, ale tak akorát. je pak jen pár kroků ke kultu, posedlosti obalem, schránkou. člověk zmůže hodně svou prací, odhodláním, disciplínou, touhou, přáním. mnoho dobrého pro zdraví i krásu, pro harmonii. jen aby to pak neuteklo až moc daleko... takový ty holky z posiloven, šikovný a hezký, někdy trochu až moc, moc blond a moc gelový nehty, a pak řasy. natož vlasy. natož prsa.
* je to "jen" tělo. prach a prach, přepravní prostředek, ale i zázrak. fakt, kámo, zázrak. radovat se z toho Daru, vychutnat si ho až do dna, ve všem dobrém, co je nabídnuto. užít si harmonii přirozenosti a krásy a taky pokorně se smířit s jeho hranicemi. s tím, co je dáno. s věkem. s plynutím času. s jeho stopami. chci.

* Lněná tuhle povídala, jak umřela její babička. týden před smrtí si s babičkou povídala. stará paní se svěřila, že vždycky v neděli do kostela nosí dvě podprsenky. dvě, přes sebe. 
a prosim tě proč, babi? 
no šak mam malé prsa. 
aha.
a potom tam ta babička doma ležela, mrtvá, klidná. Lněná ji pozorovala a říká mi pak: víš, muselo to přijít, věděli jsme to. a ona netrpěla, odešla ve spánku. a tak tam tak ležela v posteli a já jsem stejně věděla, že už tam není. že to je jenom tělo, takovej jenom fusak tam po ní zůstal. a koukám na ten fusak a říkám si: no vidíš, babi, a k čemu ti byly dvě podprsenky? a musela jsem se tomu usmát.
Lněná jí koupila polštář do rakve, aby měla měkko pod hlavou. aby měl fusak polštář pod hlavou. a pak ji pochovali.
no a to je sladkost života. nosit dvě podprsenky. 
sladkost života je taky nesmát se babičce, že nosí dvě podprsenky. nic jí na to neříct.
a další sladkost, že i když věděla, že tohle je "jen" tělo, koupila jí polštář za pět set, aby se jí měkce leželo tu chvíli na pohřbu. 
protože tohle je tělo, které nosilo duši mojí babičky. a to tělo si zaslouží péči a respekt.

2 comments:

  1. A Tvoje sladkost je teď ten krásně vínový lak ne nehty, moja, nebo...?

    Já se vždycky tetelím blahem, když ho na Tobě vidím, protože si pamatuju na okamžiky, kdy´s psala o momentech obzvláštní pýchy, že Ty si nehty zvládneš aspoň občas ostříhat a výrýpat špínu:-)) Takže ten lak je teď pro mne takový němý svědek, ukazatel, nakolik seš fit:-D Zatím dobrý! Spacáček vnímám stejně. A stejně nevycházím z údivu. Hezký podzim! J.

    ReplyDelete
    Replies
    1. ano, ano, Jani, úplně přesně, to je moje sladkost života. přesně jsi to trefila. lak na nehtech dostal u mě signifikantnost skutečně dalekou, hlubokou... jak píšeš, byla pýcha, že je zvládnu ostříhat, teď už to má jinej levl, dokonce už i nehty na rukou si lakuju, občas, to Ti je neskutečná sladkost :-)
      a za to, že se tetelíš blahem, že mi to tu napíšeš, já Tě miluju!!! :-)
      děkuju ♥
      p.s. ale teď je nemám nalakovaný, a dokonce i trochu špinavý, zahnědlý vypadaj, ale to nejde umejt ani vyrýpat. zpracováváme hromady jablek. to má zase další význam, že to zvládnu zpracovat. že jsem je trhala a sbírala. jupí!
      což mi připomíná, že lidské ruce nesou v sobě tolik informací, poselství, svědectví...mám ráda lidské ruce.

      Delete