pro kluky * for boys

* květiny podzimní a šití ještě letní. léto, výbuch energie, radosti, pohybu...ještě teď pokračujeme, už to nejsou až tak výbuchy, spíš takové setrvávání, pravidelná rutina školy a práce, procházek, běhu, maličko zabalování, uchovávání a ochrana energie, zahřívání.

* mám ráda podzim. všechny ty barvy a déšť, který Země nabírá a pije, výdech přírody viditelný ve zrání a tlení, ve sladkosti i rozkladu plodů, listů... ráda si pod sukně podvlékám hřejivé vrstvy a kolem krku krásný šály, šátky, přichází chumlací vlněný čas. podzim je ideální pro červené a vínové odstíny barev, hřejou i oči...na podzim zase začínám používat rtěnku. jak si užívám ladění kousků oblečení, jak šťastně si lakuju nehty. jak vděčná jsem za to, že můžu dělat všechny tyhle banality, že si to můžu užít, už můžu, jsou síly i na radostné podružnosti, ladění nepodstatností, vanity fair...

* batoh pro fotbalistu, silný manšestr a podšívku s výztuhou jsem šila na šlapacím stroji, ať Frajera netrápím.

* kalhoty jsem šila pro Oa z manšestru...a stále zdokonalovala střih. teprve ty čtvrté už byly bezvadné...ale jen do té chvíle, než mu zase nějaké to kilo ubylo...takže příště zase ladím... a to je dobře.

* náš způsob stravy mi zabere dost času, jsem ráda, že ho mám. protože nám to jídlo obrátilo celý život naruby, naruby k lepšímu. hladit děti po konečně zdravé kůži. jej, kolik let utrpení a nekonečného zkoušení. ono to nekončí, já vím, člověk musí sám sobě i svým blízkým naslouchat pořád, naslouchat a pozorovat. ale jak to stojí za to, že konečně jídlo je naším lékem a vidím to úplně na všech. když pozoruju, jak září zdravím, klidem, spokojeností, potíže odešly a odcházejí, je to pro mě obrovská odměna. a ráda jdu zase chystat nějakou dobrotu.

* pyžamo je pro Sokola a byly ještě další, ani nevím, zda jsem je sem dávala, ale to je asi fuk. modrá kapsička by taky mohla být pro nějakého kluka, ale nakonec cestuje k drahé ženě, plná pokladů.
on je sice podzim, ale my máme doma pořád tak trochu léto. cvrčci se totiž naučili cvrkat. pár z nich už dospělo. svlíkli se z kůží a nechali je za sebou jako malý bílý košilky. jednoho jsem potkala v koupelně, pak ho Opi honila. cvrkají ve dne, cvrkají v noci a my si představujeme, že jsme u moře... u jezera...že spíme na louce...

pěknej říjen přeju.