***

*  hodný holky všecko dělají pro rodinu. chodí do práce, studujou, vaří teplé večeře, uklízejí a pečou domácí chleby. jejich pohled je něžný a plachý, hlas jemný. čtou přání lidem z očí a plní je dřív, než jsou vyslovena. dělají doma útulno, voňavo a teplo. dávají dárky. vedou sladký řeči a zdraví jako první. přemýšlejí často o tom, jak se asi ten druhý cítí, jestli je mu dobře a pohodlně, a jak to zajistit, aby všem kolem bylo ještě líp. 

* hodný holky jsou tak moc hodný, že se nějakou přírodní zákonitostí kolem nich utvoří vždycky skupinka "odpíračů". odpírač je ten, kdo nepozdraví, nepoděkuje, kdo nedá dárek k narozeninám, kdo s hodnou holkou nemluví. neodpoví na milý mail, na zprávu, prostě ji ignoruje. jen ať si uvědomí, že není důležitá. neviditelná služka, nic víc. odpírač je ten, kdo jí nevrací všechnu tu pozornost a lásku, kterou ona zahrnuje automaticky všechny, protože to jinak neumí. odpírač má vždycky připomínky. když upekla kmínovej chleba, chce mandlovej. když ušila modrý trenky, tak přece chtěl oranžový. když jí koupila jinou školní aktovku, než si poručila. když se mu/jí nevěnuje dost, když nedostane všechen čas a energii hodný holky, když si drze volá s kamarádkou, nebo dokonce s ní chce jet na výlet, dělat si voraženě, co sama chce (!), odpírači můžou vylítnout z kůže. 

* vhodným nástrojem odpíračů jsou posměšky. jedovaté poznámky cezené mezi zuby, i mimika a barva hlasu dělá své. ironie a sarkasmus. dělají to velcí odpírači, ale rychle to pochytí i malí. všimli si totiž, že hodný holky, vystaveny kritice a posměchu, začnou dělat velkou chybu: ještě víc se snaží. vysloužit si pochvalu, zavděčit se, vysvětlit jim to, vždyť oni to nechápou. přece když jsem na ně hodná, oni mi to vrátí. (ha ha.) hodný holky stále vysvětlují totéž, ještě více cvrlikají, ještě mileji se usmívají a obíhají kolem odpíračů kolečka v zástěrce. upečou madlovej a medovej a marcipánovej chleba! k večeři je polívka i druhý! svetr je doma pletený, domácí šunka a vždy napečeno!

* zákon odpírače zní: cukr a bič. hodně biče a špetička cukru. nechválit moc. všechno to snažení shrábnout bez mrknutí jako samozřejmost. připomenout, že polévka má být teplá a příště ne tak slaná. jo a ukliď si tady. máš špinavý okna. pak občas, opravdu občas, aby si moc nezvykala, pochválit. tedy pro pořádek, celý koncept je takový: úplně nejdřív, když ji ještě neměl jistou, je třeba vynést ji do nebes pochvalami, a pak časem, když už je jeho, začít šetřit. setřít ji, pravidelně urazit, utrousit něco hrubého. však ona je hodná, ona se nebrání. jen v šoku ztuhla a vůbec neví, co má dělat, chachá. reakce na tohle nemá v repertoáru. o to víc se bude zase snažit, né? a vsaď se, že něco vymyslí. k večeři bude polívka, druhý a i třetí, ne?

* hodná holka nechápe, jak jí tohle může někdo udělat? jak, proboha, jak? přece ona by nikdy, nikdy...nikdy by se tak nechovala k nikomu. asi to nepochopili. nemůžou tohle dělat, kdyby znali míru mojí bolesti, říká si hodná. a tak já jim to řeknu. a jde a říká, vysvětluje, možná i trochu pláče, možná i hodně pláče. vysvětluje a prosí a odpírači dělají, že nechápou. přece jsem to tak nemyslel, nemyslela! jsi přecitlivělá! nebudeš mít měsíčky? není s tebou k vydržení. a co z toho jako děláš? tohleto že se tě dotklo? sem to přece tak nemyslela, furt ti to řikám. takhle teď mluvěj přece všichni, jsi nějaká divná. a co to vytahuješ, tohle se stalo už před tejdnem, před rokem, to snad nemyslíš vážně?!? a jsi ty vůbec normální? 
* hodná vysvětluje a vysvětluje. minule na mý narozky na mě byli tak zlí, asi nevědí, jak krásný den to má být. musím jim to ukázat, uspořádat každému nádhernou oslavu a splnit všechna přání. a co se stane? zas a znova jim to ukazuje, jak to má být. shrábnou to a? ...nic, vůbec nic se neděje. hodná to nedostane zpátky. nikdy.

* jednou jedna hodná uspořádala oslavu. znala tajné sny toho dotyčného. jeho příběhy z dětství, co si vždycky přál a co by ho potěšilo. celou rodinu zorganizovala a podsunula každému nejgeniálnější nejkrásnější dárek vyjadřující pozornost a lásku. dlužno říct, že její pozornost a lásku. oni by to sami nevypotili. ale hodná ví, jak plnit sny. obdarovala dotyčného a všichni ostatní ho obdarovali, vše v její režii. a co oslavenec? moc dobře věděl, kdo za tím vším stál, že to byla práce hodné holky. byl dojatý. byl šťastný. byl nadšený. byl naměkko. krásně děkoval za oslavu. krásně dojatě poděkoval za oslavu a dárky všem, jen jí ne. ani slovo. ona nešťastná, vzkázala mu, naznačila, že ještě by mohl laskavě poděkovat i jí. co myslíte, dočkala se?
* pro odpírače je typický právě tohle. laskavosti ke všem kolem, jen k ní ne. i kdyby se přetrhla. a pokud nesměle pípne, že taky by něco ráda, odpírač jí vypočítá, co udělal/a pro její rodinu. je to tvoje rodina? jsou to tvý děti? takže to dělám tím pádem i pro tebe. ale jen tak mimochodem, už je ti to snad jasný, pro tebe, přímo pro tebe nic. aby sis náhodou nemyslela, že něco znamenáš, holčičko. aby sis nemyslela, že si snad něco zasloužíš.

* někdy odpírači dělají, že vysvětlení přijali. vysvětlení, jak se k ní chovat a nechovat, podrobný popis, co ona cítí, co ji bolí, co si přeje, co už nemůže vydržet. pozorně poslouchají a vypadá to, že správně pochopili. hodná holka jásá. příště už určitě dostane, co tolik potřebuje. ale bacha. odpírač skutečně vše krásně pochopil. jen to má prostě jinak. dozví-li se, co ona přesně chce, teď zcela přesně ví, co jí nikdy nedá. respekt, pochvalu, kytku, krásný překvapení. odpověď na esemesku, aspoň jednu větu do mailu. ne, ani ň. hodný holky, pamatujte, tak se spolehlivě pozná odpírač. můžete to testnout, říct mu, co a jak a počkejte si, co udělá, či spíš neudělá. odpírač se vždycky projeví spolehlivě. horší je to s těmi polovičatými odpírači, co občas nějakou laskavost utrousí a pak dlouho nic...ale i polovičatej odpírač se časem pozná, stačí pozorovat...trošku času to dá...a už jí začíná pomalu snad svítat. pochopí jednoduchou základní rovnici odnepaměti platnou, že hodná rovná se blbá, a že nic se nemá přehánět, ani láska. na hrubej pytel hrubá záplata a jak se do lesa volá...no znáte to. a pokud se hodná hodně odváže, napadne ji taky to o perlách a sviních. a pakliže k tomuhle dojde, může si gratulovat!

*

* není moc praktický být hodnou holkou. někdy si to holka uvědomí, když je jí už hodně zle. ale nikdy není pozdě a naděje neumírá. pilným tvrdým studiem a nácvikem se toho zlozvyku lze i zbavit. pokud je hodná holka chytrá, pozná, že byla blbá. a pokud není až tak moc blbá, ale opravdu i chytrá, tak se naučí šetřit všemi poklady, které schovává v rukávu. laskavost je velmi vzácný šafrán, který nedostanete všude, tudíž ho všude už zdarma nerozdává. 

* může si nechat jemný úsměv. může si nechat sladký řeči. ale mít to v tom rukávu důkladně a rafinovaně schovaný a velice opatrně distribuovat. ne hned na dlani a na talíři. 
když už teda se rozhodne nebýt prvoplánově hodná, ona nemusí být hned naopak zlá...hned všecky poslat...někam. ne, není třeba. hezky v klidu si držet svý trumfy v tom rukávu a počkat si. na pěkný chování, na odpověď, na laskavost. nechat to uležet. a smířit se s tím, že to taky nemusí přijít. čeká, tiše čeká, tam, kam ona teď zrovna nedává, možná dá něco ten druhej...? řekne něco pěknýho, přinese jí dárek, zavolá, napíše? přece ona to dělala pořád, to je jasný, musí ho/ji to napadnout... hm, ne, ne. mnohokrát se nedočká. zjistí, že na tom tvrdě makala ona. už si na to odpírači zvykli a pokládají za samozřejmost. jaktože to tu dál není? jaktože už nemaká? kam zmizela ta stále otevřená hebká náruč, přehlídka vřelé péče, teplá polívka a čerstvej domácí chleba na lusknutí prstů? a ještě by chtěla i slušný chování? dokonce snad respekt? co si to jen dovoluje, mrcha?

 * mimochodem i ten malej hoch to pochopil. pročtěmámrád. hodný holky nesmějí být jen hodný. on to ví, že ji má rád proto, že je i přísná. a dobrodružná. já ho žeru.

* a ona skousne zklamání. že po dlouhém čekání, zda něco investuje i druhá strana, zda něco dostanou ne všichni kolem, ale i ona, panenka v koutě,...nedostala nic. prostě nic. hovno. hovno je vpodstatě slušné slovo, zaznamenané v SSJČ (Slovník spisovného jazyka českého), mimochodem. skousne poslední hořkou mandli a začne si sama zajišťovat a vybírat sladká jádra života.
zařídí se možná jako Stromová. ona je opět svobodná již dlouho. krásná a soběstačná. nejde o to, že pustila muže k vodě, to není nezbytné. jde o přístup. občas ji muži zvou na rande, mladší, starší, a ona jde a nejde, jak se jí chce. a tuhle ji zval jeden...řekla, že nemůže, že až na podzim. tak si počkal na podzim. a šli. neurvale se jí zeptal na něco. pak zas neurvale na něco dalšího. možná to byla jeho nejistota, nepovedený pokus o vtip, rozervaná duše, nebo cokoli. ale to ji nezajímalo. když s ním tráví čas, tak se má snažit. nesnažil se, nedonesl kytku. ještě řekl pár vět a nebylo v tom nic dobrého, zajímavého, nic pozorného, ani hezkého, nebo vtipného. 
ahoj, řekla.
sedla na kolo a odjela.
kolo je praktická věc.

* hodný  holky strašně potřebujou další hodný holky. protože když to není tam a tam, může to být tady, vždycky tady. hebká náruč, dostatek pozornosti, zájem, láska. sladký řeči. jak se máš, poklade? tak ahoj, drahoušku, jsi skvělá, miluju tě. to není konverzace milenců. ne. kdepak, ony to nemyslí víš jak, no prosim tě, nech toho, jak tě to mohlo napadnout? zcela nevinné rozhovory a esemesky. trochu je to ze začátku jako sranda, ale víš, na to si rychle zvykneš. na jistotu laskavosti, která je tu stále a nikdy za ni nedostaneš facku, ani slovní.
na jistotu zájmu a lásky. jako sestry.
zvykly jsme si na to pole šafránu, které si spolu pěstujeme. na trumfy, které se nemusíš bát vytáhnout z rukávu. naopak, všecky trumfy mezi náma permanentně vyložený na stole a dělit se a vyměňovat a těšit se tím navzájem.
zvykly jsme si na čtení přání z očí. protože když je to oboustranné, je to krása. je to poklad. zlato života.

*
trochu jsem byla nervózní, aby to klaplo. aby byly spokojené. s dárky a s dortem, s jídlem, s hudbou. ony si zaslouží jen to nejlepší. 
týdny předem jsem obezřetně kupovala látky, aby barvy byly přesný, měřila a stehovala, šila jako drak, sondovala, co a jak připravit. šťastný nákupy. fontánky a balicí papíry s kytičkama jedině, ladící mašle, spousta kytek a zeleninu a ovoce. trochu masa.

 ono jako víla může žít z nektaru a sladkých plodů, ale v tomhle světě může zůstat vílou jedině, pokud zároveň má sílu vytáhnout mečík z něžné holinky a švihnout jím tam, kde je třeba. aby zase mohla ladně mečík schovat do holinky a po většinu času ho nechat ukrytý. jen to vědomí, že tam je, dělá divy. takže trocha masa pro razanci a sílu se hodí.

a pak jsem běhala kolem nich kolečka v zástěře. tohle byly šťastný kolečka. nevymýšlely si, ale měly první, druhý i třetí. i čtvrtý. pro vás první i poslední. ten dort jako minule, byl nejlepší. bez cukru a sladký po datlích a medu, kešu krém a čokoláda, luxusní.  jídlo jako minule, celerový hranolky, pár kostí okousat, mňam.
poslouchat, jak se mají. trocha slz bolesti. objetí a pochopení. ale hlavně, vidět, jak se radujou, hodně slz radosti. permanentně orosíno. hodně smíchu a zpěvu a zatanči, chlupáči.
povídat si o lidskosti.
vybrat jen ty správně divoký vlky v sobě a utéct těm zlým.
pomalu a vytrvale směřovat k cíli.
miluju rozhovory s nimi. o životě víc konstruktivním než destruktivním, směřování, co si nemusíme vysvětlovat.
objímat se a být jedna pro druhou. jen náš čas, jen náš. přivez si panenku, tu, co jsem ti udělala, pípla nám ještě doma esemeska. protože nikdy není pozdě na šťastné dětství. nikdy. zvlášť pokud to dětství třeba nebylo jen lehký a člověk je fakticky rád, že už to má za sebou. nikdy není pozdě se radovat, být s milovanými, hrát si, dát si dobré jídlo, pít čaj z růžových plátků, příst bílou a růžovou přízi, skákat a běhat a cvičit, plést ponožky pro panenku, tancovat, odpočívat, spolu, doma, v bezpečí, lakovat si nehty na nohou, zdobit se, vonět se, líčit se, zpívat, poslouchat hudbu, pochutnávat si  a vychutnávat každé sousto, každý tón, každý pohyb, každou bublinu, každé slovo a každou vteřinu.

*