My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

March 30, 2015

lamí šál * llama shawl




































* tak jednoduché a tak mě to bavilo. pár krátkých sloupků a pak jen řetízková oka furt pryč.
* miluju bílou. tahle není úplně čistá, trochu do krémova místy, někde pár šedivých chloupků. upředená před rokem a něco a konečně. do soupravy s čepicí a návleky na ruce. zase se čerti žení a já tu soupravu aspoň teď užiju. šál kolem krku, anebo jen tak přes ramena přes šaty na jaře a v létě.

  jak jsem se těšila. procházka s Říčkou mezi břízami u jezera. jen spolu být. pak sedět za stolem a jíst nic s ničím na másle*. povídat a rozumět a vědět, že ona rozumí. jak to stačí a jak to osvěží. čirá radost. některých lidí se nikdy nenabažím. Říčka a Křehká. ženy jako z 19. století. ani jedna nepije, nekouří, neřekne neslušné slovo. Křehké písmo. její psané pohledy a přání, s vrcholnou pečlivostí vykroužená starodávná písmena. schovávám si její psaní... má toho teď ale moc. jen aby to zvládla. Říčka a její průzračnost. nikdy toho není dost. vždycky je nám líp, jen se slyšíme. mluvit obyčejně. v duchu řvát nadšením, navenek jen mlčet, poslouchat, dívat se na ně a jemně se usmívat. jsem tak ráda, že je mám.

napsala Rosa. píše a já to mohla číst, pár věcí úplně jiných a úplně nových. ach jo, je tak dobrá. těším se, že z toho jednou budou silné knihy lidmi milované. já to miluju už teď. až jsem nad tím no neslzela, normálně bulela.

no...a...vyprávěla jsem mu o tom okamžiku, kdy něco chci vyjádřit, ta nejistota je moje, ale ten člověk si to vezme na sebe. umocnit na druhou a na třetí, jak odraz několika zrcadel naproti sobě se znásobí. je třeba dávat pozor, co vyzařujeme, co odrážíme. ksakru. já to tak nemyslela. už je to dávno. ale pořád se to vrací. některé věci jako by nebyly pochopeny a odpuštěny a to je jedno. některé se vysvětlí a časem vyhladí. ó, díky. ale některé s některými neskutečně stále i po tom čase mrzí. vzít si to k srdci. brát vážně slova, ta svá. pozorně je přežvýkat, ochutnat důkladně, než vyjdou. ani párem volů, ani bekspejsem totiž. ohledy nejsou staromódní. pamatovat. 
a někdy mlčet.


--------------------------------------------------------------
* nic s ničím na másle je cuketa a tofu. pro někoho jako nic. ale moc moc dobrý to bylo a strašně jsme se tím nacpaly obě. plus červená malinká sladká útěcha duše. červený bonbonkový kolečko od Bodamskýho jezera. 

10 comments:

  1. Je překrásný. A ta práce do něj vložená, úplně z toho září...
    Mně trvalo docela dlouho, než jsem změnila honem honem chci to mít hned na udělám to pomalu a pořádně, protože pak mi to bude sloužit dlouho.
    Ty to umíš!

    ReplyDelete
    Replies
    1. děkuju, Rozmarko. bylo pár let, kdy jsem delší projekty nezvládala, neustále ve skluzu, hora restů a důležitějších věcí na práci. teď si užívám, že to dokončím. v mnoha krocích, po malých chvilkách, ale dokončím,,,to je slast. a je fakt, že to v té věci je cítit, ta po kouskách vložená pozornost, to, jak si to vychutnávám.
      a vidíš, hezky ses to naučila, pomalu a pořádně, děláš nádherný věci!

      Delete
  2. je to parádne, a tá farba je úžasná :-)

    ReplyDelete
    Replies
    1. děkuju Ingrid, vážím si tvého komentáře.

      Delete
  3. Krasny sal takovy elegantni.Moc hezka prace.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Eliško, děkuju. mám ze šálu radost.

      Delete
  4. mám podobný najdutý v sekáči... není to jako když se pomalu rodí pod rukama, ale mám jej moc ráda.. na jarní dny, letní noci... a tradičně nádherné snové povídání...

    ReplyDelete
    Replies
    1. Leni, děkuju, to mě dost těší, že někdo čte i moje povídání :)

      Delete