hrášek * peas

* na konci zimy vždycky toužím po zeleni. když raší listí na stromech, mívám slavnostní pocit. ty malé zelené šťavnaté lístky, kterými se naplní ovzduší...naplní se vláhou a kyslíkem... je mi do zpěvu...

* ještě než tohle propukne, zažívám kruté abstinenční příznaky po něčem zeleném k jídlu. v obchodě hledám velké pytle plné zelených lístků špenátu, polníčku, rukoly... jím je jen tak, odšťavňuju, dávám do salátu...

* a teď jsem na to přišla. pociťuju nadšení objevitele...sklízím svůj vlastní salát vypěstovaný na okně!

* viděla jsem pořad s Alys Fowler. ukazuje tam, jak na zahradě pěstuje v miskách hrachové výhonky a po 14 dnech z nich dělá salát. netřeba čekat, až bude teplo venku. krásně to roste na parapetu okna. trocha zeminy na misku. do ní zatlačit pár hrášků, zalévat... netřeba čekat 14 dní. mladé výhonky jsou nejkřehčí a nejšťavnatější. z obyčejného zeleného hrášku koupeného v půlkilovém pytlíku...velký zázrak. aspoň pro mě.

* výhonky stříhám nůžkami, omyju a pak nastříhám na malé kousky do salátu. chutnají báječně, jako mlaďounký hrášek právě vyloupaný z lusků.

* občas  dělám špaldové větrníky. vyzkoušela jsem banánový krém, ale vítězí u nás vanilkový z pudinku. pokud by měl někdo zájem o recept, napište si, pravděpodobně bych ho mohla sem doplnit...;)

na žádost sem ráda 11.6.2015 doplňuji recept pro fenomenální ilustrátorku Zuzku, které kreslí super Karkulky a jiný věci (mimochodem, Zuzko, kdyby ti náhodou sedla výměna v naturáliích, nabídla bych za Karkulku nějaké to přírodní mýdlo mé výroby. ale nijak nenutím, samozřejmě, třeba i na Karkulku ušetřím...)


Špaldové větrníky

(recept upravený podle Pavly Momčilové)
200 g špaldové celozrnné mouky
70 g slunečnicového oleje
4 vejce
1/4 l vody
špetka soli

vodu přivedeme k varu, přidáme olej a sůl a odstavíme. hned vsypeme mouku a rychle hněteme, normálka to míchám vařečkou. mouka se musí dobře propařit.
těsto necháme vychladnout a do chladného zapracujeme vejce.
těsto dáme do stříkacího sáčku a děláme na plechu větrníčky. nafouknou se trochu, tak nechat místo. můžeme potřít rozšlehaným vejcem, ale nedělám to.
pečeme nejdřív při teplotě 200°C 10 minut a neotevíráme troubu. pak snížíme na 150°C a pomalu dopékáme, celkem asi 35 minut. 
(tady si nejsem jistá, zda mi to takhle funguje, jak je to napsané, ale prostě musíme to péct, dokud se nenafouknou a neupečou vespodu dozlatova. ale co nefunguje, to jsem si taky jistá, a to horkovzduch. anebo možná funguje, jak to kdo bere. jednou jsem zapla horkovzduch a jak na to lehké těsto foukal větrák, tak špičky větrníků hezky vlály :)

hotové větrníky rozkrojíme a plníme krémem.
krém dělám z vanilkového pudinku a nějakého rostlinného mléka, ale dá se i z obyč. mléka. to naše děti nesmí. pudink uvařím hustší. cukru moc nedávám, ale nějak osladit se to musí, těsto sladké není. do teplého pudinku zamíchám trochu kokosového tuku, nebo Hery, nebo Alsanu, aby byl krém trochu tučný, ne moc. dělám to od oka, tak sem přesné míry nebudu potit.
když krém vychladne, dáváme do větrníku stříkacím pytlíkem, nebo jen lžící.
výborné je na pudink ještě dát nějaké ovoce, třeba jahody! mňam!

* užívat si každé jídlo. dary Země... Kolibřice psala o hnutí Slow food a Slow fashion - já to viděla prvně u Vlaďky jako Slow clothes. ano, ano, ano!!! pomalé jídlo. pořádně udělané. oblečení ručně pečlivě vypracované, ruční předení, pletení, háčkování. neumouněná recyklace. ono to jinak vypadá, jinak se to nosí. jinak se to jí... ještě bych přidala další termín. Slow life. disciplína, již trénuju denně a stále se zdokonaluju... myslím, že už jsem v tom dost dobrá ;)

* večery ve vaně a v peřinách. ezoteriku a antroposofii si poněkud pro sebe cedím. bráním se jednoznačným odpovědím, černobílému ano/ne. mně se tak zdá... naprosté odmítnutí chemie může být někdy fatální, ovšem stejně tak jako její nadužívání. šít na míru...ale pohledy na včely z jiného než ekonomického hlediska, hlediska zisků, velmi podnětné, hladivé, ano. Maruška tam taky píše... už se nemůžu dočkat té první, kterou letos potkám.