když potřebuju, vzpomínám. jak těžko mi tenkrát bylo na těle, není špatné si připomenout, když je už líp. o to víc si to dnes užiju, vděk nedozírný. jak těžko tenkrát na těle, ale krásně na duši ještě dnes. a kdykoli, když vidím fotky. narozeniny v ateliéru dvou malířů, ona a on. z obrazu ze stěny se dívá Jirka, ten svatý ve zbroji. dokud ještě neměl brnění a jím přikrytou tvář, byl prý magicky krásný (ty oči!). a je stále, i skryté je přítomné.
v temných jeskyních bydlí skřítci. vaří si čaj a jedí borůvky. je jim teplo od kamínek, dřeva na otop je dost všude kolem.
stůl je též obrazem a na něm celý svět. mezi tím dobroty jak z Apetitu. salát, dort a domácí rohlíčky od pana Š. jó, pan Š.... když umělec vaří či peče, vznikají pomíjivé skvosty. ještěže někdy i nevařil a něco zůstává. "někdo dělá rohlíky, někdo zase dorty", to je věta pana Š. míní tím, že někdo je umělec a nějakými primitivními malými tretkami se nezabývá. pan Š. si nikdy o sobě moc nemyslel. ve své skromnosti se věnoval tomu, co lidé nejvíc potřebují. chtěli rohlíky, mají rohlíky. malé obrázky sypané barevnými prášky, kočky a ryby, sovy a hvězdy... v nitru je ale velikým umělcem...strašně mu přeju ještě někdy nějaký veliký třípatrový dort, který by byl jen jeho vyjádřením bez ohledu na kohokoli.
být jen sám sebou, jak nesnadné...
přísliby miminka a těšení i ohromné oči nedávno narozeného. sny a touhy žen, lidských i psích. touha po lásce, po dítěti, být aspoň chvilku důležitá... květiny, zpěv, barevné šátky. praskání ohně v kachlových kamnech.
čas, který trávíme spolu. v něčem se míjíme. jsou rodiny, jsou děti, práce. jsou jiné kódy životů, řeči, pocitů. v něčem však spolu se potkáme, někdy i znovu. znovu. a znovu. a to je veliké. díky, díky za to.
