My photo
calenndula@gmail.com možná že něco i na zakázku..., máte-li zájem. zkuste napsat. platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

April 19, 2016

spolu * together



















































































* měly jsme vývar a maso z bažantí slépky od Sestřičky. Sestřička je zlatá. a jídlo vynikající.
* měly jsme klid a čas a někdo měl i pyžamový den.
* měly jsme sladkou snídani jako vždycky, ovocný talíř. datle nastříháš velkýma nůžkama a jahody všecky napůl. 
* měly jsme granátové jablko a bylo tak svěží...a dvě kytice růžových tulipánů.
* za oknem bylo zamračeno, zima a chvílemi mokro a vůbec nám nevadilo, že nejdeme ven, protože kvůli bolavým zádům a tak.
* měly jsme velký ponaučení. že čím víc si ulítneš do snů a vystavěných zámků a vymalovaných obrazů, který nejsou pravda, o to víc bolí realita. tak radši hned unést tu realitu, pěkně prosím.
* měly jsme hudbu a povídání a vzájemný porozumění a podporu. podporu a zastání jako od nikoho jinýho v životě, za sebe můžu říct a to zcela vážně. děkuju Ti. když se děje nespravedlnost...lidi to vidí...ale není samozřejmý, že se zastanou. jdou dál, vždyť to nemá cenu. já takovou zkušenost nemám, mě se to netýká. ale nepřeháněj, takhle to určitě nebylo. ale ono bylo a bylo to snad ještě horší, než si myslíte. tak si to sama vyřeš, no, však je to tvůj problém. ale někdy je to těžký. někdy ty nespravedlnosti se stávají pak běžnými...průšvih. trápení. no a pak, někdo se zastane a řekne správný slova a zabojuje s tebou společně. zázrak. přátelství. láska.
* bylo předení a pletení a šití, krásný šití. lila len a lila puntíčky, od drahých v obálce na kabátek... luxus.
* měly jsme společný čas, vzácný a naplňující a hojivý jako vždycky.
* a co je těžký, nevydrží. a co je opravdový, je věčný.


April 16, 2016

jarní taška * spring bag


































































































mám výšivku v kabelce

*
když déšť padá
do květů sakur
ptáci sedí klidně
v hnízdech
*

už ne na kost a na dřeň a na krev.
konečně oddychuju, nabírám síly.
teď bych řekla

*
když po dešti
vyšlo slunce
sedím v hnízdě 
a čechrám si pírka

*

quiltovaná kabelka mi dala hodně práce. ale ušila jsem s radostí druhou v krátké době a hromadu jiných věcí. recyklace přiznaná, Oovy dvě lila košile (mám ráda tyhle barvy na mužích, aspoň některým to sluší) a noční košilky, šatičky ze školky po Opi, někde tam ve vzoru mi utekl flíček asi z rajské, úsměvná vzpomínka. vždycky měla čitelný obědy na oblečení, špenát a rajskou jsem poznala spolehlivě. na podšívce opět růžové zbytky z textilní výroby. barvy, které mi přinášejí další radost do už tak radostného času, jakým jaro vždy je.
kabelka podle časopisu Marina, je ohromná a oblá...přesně jak to mám ráda.
Opi miluje tuto píseň...a kdo že si ji pořád pouští? díky, Opi.

April 13, 2016

rozpuky omamné



























* u nedělní chvilky poezie bych ještě pro chvíli setrvala.
* v paměti mi uvízla báseň od muže, známého pod přezdívkou Školník, asi protože dělal školníka, že ano. nikdy jsem s ním nemluvila, ale ta báseň je prostě geniální, vzpomenu si na ni každé jaro už po mnoho let...

Jiří Mašek
JARO

Ženy se rodí
z kabátů a čepic

krásné
rozcuchané
a zcela prostě
vysvětlitelné


*

uvízlo mi v hlavě ještě slovní spojení z písně Dagmar Andrtové-Voňkové, taky mi to vyplave vždycky na jaře... rozpuky omamné... je to z CD Slunci ležím v rukou a O vždycky povídá, že je to napěchovaný, že Zdeněk Zdeněk tam většinou na ten klavír moc prdliká a ona taky do kytary buší...on míní, že těch zvuků je hodně, asi až moc někdy. taky si vážím ticha. ale čijara je prostě čijara a na jaře je to dění venku taky napěchovaný...takže tak.
pěkné svěží dny přeju. tu sílu, která vyhání zelené křehkosti ze země, tu mízu, která dává rašit lístkům stromů, ten ohňostroj mocných krás, který dává kvést kytičkám a stromům...ať pocítíme i v sobě.

April 8, 2016

růžové jaro * pink spring








































































* růžové jaro pro tu, která ho potřebuje. barva, která pohladí a dá komfort. barva pro děti. a něco z toho i pro Opi a pro mě. péče. barvy. kvetení.

*  rozesmála mě Stromová, ptala jsem se, jestli jí ta přezdívka neva v minulém příspěvku. a v duchu jsem si říkala, zda jsem ten její příběh popsala přesně? že ona se ozve, kdyby něco. tak napsala (a že prý to sem mám dát):


Milá Lásko

neb ty jsi Láska
S velikou radostí jsem se rochňala zrakberoucími obrázky -papírek s textem mě dojal k slzám- a začetla do té krásy, těšila se tekoucím životem ve slovech, nazýváním-odpírači hlupačky/stávajíc se hloubačky/ co mají jak carevna trumfy...
Stromová aaach:) to jsem se chechtala podobně jako u mečíku v ladné holínce...
Ani nevystihnu slovy - netřeba, užila jsem si a moc děkuji - taky na Tě poslední dny vehementně myslela, pokud budou mýdla, vždyt víš...ale tak celkově.
Když se duše napojí (třeba v příslovích a třeba na dně) a vezme to za ten správný konec (nebo třapec ), život má koule. 
Jsme tvůrci.
Děkuji...že JSI.



a k tomu poslala jednu báseň. Stromová píše výtečný básně. ta báseň tak seděla k tomu, co jsem tu psala minule, že ji sem chci taky dát, podělit se. Stromová prý chce být nazývána ještě jménem stromu, který je její oblíbený, jasan...Jasanka. :-) jasan, Jasanko.



Jasanka Stromová
RÁD

Anotace: Dlouho jsem se unavovala vysluhováním / hledáním lásky. Pak se začala nořit k sobě a řád se počal vyjevovat...

Mé tělo je světelné.
Čárymocné.
Přejemné.

Vysílá se do okolí.
Často proudí.
Někdy bolí.

A co dělat s tím?
By mně dobře bylo?
Nějak více - milo?

Miluj se! A hned!
Sama sebe veď!
Co se TOBĚ líbí!

KDO CHCE, tak to sdílí.
Pak máš svůj kruh
a svůj hrad.

Každý přece chce
- jen tak-
mít někoho rád.

*