prach a prach * dust and dust

YOU ARE A UNIVERSE IN ECSTATIC MOTION

RUMI

* pohyb v této formě existence, v obalu duše, přepravním prostředku pro tento rozměr. jak opojná krása. miluju rána, kdy nemusím nikam spěchat, vstanu a běžím lesem. naplním si duši všemi barvami, odstíny a tvary přírody, hltám očima listy na stromech, nechám se uklidnit vodou v rybníce, dýchám. listí na cestičkách změkčuje dopad a tiše šustí. doma můžu vařit a prát a cvičit a plně prožít každičký pohyb, pocítit svaly, jak se upínají na kosti, vychutnat si pohyby kloubů, i tu trochu bolesti z námahy. je to ta dobrá trocha bolesti, kterou se vyplácí vydržet.

* a ano, přeju si nezapomenout. je to "jen" tělo. zázrak zázraků, ale i prach a prach. dbát, ale tak akorát. je pak jen pár kroků ke kultu, posedlosti obalem, schránkou. člověk zmůže hodně svou prací, odhodláním, disciplínou, touhou, přáním. mnoho dobrého pro zdraví i krásu, pro harmonii. jen aby to pak neuteklo až moc daleko... takový ty holky z posiloven, šikovný a hezký, někdy trochu až moc, moc blond a moc gelový nehty, a pak řasy. natož vlasy. natož prsa.

* je to "jen" tělo. prach a prach, přepravní prostředek, ale i zázrak. fakt, kámo, zázrak. radovat se z toho Daru, vychutnat si ho až do dna, ve všem dobrém, co je nabídnuto. užít si harmonii přirozenosti a krásy a taky pokorně se smířit s jeho hranicemi. s tím, co je dáno. s věkem. s plynutím času. s jeho stopami. chci.

* Lněná tuhle povídala, jak umřela její babička. týden před smrtí si s babičkou povídala. stará paní se svěřila, že vždycky v neděli do kostela nosí dvě podprsenky. dvě, přes sebe. 

a prosim tě proč, babi? 

no šak mam malé prsa. 

aha.

a potom tam ta babička doma ležela, mrtvá, klidná. Lněná ji pozorovala a říká mi pak: víš, muselo to přijít, věděli jsme to. a ona netrpěla, odešla ve spánku. a tak tam tak ležela v posteli a já jsem stejně věděla, že už tam není. že to je jenom tělo, takovej jenom fusak tam po ní zůstal. a koukám na ten fusak a říkám si: no vidíš, babi, a k čemu ti byly dvě podprsenky? a musela jsem se tomu usmát.
Lněná jí koupila polštář do rakve, aby měla měkko pod hlavou. aby měl fusak polštář pod hlavou. a pak ji pochovali.

no a to je sladkost života. nosit dvě podprsenky. 

sladkost života je taky nesmát se babičce, že nosí dvě podprsenky. nic jí na to neříct.

a další sladkost, že i když věděla, že tohle je "jen" tělo, koupila jí polštář za pět set, aby se jí měkce leželo tu chvíli na pohřbu. 

protože tohle je tělo, které nosilo duši mojí babičky. a to tělo si zaslouží péči a respekt.

květinky v modré * blossoms in blue

* pro mě a pro Opi. prostě jsem jí to nerozmluvila a musela mít stejnej. no nedivím se, je to můj oblíbený. pro ni jsem použila víc růžové, já už více uměřenosti snesu. ale zas ne moc.

* poprvé pracuju s klíženkou. a super. Frajer je fakt Frajer, šikovnej a fešák. ale jak to tak někdy bývá, takový ty týpci namakaní z posilovny, co ti ani ledničku nepomůžou odnýst, prostě nezvládnou,...takže na prošití tolika pevných vrstev nastoupila stará kráska, moje princezna Lada. jednoduchá, přímočará, silná a spolehlivá, šlapací. moc toho neumí, širokej repertoár, kdepak, nemá, ale to, co umí, dělá pořádně, možná už sto let. po prababičce, na ní jsem se v dětství učila.

* ale abych Frajera zase neurazila, on je vynikající na takový ty speciální jemnosti, vyšívání umí, spoustu stehů, je šikovnej, je. prostě se s Ladou doplňujou a tvoří dokonalý pár. jen zrovna ta ženská v tomto páru oddře tu těžkou práci, on je takovej spíš řekněme intelektuál, no.

* někdy lítáš od rána do noci, den za dnem, děti, jídlo, jídlo, prádlo, práce, jídlo, kroužky, úklid, jablka, šití, jídlo, a zas to zatracený prádlo a tak furt dokolečka...a pak, musíš na chvíli zvolnit. když nadejde ten čas a potřebuješ si odpočinout, uklidnit se a nabrat síly, uvař si čaj, dej si teplou vanu a pusť si Low Roar.

růžová * pink

* Petře, díky za fotku!

* růžová, barva pohodlí, něhy, komfortu. aspoň pro mě. něco jako zachumlání v hebké peřince. růžovou všech odstínů můžu. někdy i musím, tak je to.

* letošní svátek, kdy mi brácha poslal vlněnou deku a dva vlněné polštáře. nevěděl nic. nevěděl, že mám svátek. ani nevěděl, že jsem si povlíkla starej dekáč, kterýmu jsem odstříhala zip, s povzdechem, že všichni tu mají lehký letní deky, jen já ten dekáč. on stačil, jako jo, jen byl trochu těžkej, nepohodlnej. ale kdo by si vymýšlel, že. přece to stačí. nikomu jsem to neřekla, že bych ráda měla lehkou a ne moc teplou deku. pak přijel O s dětmi z tábora, cestou se stavovali u bráchy a jeho Ženy. přivezli tolik dobrot a dárků od té zlaté, úžasné Ženy...a pak ještě jeden velkej dárek pro mě. v den mýho svátku, bylo to jako narozky, nebo Vánoce. vlna je geniální, i v tenké vrstvě báječně hřeje, nebo chladí, propouští vlhkost, vlnu prostě miluju. pod tou tenkou dekou spím i teď na podzim, jen jsem ještě přes ni dala kvetoucí quilt...krásný letní i podzimní chumlání. děkuju, brácho. jsi skvělej.

* a tak se dějou různý věci v životě. příjemný i nepříjemný. o problémech sem moc nepíšu, nechci. jen tak zdálky občas náznak. protože to existuje, to je prostě život. je to tak a známe to a máme to všichni. je to velice směšné, když mi dokonce někdo i řekne víš, já ti závidím, ten tvůj život, ty se tak máš. já se držím dobrého. mám se opravdu dobře, možná i proto, že jsem se tak rozhodla. možná i proto, že pro to taky i něco dělám. zároveň vnímám, jak ohromné jsou to dary...ale není to moc přímá linka... dost zatáček tu je... o tom horším skoro nemluvím. výjimečně jen s někým. nechci dávat zlému pozornost, čas, sílu. ono to pak roste. to ve svým životě opravdu nepotřebuju. nepotřebuju si stěžovat. ale je to pak opravdu k smíchu, to ty se tak máš. jen kdybyste věděli.... miluju růžovou, ale není všechno vždycky růžový... stále si trvám na tom, že se mám dobře! ano, pořád je tolik důvodů k vděčnosti, radosti...ale víte, ono to má nějaký detaily, podrobnosti, není to černobílý, vlastně ani růžový, dobře - špatně, různý věci se různě vyvíjí. je to hodně pestrý. taky k tomu "dobře" jsem si nějak došla, dopracovala se, přes jiné "dobře", které ale zdaleka dobré nebylo. jenže všecko zlé je pro něco dobré. já můžu poslouchat hodiny stěžovacích monologů, s účastí a pochopením, s vhodnými otázkami a podpůrnými větami...ale kdo poslouchá mě? kdo se mě zeptá, jak se mám, a pak opravdu poslouchá? je to tak vzácný. taky potřebuju nějakou pozornost, trpělivost, vyslechnutí. nepotřebuju si hodinu stěžovat, ale krátkou faktickou informaci o životě blízkého vyslechnout a i druhému sdělit. vědět o sobě. bez melodramat, vztahových slepenců a propletenců, zoufalého lapání cizího soucitu...prostě být v obraze, v realitě a být spolu. víc lidí si zvyklo dostat ode mě, co dostávají. můj čas a pozornost, podporu, rady, inspiraci, pochvalu, dáreček, mýdlo. ale zajímá někoho, jakže se to vlastně mám. jako kdo? já? jak přece? přece dobře, že jo, jak jinak. kouknou a vidí, žiju si přece jak prase v žitě. radši se ani neptat...

* takže skutečně upřímně děkuju za lidi, které opravdu zajímá, jak se mám. kteří si jen nevezmou, co ode mne potřebují, ale taky se podívají a zeptají. jak se máš, jak se cítíš? a přitom vidím, že je to opravdu zajímá. no vážně. není jich moc, ale jsou. jsou takoví, vzácní moji, kteří jen neočekávají, neshrábnou, co dávám, ale ptají se. vidí mě. poslouchají. prohlídnou si mě a zeptají se. počkají si na odpověď. přinesou kytičku, dáreček. tyhlety zázraky. když se příště vidíme, dokonce si pamatují. jaký div. díky, velké díky za ně.

* rozhodla jsem se, že končím s posloucháním stěžovacích monologů. některé telefony už neberu. anebo rovnou řeknu nemáš pro mě něco lepšího? už se nevysiluju. vyslechnout je jedna věc, ale je potřeba harmonie, rovnováha. vyslechnout a být vyslechnut. darovat a být obdarován. sdílet hlavně to pozitivní. a když trápení, tak hledat řešení. nenaložit, neodložit si na druhého svůj náklad. poslední roky jsem absolvovala doktorské studium oboru efektivita hospodaření s vlastní energií a zdravím. bylo to tvrdý, ale poučný. hodně těch černých děr, kam mizela moje energie, jsem už odhalila a opustila. a stále pokračuju. je to opravdu osvobozující, velmi poučné, ozdravné a radostdávající! i když ta odhalená pravda mimochodem někdy dost bolí, ale stojí to za to. je to cena za svobodu...to jen tak na okraj poznamenávám.

* přeju teplo na těle i na duši. ať máte vždycky někoho, koho opravdu zajímá, jak se máte.

* a tady, jedna přesně vhodná pro podzimní pošmourné dny, lehkou zádumčivost. ale jen lehce, prosím, nepropadat do podzimních smutků, jen tak pěkně spočinout v okamžiku.