My photo
calenndula@gmail.com šiju na zakázku...platba i v naturáliích, třeba dobrý domácí med...

February 23, 2015

na ruce * hand warmers
































* z lamy předené loni. jedna bílá a jedna šedobílá dvounitka. už je asi měsíc nosím, moje dokumentace vždycky pokulhává...tak je sem dám, dokud ještě není léto.
* pomalu nabírám nové zkušenosti v pletení. první čepice a první rukavice - návleky. oproti návodu, kde byla jen díra na palec, jsem přidala nějaký ten centimetr na přikrytí palce. taky jsem neukončila hned u prvních článků prstů, ale přidala i tady pár centimetrů na zahřátí, že se malíček schová.
* tohle malé pletení, které rychle přibývá, mě baví. a přitom se dívat na Gondryho Nauku o snech... jojo...
* rukavice - návleky jsou hebké, tenké a hřejou. prima. zato to další předení... darovaná šedá, která je krásná ve svém melírovaném odstínu. dostala jsem ji i vypranou a úkol byl jen česat a příst. ale je drsná a kousavá. pokusila jsem se ji zjemnit svou světle šedou vlnou, která je jemná podle mě dostatečně, ale moc to nefunguje. i tak ji ale užiju. milovaná šedá, ta se nikdy neztratí. myslím, že z ní bude nakonec taška.

7 comments:

  1. Everything made from handspun yarn is a bit more special. The hand warmers look great!

    ReplyDelete
  2. Ňuch ňuch, ses fakt rozpletla úžasně, Hani. Krása Calenndulí.

    ReplyDelete
  3. Birgit, thank you! you are right..I admire your fibre art with wool...
    Jani, pro mě je to úžasný, těší mě to...a těší mě pochvala od tebe, jejíž pletací umění dosahuje výšin u mě nedozírných :D

    ReplyDelete
  4. Jsou pekne libi se mi ze jsou delsi pres zapesti .

    ReplyDelete
  5. jo, já mám radši víc než míň toho zahřívání.

    ReplyDelete
  6. pořád doufám, že pletení je jako mít rád olivy - člověk do toho musí dospět, pak mu zachutnají a miluje je . Chtěla bych taky umět plést a tak čas od času zkouším sednout k pletení a udělat si aspoň šálu, leč u osmé, desáté řady už mám poztrácených tolik ok a každé jiné, že to rozpářu, zkusím začít znovu a pak to rozpářu a řeknu si, že ještě musím dorůst. No a když se teď dívám na ty hřejivé návleky, tak si říkám, že bych zas měla zjistit, zda už jsem nedorostla.

    ReplyDelete
  7. Jani, je to tak, jako olivy :) zkoušíš a zkoušíš a nejde to...pořád si připadám v této fázi ještě...páráš a páráš...a pak se to maličko začne přehupovat a už trochu člověk ví, co dělá, a co a jak, aby to bylo, jak je třeba...tak na krajíčku této fáze teď s údivem se, myslím, ocitám...je to úžasný dobrodružství. ale jak vidíš, žádný velký přemety a vzory, pěkně zatím to nejjednodušší. už jsem taky kdysi dělala copánky a k tomu se chci někdy vrátit...ale mně jednoduchost vyhovuje a líbí se nejvíc, neomrzí mě asi nikdy. takže v tom jsem spokojená.
    tyhle jsem upletla a ani nepárala, ale tu čepici...nejmíň pětkrát :)

    ReplyDelete