vzpomínky vonící po jablkách

* vzpomínky. dnes je les bílý, zamlžený, listy dole. advent u nás voní po jablkách. sušíme, pečeme štrúdl bez těsta, vaří se teplý mošt s kořením, se skořicí, hřebíčkem a badyánem. jablečnými povidly a přesnídávkami už je napěchovaný sklep. slupky se vaří na výtečný čaj.

* jablka odšťavňuju a strouhám, dávám do raw dortů. je to úleva, konec pokusů uplácat těsto ze surovin bez lepku, cukru a vajec, pak akorát chuť tu kouli vzpírajícího se, nefungujícího, drolícího se těsta prohodit oknem, někam daleko...naše Vánoce budou raw. kuličky, řezy, sušené ovoce. bílá čokoláda s pravou vanilkou, raw dorty...jupí!

* tehdy jsme česali a sbírali jablka a kolem dokola byl nádherný výhled přes pastviny, na jedné straně k lesu, na druhé až k obzoru. jablka byla ze starých neopečovaných stromů, ale tak lahodná, jako nikdy.

krávy tenkrát přišly k drátům a hleděly na nás. přišla jedna, za ní druhá, pak horda krav stojí a hypnotizuje tě upřenými, vlahými, dlouze obrvenými pohledy. co chcete, holky? přišli jsme na to, když jsem hodila jablko. schroustala ho a hledí zas. a dalších deset taky.

* vzpomínka na krávy, na společný chvíle, kdy rodina dělá něco spolu. teď taky, v adventu, chci něco dělat spolu. ne být zakletá ve vlastní bublině, ve vlastní vizi vzorových svátků a plnit jeden úkol za druhým, "aby to všechno bylo". do noci dřít a nevyspaná se řítit s vozíkem mezi regály. nechci už chytit každej bacil a odpočinout si, až když je ti tak zle, že můžeš jen ležet. ne, ne...

* chci ráno za tmy vklouznout pod deku k Oovi a přitulit se. chci obejmout Sokola a prohrábnout mu vlasy. chci obejmout Opičku, cítit ji celou v náruči a říct jí, jak moc ji miluju. chci je nechat doma, když kašlou, chci jim vařit čaj s islandským lišejníkem. chci vidět, jak kvetou, jak rostou, jak dělají to, co je činí víc jimi samými. chci se z nich radovat. chci jít do lesa a držet se Oa za ruku a přinést pár větví. chci odpoledne usnout. chci si lehnout do teplé vany a číst si recepty. chci dělat dárky, rukama vyrobit něco, co udělá radost. jo, chci, už je i mám... ale už nechci otročit. představám, požadavkům, které jsem přijala.

* chci snídat granátové jablko, jak to miluju. chci si vyloupat lesklá rudá zrnka do talíře. anebo ta něžná růžová, oboje jsou krásná. chci si číst s dětmi Vánoce z Bullerbynu, nebo je poslouchat... chci běžet lesem.

* chci málo dárků. dát i dostat. málo, ale s pozorností. nechci tretky, nechci žádná nákupní centra. nechci trávit čas naplněný lidmi a činnostmi, bezvýznamnými řečmi, které vysilují. nechci nadbytečnou slušnost. chci čas pro sebe, klid a čas pro bytí... nechci moc cukroví. málo, ale opravdický, žádný umělý. chci vanilku, ne vanilín. chci med. nechci velkej stromek, letos snad ani nechci žádnej. nějak se to udělá, aby byly děti spokojené. nechci moc ozdob a dekorací, moc papírů a mašlí. nechci zbytečnosti.

* chci klid, jednoduchý jídlo, chci svý drahý mít u sebe. chci, aby ráno přišli za mnou do postele. chci měkký polštáře a teplou deku sešitou z kousků látek. chci pohádky a vlnu mezi prsty, chci svoje tradiční odpočinkové vánoční předení. chci pohádky, ale ne animované americké hlasité, třeskutě vtipné, ne, tohle nejsou pohádky, děti, říkám. chci klasické, moudré a svým způsobem jemné, potravu pro duši. chci Popelku. 

* přeji co nejklidnější dny adventu. ať si ten Příchod vychutnáme.