* a bylo bílo. na Štědrý den chumelilo, země a stromy pokryla bělost. ticho a čisto na duši. co na tom, že hned v noci už pršelo a další dny taky a už máme jen a jen bláto. bylo to pár kouzelných hodin.
* a bylo bílo, ticho a čisto na duši. dárky byly zabalené a držela jsem se, držela, abych už nevyráběla další. jenže jsem stejně musela vyrábět. aby bylo doma víc bílo. obaly na květináče. den před Štědrým dnem, recyklovala jsem staré damaškové povlečení, starou Oovu modrou košili a sukni s kytičkama, co nosila Opi do školky. nesnášela ji. nejprve si ji naporoučela, ušila jsem ji přesně tak, jak mi řekla. ale nějak se jí přestala líbit. párkrát ji oblékla, aby se neřeklo. potom když jsem jí ji připravila na oblečení na druhý den, nevzala si ji. po čase jsem nebohou sukni objevila zmuchlanou někde pod šálami a rukavicemi na dně skříně. no tak nic, no. to se stane i dospělým, že. konečně si tu látku vychutnáme, modré kvítečky.
* bílou pohovku, bílou s režnými tóny lnu a smetanovými tóny starých svetrů. jak dlouho jsem to plánovala a toužila po ní, po tom bílém tichu. časem se bílé svetry sešly. pak, když jsem povlékla naše rubbish sofa do lnu a bílé bavlny, ta hra barev a struktur tkanin a pletenin, hra bílé, režné a smetanové, hra světel a stínů mě tak moc potěšila. a těší.
* a ani rukávy svetru nepřišly nazmar. malinko zúžit, a jsou návleky na nohy. bílé legíny jsem si šila na Štědrý den, neříkejte to na mě. na svátky se snažím nerušit pohádky šicím strojem, ale dovolili mi to na chvilku.
* ještě jeden starý svetr mám. ručně pletený z dvojité vlny, modré a krémové. už loni jsem na něj vyšila velkou růži. už loňské Vánoce jsem plánovala udělat z něj polštář. a zase nic. k bílé pohovce se mi nehodí. ale aspoň je vedle na dece, kde ladí.
* obléci se do bílé. není to perfektní, ono o to totiž nejde. stejně jako pohovka, každý kousek malinko jinak bílý. ale to nevadí. šaty, které jsem nosila do Národního divadla, před lety. vždycky po přestávce bylo dost sedadel po amerických studentech prázdných. ale já jsem si operu, nebo balet vždycky vychutnala až do konečků vlasů a špiček prstů, oči a uši dokořán, sváteční chvíle života v bílých krajkových šatech.
* žárovičky a věnec byly moc tmavé. už tenkrát, když jsem je dodělala, viděla jsem, věděla jsem to. léta můžete žít s tím, že vidíte svý chyby, že ano? není to perfektní a nemusí být. je dobré se s některými věcmi smířit. ale jednou přijde chvíle a máte sílu něco změnit. celé to udělat jinak. celé to obrátit naruby a přepracovat. jako tento rok hodně věcí, ostatně.
* když jsem připevnila znovu věnec a žárovičky nad dřevěný trám, něco ve mně si vydechlo úlevou a krásou. na duši bylo ticho a čisto.
* miminko od Zuu. jakou mi udělala radost, tím malinkým Ježíškem ve skořápce. Zuzi, díky.
* adventní věnec už pár let stejný. jak je to prima ho vytáhnout zase ze skříňky a zapalovat svíčky.
* a ten bílý dort, ten udělal bílé ticho a čisto v pozornosti. když jsem ho ochutnala, bylo vymalováno,. vymalováno nabílo, chvilka dokonalé souhry chutí a vůní, která zastaví plachty v bezvětří. v úžasu všechno jaksi ztuhne a není nic, jen ta jedna chuť a tisíc chutí, které naplní smysly tak vrchovatě, že nezbývá prostor pro cokoli dalšího. v údivu nad tím vším si dám další lžičku a mým nitrem tryskají oslavné ohňostroje nad štědrými a úžasnými dary Matky Země.
* krusta: datle a kokos. pak vrstva týden vařených třešňových povidel bez cukru, od paní Lenky. když jsem je v létě dostala, jako svátost jsem je uložila. Sokol je chtěl hned jíst, ale já jsem mu vážně řekla, že až na Vánoce. i stalo se. pak mražené maliny. otevřela jsem sáček a silně voněly, ó jé... a na to, na to krém: kešu, kakaové máslo, panenský kokosový olej, med, vanilkový extrakt, citronová šťáva a trocha vody. dokonalá iluze tvarohu je tu. dokonalá chuť též. na to vyloupat granátové jablko a dát ztuhnout do lednice. a pak ztuhnout úžasem nad tou chutí, nad tím vzhledem...nepřeháním, myslím, že tohle je nejlepší dort za celý můj život.
* a pak zpráva, že odešel, právě na Štědrý den. rodina stála v chodbě, kam doléhala melodie Tiché noci. i jeho pokoj byl tichý, a jeho tělo též. vypadalo spokojeně a vznešeně. den předtím jim řekl zítra odejdu... a tak to taky udělal. z různých zemí teď se sjíždějí lidé na pohřeb a kupují květiny. děkuji, že jsi tu byl. děkuji za knihy o dávném domově a za vědoucí soucit. děkuji za tu větu: Láska, již lze ztratit, není ta, kterou hledám.
