* šaty pod kolena z oblíbeného proužkového streče.
* když je dobře podvléknu a navrch přidám pár vrstev, můžu je nosit i teď. šatů není nikdy dost... ten pocit ženskosti... ráda si dopřávám šaty denně, či skoro denně. šaty prostě miluju.
***
vzpomínka, jak jsme strávily den v zámeckém parku, jen my dvě. košíky plné jídla, pití. vařila jsem a pekla a vařila a pekla. tenhle quilt jsme měly s sebou. a ještě jeden. polívka v termosce a v druhé čaj. dezert a domácí chleba a dip a zelenina nakrájená v krabičce. ovoce v druhé. olej v malé skleničce...vázička.
tolik jsem si přála, aby cítila péči. že tu jsem pro ni.
protože ona měla na sobě škrábance a v obličeji otok od bití. ta, která měla být ta nejbližší...není. a tak se to aspoň ukázalo v plné síle a jednoznačnosti. a už o tom ani slovo. protože my jsme ležely na dekách a bylo teplo. svítilo slunce cestující po obloze, hodinu po hodině. nad hlavami lítali ptáci a voněly jarní květy keřů a stromů. bylo sladce a milo a do vázičky jsem natrhala kytičku. pořád jsme povídaly, jedly, upletla jsem trochu svetru z tmavě šedého laskavě hebkého merina. byly jsme jen spolu a pro sebe, plnou pozorností. načerpaly jsme spoustu sil.
některé věci se postě potřebujou vyjasnit. chvíli to vypadá strašně, ale není. jen se pár mraků rozplyne a úplně se rozjasní a už nikdy není třeba pochybovat. jen se prostě zařídit. protože svůj život si do velké míry zařizujeme sami. s kým, proč, kdy.... jestli chceme radši ztrácet čas, nebo naplňovat? jestli chceme lásku, nebo utrpení? no to je přece jasný.
Tady to bývá tak krásné a smutné zároveň.. je to někdy hodně těžké říct si, že nechci trpět.. musela jsem si tím projít taky a stopy se jen tak nezahojí.. jen ty viditelné většinou... ale když si člověk dovolí ......být.. .šťastný... důvod k radosti se najde.. několik let strádání je nyní nahrazeno neskutečným štěstím a vděčností... a důvody k radosti se objevů v nejnečekanější momenty.. hodně síly na dálku osobě tebou milované posílá dřívější spolutrpitelka...
ReplyDeleteLeni, já jsem dlouho rozvažovala, jak tohle napsat. protože to byl důležitý okamžik a chtěla jsem si to sem dát. tak jsem stále čekala, až to ve mně uzraje. nechtěla jsem, aby to bylo smutné.
Deletea ono to už smutné není. ani vzpomínka, ani realita. ráda vyřídím Tvůj pozdrav a přání síly té, které se to týká, bude ráda.
zrovna jsme o tom mluvily před několika dny a ona říkala, že už si nepamatuje ten ošklivý důvod, proč jsme jely na výlet, ale má krásnou vzpomínku, jak jsme se měly dobře, odpočívaly jsme a nic jsme nemusely, jen spolu...jo, bylo to moc fajn.
a ve svém životě se zařídila, aby už se něco takového nikdy neopakovalo. asi potřebovala tu poslední kapku. a cítí veliké osvobození a zlepšení po mnoha stránkách.
proto jsem to sem napsala. ne aby to zůstalo u toho smutného. ale že naděje je a je a je. a ona taky nevěděla dlouho, že s tím může něco dělat a trpěla dlouhý roky. no a pak se zařídila velice jednoduše a ze dne na den situaci změnila. a má se fajn :-).
jestli i Tobě se podařilo zbavit se podobného trápení, tak gratuluju, je to skvělý :-) to štěstí a úleva, viď :-) však si to zasloužíš, zasloužíte si to, krásné ženy.