Monte Carlo pod sněhem * Monte Carlo under the snow

* nejprve chci pozdravit a poděkovat za všechny milé komentáře. teď zatím moc nezvládám navštěvovat tu i tam, ale zase to přijde. těším se, až se zase porozhlédnu.

vlna a alpaka, selka versus modelka!

modelka se pohybuje křehce na svých vysokých štíhlých nohou, ohromuje pohledem dlouze obrvených, velkých lesklých očí.  zamrká řasama a dodá luxusní lesk, hebkost, eleganci. takové ty kvality do světla ramp. je to úžasné, moct se předvést! ale víme, má to svoje nevýhody... někdy je to hebké trochu moc. a ono je to jenom hebké? přede se to docela těžko, plstí se to taky hůř, nemá žádný lanolin, všude to pak lítá... prostě náročná modelka se vším všudy. když si ji chceš dopřát, tak si pak skákej kolem ní... 

co se furt nadělá s tou hebkostí a krásou? někdy by člověk radši holku do nepohody, takovou, co nenosí na louku mejkap a je na ní spoleh. nevrhá po tobě pohledy jak z fotky z časopisu, ale v jejím pohledu je něco blízce známého a domáckého. 

prostě to praktické, poctivé a festovní zajistí stará známá selka, vlna. krásně hřeje, pohltí vlhkost, izoluje. žádná velká primadóna, nemusí mít extra buřty, ale dokáže pořádně zahřát! je to držák i co se týká plstění. nikde to nelítá, ale prostě drží. 

aby bylo jasno, nekopu pro jednu ani pro druhou. každá má svoje. 

i když v reálu by se selka s modelkou křížila asi dost těžko, v případě vlny a alpaky to jde docela snadno. když je do sebe zamícháte, není to totiž vůbec špatné. naopak, je to opravdu prima kombinace! 

* to jsem tak jednou zase měla nápad. že chci uplstit mužovi kabátek. připadalo mi, že to bude přeci jen rychleji než příst vlnu a pak plést svetr.

* použila jsem hnědou alpaku načesanou s ovčí vlnou. jak je vidět, ve dvou barvách. kdo ví, kolik stojí alpaka, byť druhá jakost, byť smíchaná s levnější ovčí vlnou, chápe, že se mi zvýšil tep, když jsem začala pracovat. moje nervy byly pod vysokým napětím, když jsem kladla na sebe vrstvu za vrstvou. připadala jsem si jako hráč rulety, který vsadil celý svůj majetek a teď to roztáčí. na tváři nedbalý výraz, pod hladinou bouře, riziko ztrát, které si uvědomit radši ani nechcete, protože to prostě musíte zkusit. 

* pak jsem namočila, přidala mýdlo, začala plstit. to už jsem byla orosená a nebylo to tou fyzickou prací. v okamžiku, kdy jsem povrch zaplstila a vypadalo to velmi, ale opravdu velmi hnusně, mě polil ledový pot.

* dala jsem zaplstěný kus na topení a čekala. doufala jsem, že to ještě půjde upříst. 

* no šlo to. dost špatně. dole je vidět hrůza, která mi rostla pod rukama :). hodně času to trvalo, nebylo to obyčejné předení. seskávala jsem nadvakrát...

* nakonec, když na to hledím s odstupem, i kdyby to nevyšlo vůbec, nebyly by ztráty tragické. někdy to prostě nevyjde, to je život. jsem bohatší o další zkušenost. materiál zachráněn a muži ten svetr snad někdy přeci jen upletu.

* předu dál také bílou alpaku s vlnou, pokračuju v pletení nákrčníku. bude hotový už na jaře? nebo v létě? neva. vymyslela jsem, že bude použitelný i jako pelerína přes ramena.

* a tady si trochu spravíme chuť. pita chleba. napůl špaldová mouka. zelí a mrkev trochu osmažené. řapíkatý celer a klíčky syrové. domácí majolka, ta teď vede.

* no a sladká tečka na závěr. někdy i na začátek. podle ájurvédy se totiž sladké má jíst jako první. nedělá mi problém dodržovat takové doporučení, zvlášť, když vím, že prospívám svému zdraví!

* koláč je bezlepkový, místo mouky jsou použity mleté mandle. to můžu. 

* kokosová šlehačka z kokosového mléka. když musí děti být bez mléka.

sýkorky a spol. * little birds etc.

 

* ušila jsem pytel se sýkorkami. starý damaškový ubrus. schraňuji v něm cibulové slupky na barvení.

* někdy je sil méně. i tak může vypadat nedělní oběd. ale byl dobrý. s domácími houskami.

* když je sil méně a je chuť na něco sladkého, doporučuji skořicovo karamelový popcorn. do hrnce jsem dala trochu přepuštěného másla, nechala rozpustit, zasypala pár lžičkami cukru a polovinou sáčku kukuřice. dávám plotýnku na polovinu výkonu. pak občas zavrtím hrncem a čekáme, až kukuřice dopuká. nakonec ještě prosypu skořicovým cukrem. je to moc dobré! jen je třeba dát pozor, aby kukuřice nebyla na plotně moc dlouho, pak je černá. hovořím z vlastní zkušenosti, jo jo. 

* když je sil více, je dobré prubnout domácí koka sušenky. nebyla bych to já, kdybych nezkusila nějakou ménělepkovou a vícevlákninovou variantu. proto jsem nedala žádnou hladkou mouku, ale polovinu hladké kukuřičné, polovinu celozrnné špaldové. jo, sušenky byly dobré, to jo. deficit lepku se však projevil v jejich křehkosti, zvláště ještě zahorka. ty dělané v ruce drží líp než ze strojku. ale co.

* taky tady jde o minuty. možná i o vteřiny. ty malé potvory se pečou strašně rychle! když se to peče moc dlouho, pak jsou černé. zase zkušenost, jo, jo.

pytel na pečivo * bread bag

* původně to byla sukně mé kamarádky :), ty kytičky na modré. dala mi sukni a já z ní našila spoustu věcí.
* do pytle dávám chléb, rohlíky a housky koupené i doma pečené, vejde se tam i vánočka, mazanec. tedy ne všechno najednou, ale vejde se dost. dva bochníky plus ještě něco sladkého...
* zatímco chleba se dá většinou skladovat jen v utěrce (ale u nás v topné sezóně jen v utěrce osychá a tvrdne), pečivo kynuté droždím je za pytel vděčné, neztvrdne.
* zvenku i zevnitř bavlněná látka (tu uvnitř jsem ulovila v sekáči, nadšená z jejího retro vzoru). uprostřed mezi nimi igelitový ubrus. aby pečivo neztvrdlo.
* zapínání nahoře je vyřešeno suchým zipem. dva jeho obdélníčky jsou našity tak, aby se pytel zapnul právě po dvojitém otočení okraje. zapínání je rychlé a přitom se pytel zavře pořádně.
* chleba zabalím do utěrky. peru v mýdle, takže prádlo voní čistotou, asi jako když si umyjete ruce Jelenem. do takové utěrky, narozdíl od práškem či aviváží ovoněné, není problém dát i chleba. na jeho chuti se to nepodepíše - nemáte pocit, že jíte kus mýdla (vyzkoušeno).
* možná je to detail, ale když se chleba nedotýká přímo plastu, mám z toho lepší pocit.

pestré dny * colorful days

* protože život plyne. většinu životních činností nedokážu ohraničit jejich počátkem a dokončením. protože ani můj život není sled po sobě jdoucích uzavřených procesů, u nichž je viditelný jasný dokončený výsledek. protože ten výsledek po sobě chci a stresuje mě to.
 * přijde mi, že život je pořád Neboněco / the Orsomething. jak to nazvala trefně Julie. práce, které bývají považovány za hlavně ženské, prostě jsou většinou jakési Neboněco. nebude asi nikdo fotit na blog mytí nádobí, praní, věšení plín, poklízení, skládání prádla... (ale vlastně proč ne?!)
* přeju si tyto činnosti vykonávat s plnou důležitostí, jakou mají. aby tahle péče o život měla (ve mně) tolik pozornosti, lásky a úcty, která jí náleží. když je Neboněco naplňující každodenní láskyplnou péčí, kterou děláme s důstojností a důležitostí, musí se z toho podřadného Neboněco stát Něco!
* proto jsem si řekla, že někdy není třeba nazývat věci v chlívku ohraničeném pojmenováním.
* tvořit tak, jak žiju. věc vzniká jako seriál na pokračování, střídavě je třeba se věnovat činnostem různým.
* možná nastane zmatení. moc fotek, moc tagů najednou. nevím. prostě to zkouším. aspoň někdy. uvidíme.

* pečené brambory s fazolemi a salát s domácí majonézou. recept na domácí majonézu je super jednoduchý. během minuty je hotová majonéza, během druhé minuty je ochucená. od chvíle, kdy jsem ji zkusila, jsem přesvědčená, že kupovaná už u nás neobstojí.

* upředla jsem vlnu a zkusila uháčkovat babiččin čtverec. I did it! první v mém životě! nad návodem v angličtině jsem se potila dost dlouho, ale pak to nějak vyšlo. moje milá sestřička si přeje totiž háčkované polštáře. v přírodních odstínech... z mnou předené vlny... když mi předestřela své přání a já si uvědomila jeho rozsah (především počet polštářů :), trochu jsem se lekla!  moc ráda bych to dokázala, ale bič si nechci plést. prostě jsem to skrouhla tak na půlku (možná), něco napředla a něco uháčkuju a uvidíme, kolik toho bude. k přírodním odstínům jsem vpašovala alespoň jednu výraznější růžovou, kterou jsem barvila potravinářským barvivem.
* namotání příze na navíjecí kolík jsem prvně viděla u Vlaďky a moc se mi to líbilo. děkuji za inspiraci a trochu více řádu, které dostaly mé příze. i když tak pěkná klubíčka jako V. ještě nemám :)

* šiju pešky. chodí pešek okolo, nedívej se na něho. kdo se na něj koukne... prosím, ne, peškem bych dostat nechtěla!
* využívám různé recyklované materiály. pěkné a příjemné látky. jádro je tvořeno vysráženým vlněným svetrem kvůli specifickým vlastnostem. v další fázi budu přidávat knoflíčky. vymyslela jsem si háčkované s využitím recyklovaných tetrapaků!
* ušila jsem rovnou i pár pratelných kosmetických tamponů. jsou fajn.

* chléb bez hnětení. přidala jsem do něj lžíci melasy, takže alespoň vizuálně trochu ztmavnul. rodina, zvyklá na mé celozrnné těžké chleby, byla celá urvaná z nadýchaného bochníku. rychle, opravdu rychle zmizel.

* zcela nestřídmou přítomnost lepku v chlebu jsem vyvážila bezlepkovými mufinky. ty první byly podle receptu na švestkový koláč. když do litého koláče (nebo tedy mufinků) místo hladké pšeničné mouky dáte hladkou kukuřičnou, vůbec nic se nestane. teda jo, stane se, chutná maličko jinak (a dobře) a je zdravější.

* bezlepkové mufinky s jablky. skoro bez cukru. těsto je slazeno ječným sladem. náplň jsou pokrájená jablka, rozinky, slunečnice. trochu jsem je poprášila skořicovým třtinovým cukrem.

domácí deodorant * homemade deodorant

* na domácí deodorant jsem narazila na jednom blogu v angličtině. zde je recept.

* 
potřebovala jsem toto:

1/2 hrnku jedlé sody

1/2 hrnku kukuřičného škrobu

4-6 lžic kokosového oleje

ještě jsem přidala další ingredience dle vlastního uvážení:

pár kapek extraktu z grepových semínek (přemýšlela jsem, jak deodorant zakonzervovat)

pár kapek éterického oleje, v mém případě červený pomeranč

* vše sypké zamícháte v misce a přidáte olej. kokosový olej je dost tuhý. vznikne vám hmota o konzistenci tuhého krému. oč více přidáte oleje, o to bude hmota měkčí. nepřidávejte proto moc. deodorant můžete dát do klasických obalů od deodorantů, jako jsem to udělala já. je ovšem měkčí, než ten kupovaný, proto je třeba ho po nanesení ještě trochu rozetřít prsty. 

* po měsíci používání můžu říct, že opravdu funguje! řekla bych, že i lépe, než kdejaký kupovaný. a to za zlomek ceny kupovaného a bez nežádoucích chemických´složek (soli hliníku). 
* deodorantu není třeba nanášet moc. pokud máte přiléhavé oblečení a máte deodorant měkčí, tj. přidali jste více kokosového oleje, počkejte radši chvilku, než se kokosový olej vsákne. přesto se neobávejte - deodorant není vyloženě mastný a nezanechává mastné skvrny na oblečení.

* jsem zvědavá, jestli se časem deodorant nezmění, nechytne plíseň nebo tak něco. grepový extrakt by tomu měl zamezit. pokud přihlédnete k receptu v odkazu, kde je čajovníkový olej, tak myslím, že je taky skáze zamezeno. taky je dobré, pokud použijete nerafinovaný kokosový olej, ten obsahuje kyselinu kaprylovou, která ničí právě všemožné plísně. já jsem použila levnější olej rafinovaný, ale ten mám už delší dobu uložený mimo ledničku a nic se s ním neděje. jako ostatně se nic neděje s žádným čistým olejem, ani se škrobem a sodou. (s tím olejem tedy se nic neděje po určitou dobu, kdyby ta doba byla dlouhá, tak žlukne.) takže se s nimi snad nebude nic dít ani po smíchání v deodorantu.


aktualizace září 2013:
* po porovnání s jiným receptem na deodorant jsem při výrobě další várky přidala čištěný včelí vosk (tedy ten bílý). deodorant v zásobníku lépe drží a lépe se nanáší.

* deodorant (nebo pot, či všechno dohromady, nevím) může vytvořit na bílém oblečení zažloutlé skvrny. (tak se nám to trochu komplikuje, nebude lepší koupit si nějaký ten deodorant z továrny? ne! stačí ošetřit světlé prádlo na inkriminovaných místech žlučovým mýdlem. a je to. používám tekuté žlučové mýdlo Denk mit z DM drogerie s šikovným kartáčkovým aplikátorem.)

aktualizace březen 2014:

* je to nejlepší deodorant, který jsem kdy měla. za celou dobu funguje perfektně, používám ho denně s radostí, že na své tělo nedávám nic, co by se nedalo v klidu sníst. nic se neskazilo, nežluklo. když udělám najednou větší množství, v krabičce se dá uchovávat ta nepoužívaná část v ledničce. používaný deodorant skladuji normálně v koupelně. těším se na další...

staré látky * old fabric

* látky ze zásob. tu první mám od kamarádky Marušky. ušila jsem z ní potah na žehlicí prkno.

* Maruška je moc fajn. mám ji ráda. můžeme se lišit v různých směrech, můžeme mít různé zájmy a životy, ale někdy se potkáme a víme, že se máme rádi. a to je ono.

* ta druhá je koupená v second handu. líbí se mi její dekor. tak jsem ji zarámovala místo obrazu a dala na lednici.

* nesehnala jsem trhací kalendář. svět se kolem řítí, já uprostřed té barevné čáry kolem se šinu svým pomalým tempem. když jsem se probrala, už trhací prostě neměli, měli jiný... tak s pomocí folie, krabice od sojového mléka a šicího stroje vznikl na něj futrál :)