pro kluky * for boys

* květiny podzimní a šití ještě letní. léto, výbuch energie, radosti, pohybu...ještě teď pokračujeme, už to nejsou až tak výbuchy, spíš takové setrvávání, pravidelná rutina školy a práce, procházek, běhu, maličko zabalování, uchovávání a ochrana energie, zahřívání.

* mám ráda podzim. všechny ty barvy a déšť, který Země nabírá a pije, výdech přírody viditelný ve zrání a tlení, ve sladkosti i rozkladu plodů, listů... ráda si pod sukně podvlékám hřejivé vrstvy a kolem krku krásný šály, šátky, přichází chumlací vlněný čas. podzim je ideální pro červené a vínové odstíny barev, hřejou i oči...na podzim zase začínám používat rtěnku. jak si užívám ladění kousků oblečení, jak šťastně si lakuju nehty. jak vděčná jsem za to, že můžu dělat všechny tyhle banality, že si to můžu užít, už můžu, jsou síly i na radostné podružnosti, ladění nepodstatností, vanity fair...

* batoh pro fotbalistu, silný manšestr a podšívku s výztuhou jsem šila na šlapacím stroji, ať Frajera netrápím.

* kalhoty jsem šila pro Oa z manšestru...a stále zdokonalovala střih. teprve ty čtvrté už byly bezvadné...ale jen do té chvíle, než mu zase nějaké to kilo ubylo...takže příště zase ladím... a to je dobře.

* náš způsob stravy mi zabere dost času, jsem ráda, že ho mám. protože nám to jídlo obrátilo celý život naruby, naruby k lepšímu. hladit děti po konečně zdravé kůži. jej, kolik let utrpení a nekonečného zkoušení. ono to nekončí, já vím, člověk musí sám sobě i svým blízkým naslouchat pořád, naslouchat a pozorovat. ale jak to stojí za to, že konečně jídlo je naším lékem a vidím to úplně na všech. když pozoruju, jak září zdravím, klidem, spokojeností, potíže odešly a odcházejí, je to pro mě obrovská odměna. a ráda jdu zase chystat nějakou dobrotu.

* pyžamo je pro Sokola a byly ještě další, ani nevím, zda jsem je sem dávala, ale to je asi fuk. modrá kapsička by taky mohla být pro nějakého kluka, ale nakonec cestuje k drahé ženě, plná pokladů.
on je sice podzim, ale my máme doma pořád tak trochu léto. cvrčci se totiž naučili cvrkat. pár z nich už dospělo. svlíkli se z kůží a nechali je za sebou jako malý bílý košilky. jednoho jsem potkala v koupelně, pak ho Opi honila. cvrkají ve dne, cvrkají v noci a my si představujeme, že jsme u moře... u jezera...že spíme na louce...

pěknej říjen přeju.

memories

* ještě pár vzpomínek. fotek z léta je tolik, že je sem budu dávat asi do Vánoc :)

* jsem ráda, že Opi nemá svý hrdiny v oblasti popových hvězdiček, hezkých herců přihlouplých seriálů, tohle ji nebere. Boyan Slat přišel s převratným vynálezem, jak vyčistit oceán od plastů. Opi o něm a jeho práci hledala informace celé léto a začala o tom kreslit komiks. poslouchala jeho přednášku v angličtině... jak já ji miluju...

*

baleríny * flat shoes

* šila jsem je nejdřív z látky. dvoje baleríny z látky, které nesedly úplně, ani jsem je sem nefotila. upravovala jsem střih, aby mi dokonale padly. pak teprv když jsem věděla, že takhle už to bude fungovat, potřetí jsem je střihla z kůže a tu jsem nabarvila. pak podšívka. na stroji to šlo špatně, šila jsem hodně v ruce. příště ale zkusím na šlapacím.

* O mi přilepil podrážky. vyřízl na to ze dřeva šablonu ve tvaru šlapky a stahoval to k botě, aby se pod tlakem podrážka přilepila. přilepila, ale ne dokonale. po prvním velkém dešti se mi odlepily, naštěstí až před domem :-). tak lepil podruhé. vyzkoušel dvě lepidla. sázel na klih, ale to nebylo to pravé. nakonec jsme zakoupili skutečné obuvnické lepidlo a od té doby podrážky drží.

* lepší boty - pohodlnější, lépe padnoucí...jsem neměla. můžu do nich mít i prsteny na prstech nohou a netlačí. na prvních fotkách ještě bez promazání, mažu je krémem na boty, co jsem udělala z oleje a včelího vosku. na poslední fotce už během léta onošené.

* ty druhé baleríny měly handicap, trochu mi z nich lezla noha. ale zase byly s velkou slevou...hned jsem věděla, co s nimi udělám. ta barva se mi totiž hodně líbí.

*

zářivá * bright

* tak nějak hodně se mi vyjasnilo. v těle i v duši. některé objevy jsou prosté, čiré, průzračné. vyjasnilo se mi hodně v životě. ve vztazích. i v barvách.

* pochopila jsem jednoduchou rovnici, že z nemocných vztahů jsou nemocní lidé. ta rovnice je sice zcela banální, ale není snadný ji vyluštit ve všech detailech. průzkum stále probíhá a asi je to na doživotí, ale to je v pořádku, je dobrodružné objevovat. jsou to chybné vzorce třeba v celé rodině upevněné, po generace předávané. vůbec není snadné je odhalit, zvlášť pokud v tom člověk roste a dospívá, více lidí kolem něj v tom taky žije... a tak je to přece "normální". 

* ale jak je úlevně krásné, když se vyjasní a najednou se něco odhalí, ukáže a už to vidíš. opustit to nemocné, to neživé, to mrtvé. žít a radovat se ze života. být s lidmi, které miluješ. respektovat a být respektovaná. chodit a běhat lesem. jíst nádherný jídla. pít bylinkový čaje a spoustu vody. objímat svý drahý a říkat "miluju tě". starat se. poslouchat hudbu, která tě rozveselí. navonět se, nalíčit se. a taky, samozřejmě: obléknout si zářivě růžovou.

* naprosto chápu, co říká Meryl.

„Na některé věci už nemám trpělivost. Ne proto, že bych se stala arogantní, ale proto, že jsem ve svém životě dosáhla bodu, kdy nechci ztrácet čas věcmi, které mě popuzují nebo zraňují. Nemám pochopení pro cynismus, nepřiměřenou kritiku a agresivní požadavky všeho druhu. Ztratila jsem zájem dělat radost lidem, kterým na mě nezáleží, milovat lidi, kteří mě nemilují a usmívat se na ty, kteří se na mě neusmívají.

Už neztrácím ani jednu minutu s těmi, kdo lžou nebo se snaží manipulovat. Rozhodla jsem se, že už dál nebudu snášet přetvářku, pokrytectví, nepoctivost a pochlebování. Nechci dál tolerovat předstíranou sečtělost ani akademickou aroganci. Stejně tak se nechci snižovat k pomluvám. Nesnáším hašteřivost a srovnávání. Věřím ve svět plný protikladů a proto se snažím vyvarovat setkání s lidmi, kteří mají zkostnatělé a zatvrzelé názory. V přátelství mi vadí zrada a nedostatek loajality. Nerozumím si s lidmi, kteří neumí pochválit a povzbudit. Zveličování mě nudí a mám problém přijmout ty, kteří necítí lásku a úctu ke zvířatům. A jako vrchol všeho nemám trpělivost pro ty, kdo si moji trpělivost nezaslouží.“

«I no longer have patience for certain things, not because I’ve become arrogant, but simply because I reached a point in my life where I do not want to waste more time with what displeases me or hurts me. I have no patience for cynicism, excessive criticism and demands of any nature. I lost the will to please those who do not like me, to love those who do not love me and to smile at those who do not want to smile at me.

I no longer spend a single minute on those who lie or want to manipulate. I decided not to coexist anymore with pretense, hypocrisy, dishonesty and cheap praise. I do not tolerate selective erudition nor academic arrogance. I do not adjust either to popular gossiping. I hate conflict and comparisons. I believe in a world of opposites and that’s why I avoid people with rigid and inflexible personalities. In friendship I dislike the lack of loyalty and betrayal. I do not get along with those who do not know how to give a compliment or a word of encouragement. Exaggerations bore me and I have difficulty accepting those who do not like animals. And on top of everything I have no patience for anyone who does not deserve my patience.»

Meryl L. Streep



za tento citát děkuji Stromové, poslala mi ho mailem. 
 Meryl jsem naposledy viděla ve filmu Božská Florence, hrála skvostně a roztomile, herecký koncert s Hughem Grantem, požitek to vidět. myslím, že si to oba užívali. navíc je to skoro úplně bezlepkový film, tak jak mi vyhovuje.